Mostar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mostar
Mostar Old Town Panorama 2007.jpg
Mostar – znak
znak
Mostar – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Mostar na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Správa
Vznik 1452
Oficiální web www.mostar.ba
Telefonní předvolba 036
PSČ 88000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mostar je město v Bosně a Hercegovině, v kantonu Hercegovina–Neretva v Muslimsko-chorvatské části země. Se svými 105 000 obyvateli je pátým největším městem v zemi, ležícím na řece Neretva. Jeho název je původem podle světoznámého Starého mostu, který město symbolizuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mostar ve středověku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1468 ovládli údolí řeky Neretvy Osmanští Turci. Tehdy se zde již nacházel starší most.[1] V místě dnešního města nechali zbudovat pevnost Köprühisar (pevnost u mostu). Díky tomu, že v hlubokém údolí řeky Neretvy bylo možné překročit vodní tok pouze zde, se zde začala tvořit osada a později i samostatné město. Mezi lety 15221566 bylo město také opevněno hradbami.

Po roce 1700 město zažívalo spolu s hospodářským poklesem Osmanské říše vlastní úpadek.[1]

Mostar na přelomu 19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1878 se dostalo město pod rakousko-uherskou správu, kde se tak stalo důležitým obchodním centrem. V roce 1881 se město stalo sídlem biskupství Mostar-Duvno. V téže době bylo vnímáno jako neoficiální hlavní město regionu Hercegoviny. Během rakousko-uherské správy se Mostar postupně rozvíjel a modernizoval; vznikaly školy a v roce 1888 získalo město i železniční spojení se zbytkem mocnářství. Některé z objektů, např. místní gymnázium, projektovali i čeští architekti. Vybudovány byly vodovody, veřejné osvětlení a zavedena elektřina. Byla uskutečněna také plynofikace.[2] Za vlády Rakousko-Uherska vznikaly především velkolepé správní budovy. Město se však nepřebudovalo zcela od základu; jeho historická turecká část zůstala téměř netknutá, zatímco nové objekty, tolik potřebné pro moderní město, byly budovány na jeho západním okraji a na druhém břehu řeky Neretvy.

Na přelomu 19. a 20. století se stalo také i centrem literární tvorby; bosenkosrbští autoři, jako např. Aleksa Šantić, či Jovan Dučić zde vydávali významný časopis Zora, který se vyjadřoval k řadě politických i společenských událostí tehdejší Bosny pod rakouskou správou. Po první světové válce se stal Mostar součástí Království SHS a Království Jugoslávie. Vzhledem k ekonomickým problémům království a značné politické nestabilitě však dvacet let meziválečné doby nepřineslo Mostaru výraznější rozvoj.[2]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Mostar byl součástí Nezávislého státu Chorvatsko, který byl vyhlášen v dubnu 1941. Jen o několik měsíců později byly na základě diskriminačních zákonů zatýkáni a odsouváni první Židé a Srbové. V celkem třech vlnách bylo zatčeno, uvězněno a zabito několik set osob, včetně příslušníků tehdejší mostarské inteligence. Město se nacházelo v italské operační zóně (tzn. bylo zde přítomné italské vojsko). Na město prováděly čas od času v závěrečných fázích války výpady také různé četnické sbory, které si za cíl kladly především místní chorvatské a muslimské obyvatelstvo. Mostařané bojovali v různých armádách a ozbrojených formacích na obou stranách během války. 14. února 1945 byl Mostar osvobozen jednotkami jugoslávských partyzánů.

Mostar v moderní době[editovat | editovat zdroj]

Osvobození Mostaru v únoru 1945.

Po druhé světové válce byly zahájeny plány rychlé industrializace Jugoslávie. V rámci nich byly rozvíjeny průmyslové kapacity i v Mostaru. Město se rozvíjelo co do počtu obyvatel především díky příchodu lidí z chudého hercegovinského venkova. Vznikly továrny na zpracování tabáku, bauxitu, výrobu vína, letecký průmysl a výrobu hliníku. V továrně Soko byly vyráběny součástky pro letadla a v továrně Hercegovina Auto zase automobily.[2] Na řece Neretvě byla vybudována řada přehrad, které poskytly pro továrny elektrickou energii. Západně od centra města bylo vybudováno rozsáhlé panelové sídliště. Byla také zmodernizována železniční trať, díky níž je Mostar napojen na jih na přístav Ploče a na sever k Sarajevu. Počet obyvatel Mostaru rychle rostl; zatímco roku 1961 mělo město 35 242 obyvatel, o deset let později již 47 802, v roce 1981 63 427 a v roce 1991 mělo město samotné 83 686 obyvatel.[2]

V 70. a 80. letech byl Mostar díky své vhodné poloze blízko pobřeží Jaderského moře vybrán jako vhodný cíl pro rozvoj turistiky. Bylo obnoveno historické centrum města a do Mostaru začali jezdit turisté, kteří jinak pobývali výhradně na pobřeží moře.

Mostar za války v 90. letech[editovat | editovat zdroj]

Poté, co v dubnu 1922 vyhlásila republika Bosna a Hercegovina nezávislost, obklíčily město jednotky Jugoslávské lidové armády. Proti ní bojovali místní Chorvati, kteří zorganizovali vlastní ozbrojenou organizaci – Chorvatskou radu obrany. Jugoslávská armáda a bosenskosrbské síly město ostřelovaly v periodických obdobích.[3]

Teprve ale až v roce 1993 vypukl střet mezi místním chorvatským a bosenskomuslimským obyvatelstvem. Město bylo rozděleno mezi obě strany konfliktu podél své etnické hranice. Nejprudší boje vypukly v květnu 1993. Do skončení konfliktu zemřelo v Mostaru na 2000 lidí a historické centrum bylo těžce poškozeno. Jugoslávské vojsko se z Mostaru stáhlo dne 9. března 1993.[4] Během války se místní obyvatelstvo schovávalo většinou ve sklepích a krytech a ven pro nezbytné věci (např. potraviny a léky) vycházeli pouze v noci, kdy nehrozilo riziko od ostřelovačů, kteří obsadili kopce v okolí Mostaru.

Obnova města po válce[editovat | editovat zdroj]

Historická část města.
Pohled na Staré město a Starý most.

Před vypuknutím konfliktu byl Mostar multietnickým městem, kde žilo 29 % obyvatel chorvatské národnosti, 34 % obyvatel Bosňácké národnosti a 19 % Srbů. Ostatní se hlásili buď k jugoslávské národní identitě, či jiné etnické skupině.[4] Po skončení konfliktu z města odešla většina srbského obyvatelstva a zbývající dvě dominantní etnické skupiny se rozdělily podle válečného rozdělení města podle břehů. Zatímco modernější a evropští část (tzv. Západní Mostar) měl chorvatskou většinu, historická část města zůstala obývána především Bosňáky.

Poškození města bylo značné a pohybovalo se v řádech desítek procent jednotlivých budov. V západní části města byla poničeno v některých oblastech až polovina všech staveb. Ve východní části historického města to bylo místy až okolo 80 % všech budov.[5] Mezi zničené památky patří Starý most, který byl zničen střelbou z chorvatského tanku; dále biskupský palác, který vyhořel a spolu s ním bylo zničeno na padesát tisíc knih. Místní katedrála byla zničena během velikonoc 1995 po minometné palbě srbských ozbrojenců.[5] Celkové náklady na obnovu historického centra města se pohybují okolo 400 milionů německých marek.[5]

V roce 1999 byl zahájen plán financovaný Tureckem, Nizozemskem, Itálií, USA a Chorvatskem na znovuvybudování mostu, jenž dal městu jméno. Stavba trvala pět let, během ní museli dělníci dodržet přesné stavební techniky, jaké znali turečtí stavitelé. V červnu roku 2004 byl pak za účasti světových státníků opět otevřen. Roku 2005 byl tak znovu zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Chorvati nad městem, z místa odkud jej ostřelovali, vztyčili velký ocelový kříž jako symbol své víry. To bylo ze strany Bosňáků chápáno částečně i jako provokace, a požadovali proto jeho odstranění.[zdroj?]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Mostar má 24 základních škol, 20 středních škol (z nichž jsou 4 gymnázia, 12 odborných škol a 3 umělecké školy). Místní Gymnázium Mostar bylo založeno v roce 1893 a je nejstarším na území Bosny a Hercegoviny. Od roku 1977 zde sídlí i univerzita, která je jedinou univerzitou s chorvatským vyučovacím jazykem mimo území Chorvatska. Po válce v 90. letech byla zřízena i bosňácká univerzita, která nese jméno Džemala Bijediće.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Mostar se nachází na důležité dopravní spojnici mezi hlavním městem Sarajevem a Metkovićem, důležitým hraničním přechodem do Chorvatska a k moři. Tímto směrem je také vedena železnice do chorvatského Ploče.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b YARWOOD, John. Rebuilding Mostar Urban Reconstruction in a War Zone. [s.l.] : Liverpool University Press, 1999. ISBN 0–85323–903-7. S. 1. (angličtina)  
  2. a b c d YARWOOD, John. Rebuilding Mostar Urban Reconstruction in a War Zone. [s.l.] : Liverpool University Press, 1999. ISBN 0–85323–903-7. S. 2. (angličtina)  
  3. YARWOOD, John. Rebuilding Mostar Urban Reconstruction in a War Zone. [s.l.] : Liverpool University Press, 1999. ISBN 0–85323–903-7. S. 3. (angličtina)  
  4. a b YARWOOD, John. Rebuilding Mostar Urban Reconstruction in a War Zone. [s.l.] : Liverpool University Press, 1999. ISBN 0–85323–903-7. S. 4. (angličtina)  
  5. a b c YARWOOD, John. Rebuilding Mostar Urban Reconstruction in a War Zone. [s.l.] : Liverpool University Press, 1999. ISBN 0–85323–903-7. S. 6. (angličtina)  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mostar na chorvatské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]