Banja Luka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Banja Luka
Бања Лука
Banja Luka – znak
znak
Banja Luka – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 163 m n. m.
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Entita Republika srbská
Region Banja Luka (region)
Administrativní dělení 4 obvody
Banja Luka
Banja Luka
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 1 239 km²
Počet obyvatel 199 191 (2013)
Hustota zalidnění 160,8 obyv./km²
Etnické složení Srbové, Bosňáci
Náboženské složení pravoslavné, sunnitský islám, římskokatolické
Správa
Starosta Igor Radojičić (od 2016)
Vznik 1494
Oficiální web www.banjaluka.rs.ba
Telefonní předvolba (+387) 51
PSČ 78000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Banja Luka (cyrilicí srbsky/bosensky Бања Лука, dříve také psáno dohromady Banjaluka/Бањалука) je druhým největším městem Bosny a Hercegoviny. Dále je největším a de facto i hlavním městem jedné z autonomních entit – Republiky srbské (Rs) a geografického a historického regionu Bosenská krajina (Krajina).[zdroj?]

Banja Luka je přirozeným politickým, ekonomickým, kulturním a dopravním centrem Republiky srbské. Počet obyvatel činil v roce 2013 138 963 obyvatel. Po válce město zažívá mírný hospodářský růst, převážně díky zahraniční pomoci. Známou historickou památkou ve městě je středověká pevnost, nacházející se přímo v jeho centru, na břehu Vrbasu.

Ve městě se nachází mezinárodní letiště, využívané jak pro civilní tak vojenské lety.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází 187 km jihovýchodně od Záhřebu, 330 km západně od Bělehradu a 190 km severozápadně od Sarajeva. 90 km jižně od soutoku řek Sávy a Vrbasu, resp od hranice Bosny a Hercegoviny s Chorvatskem, v severní části země. Rozkládá se na obou březích již zmíněné řeky Vrbas. Řeka protéká středem města, vlévají se do ní různé menší přítoky (Suturlija, Crkvena a Vrbanja). Centrum města se nachází v nadmořské výšce 163 m. 25 km jižně od města se rovná krajina zvedá do pohoří Velika Manjača a Čemernica s nadmořskou výškou okolo 1200–1300 m n. m.

Území města je v jeho současných hranicích obklopené obcemi (opštinami) Laktaši, Čelinac a Kneževo z východu, Mrkonjić Grad, Ribnik, Oštra Luka a Prijedor ze západu. Všechny tyto obce se nachází na území Republiky srbské.

Na 25 km jihovýchodně od města stoupá na horu Manjača která vrcholí na vrcholu Velika Manjača (1236 m) a na jihozápadě hory Čemernica s vrcholem o nadmořské výšce 1339 m n. m.

Podnebí je mírné kontinentální. Průměrná roční teplota činí 10,7 °C, průměrná lednová 0,8 °C a průměrná červencová pak 21,3 °C. Vlivy středomořského klimatu silně potlačují hory jižně od města, údolí řeky Vrbasu je naopak vystaveno klimatu středoevropskému z Panonské nížiny, která se otevírá směrem na sever.

Město se nachází v seismicky aktivní oblasti, v letech 1888, 1935, 1961 a 1981 bylo zasaženo zemětřeseními.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel srezu/kotaru/okresu (nikoliv samotného města):

  • 1879 – 66 251 (město 9 560)
  • 1885 – (město 11 357)
  • 1895 – (město 13 566)
  • 1910 – 58 360 (město 14 800)
  • 1921 – 59 578 (město 18 001)
  • 1931 – 98 002 (město 22 165)
  • 1948 – 89 248 (město 31 223)
  • 1953 – 100 045
  • 1961 – (město 75 910)
  • 1971 – 158 736
  • 1981 – 183 618
  • 1991 – 195 692
  • 2013 – 185 042

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Banja Luce pochází z roku 1494 od Vladislava II, přesto nedaleko současného města již ve 14. století sídlil klášter a celá oblast byla Slovany osídlena od 6. století. V roce 1528 byla oblast dnešního města obsazena Turky.[1] K roku 1550 byla evidována regionální správní jednotka (náchie), která měla své sídlo v Banja Luce. Poté se město stalo sídlem nově ustaveného Bosenského sandžaku. Hlavním městem osmanské Bosny byla Banja Luka zhruba jedno staletí (před 1554–1639).[2]

Začaly se budovat lázně (hamam), obchody (dućan), zájezdní hostince (han) a mešity (džamija); město prosperovalo, a tudíž se i rozrůstalo. V letech 15791587 byla vybudována na příkaz Ferhada-paši Sokoloviće nová tržnice na ústí říčky Crkveny do Vrbasu. Jedny z mála záznamů o Banja Luce za turecké nadvlády pocházejí ze zápisků tureckého cestopisce Evliji Čelebiho, který navštívil celou říši, včetně tzv. evropského Turecka, tedy dnešního Balkánu. Ten napočítal 216 budov, 200 řemeslných dílen apod. V této době byly také vybudovány i další mešity; Ferhadija nebo Arnaudija. Stejně jako v řadě tehdejších osmanských měst byla v Banja Luce postavena i hodinová věž – Sahat kula. Rozvoj města trval do roku 1688, kdy během Velké turecké války vstoupila do města rakouská vojska a centrum bylo vypáleno. Rakušané přes řeku Sávu na jih do Bosny útočili i později, Banja Luka a její pevnost byly napadeny i v roce 1737. Epidemie moru zasáhly město v letech 1813 a 1816. V polovině 19. století měla Banja Luka 1126 domů.

Velké reálné gymnázium v Banja Luce v roce 1903
Pohled na město v roce 1899

V létě 1878 na základě rozhodnutí z Berlínského kongresu připadla správa nad Bosnou a Hercegovinou Rakousko-Uhersku. V polovině července 1878 do města vstoupili první rakouští vojáci. Do té doby byla Banja Luka orientálním městem s deseti tisíci obyvateli.[zdroj?] Během několika desetiletí rakouské správy bylo město rozsáhlým způsobem modernizováno. Byla postavena první nemocnice, tiskárna, vybudován vodovod, založeno první gymnázium (otevřeno v roce 1895) a rozvíjel se průmysl. Využívány byly okolní hluboké lesy a v blízkosti města byla postavena pila. V roce 1888 zde byla otevřena továrna na zpracování tabáku. Původní železniční trať směřující do pohraničního města Dobrljin byla prodloužena až do Chorvatska. Ulice získaly zcela nový ráz; místní vojenský správce nařídil v polovině 80. let výsadbu stromů v ulicích, čímž město získalo početné aleje. Za několik let bylo vysázeno téměř 5000 stromů. V roce 1902 bylo v Banje Luce zprovozněno elektrické osvětlení. Počet obyvatel vzrostl poměrně značným způsobem. Zatímco v roce 1879 žilo v Banja Luce 9 560 obyvatel, roku 1910 to bylo 14 800 lidí.[3]

Po první světové válce a vzniku Království SHS připadlo město novém státu. V listopadu 1918 do něj vstoupili vojáci srbské armády. Město se stalo okresním sídlem, bylo centrem tzv. Vrbaského srezu. Od roku 1929 potom bylo ustanoveno jako sídlo Vrbaské bánoviny, hlavní správní jednotky Království Jugoslávie po převratu z 6. ledna 1929. Díky tomu zde bylo zřízeno Divadlo vrbaské bánoviny (srbochorvatsky Narodno pozorište Vrbaske banovine), dnes Národní divadlo Republiky srbské (srbsky Народно позориште Републике Српске), vznikla také ale i banka, sokolský dům a velkolepá správní budova bánoviny – bánský palác (srbochorvatsky Banski dvor), dnes sídlo prezidenta Republiky srbské. Otevřeny byly i nové školy a Etnografické muzeum; vznikl i současný hlavní most přes řeku Vrbas.

Mešita Ferhadija v druhé polovině 20. století

V předvečer druhé světové války na Balkáně byla celá Bosna a Hercegovina připojena k nově vyhlášenému nezávislému státu Chorvatsko. Banja Luka spadala v rámci něj do zóny německého vlivu a byly zde přítomni vojáci Wehrmachtu. Ustašovci, kteří řídili chorvatský fašistický stát, velmi rychle všechny židy vyhnali do koncentračních táborů (nejvíce do Jasenovace).[zdroj?] Dvě místní synagogy (sefardská a aškenazská) byly zbořeny. Za ustašovské nadvlády nad městem byli i masakrováni a utlačováni zdejší Srbové (7. února 1942 jedna četa ustašovců pod vedením Јosipa Mislova takto zabila kolem 2 500 Srbů), pravoslavné kostely byly zbořeny.[4] Luftwaffe město bombardovala dne 9. dubna 1941, ke konci války bombardovalo Banja Luku rovněž i sovětské letectvo. Město rovněž sloužilo jako základna okupačním vojskům pro útoky proti partyzánům v pohoří Kozara.[5] Dne 22. dubna 1945 bylo město osvobozeno jednotkami partyzánů. Konec války ve městě připomíná památník obětí druhé světové války, který byl v roce 1961 odhalen na vrcholu Banj brdo.

Po válce byl v Banja Luce uskutečněn soudní proces se skupinou Viktora Gutiće, místních správců regionu Banja Luky[6] během ustašovské nadvlády.[7]

Do roku 1948 bylo v Banja Luce založeno okolo třiceti státních společností, které se měly věnovat různým oblastem výroby a obchodu. Byly zřízeny jak znárodněním stávajících podniků,[zdroj?] tak vznikem i zcela nových. Mezi nové společnosti patřila např. i firma Stočar, která byla v roce 1950 v Jugoslávii prohlášena nejlepším obchodním podnikem. Město se rozšířilo do svého okolí, byla přebudována síť vodovodů a kanalizací. Modernizována byla i železnice, a to za pomoci mládežnických brigád.[8]

V noci z 26. října na 27. října 1969 byla Banja Luka těžce poničena zemětřesením. Jeho epicentrum se nacházelo pod středem města, na Richterově stupnici dosáhly otřesy šestého stupně. Budova Titanik v centru města se zřítila k zemi a na jejím místě je dnes centrální náměstí s obchodním domem Boska. S opravou města pomohla celá Jugoslávie; školské, kulturní ale i jiné organizace. Pomoc přišla i ze zahraničí.[9]

V roce 1971 byly k Banja Luce připojeny okolní vesnice (Brda, Bukvaluk, Česma, Čifluk, Delibašino Selo, Derviši, Mađir, Novakovići, Petrićevac, Presnače, Rebrovac, Šibovi, Vrbanja, Vujinovići a část vesnice Drakulić). V roce 1975 byla otevřena Univerzita v Banja Luce. Schválen byl rovněž i nový územní plán města, který předpokládal moderní výstavbu a vznik nových sídlišť i moderních objektů v centru města namísto těch, které se zřítily při zemětřesení. V roce 1991 dostal tento územní plán svého nástupce.

Obnova mešity Ferhadija v roce 2007

V roce 1990 se v Banja Luce uskutečnila historicky poslední pracovní akce mládeže (ORA).[10]

Během války v Bosně a Hercegovině (19921995) nedocházelo v Banja Luce a jejím okolí k větším střetům mezi znepřátelenými stranami. Rovněž muselo z města odejít na 30 000 Chorvatů a bosenských Muslimů, do Banja Luky se zas nastěhovali Srbové, kteří přišli jako vnitřně vysídlené osoby z území dnešní Federace Bosny a Hercegoviny a Chorvatska. Během války bylo zničeno značné množství staveb z doby osmanské nadvlády, mimo jiné všech šestnáct mešit[1], mezi kterými vynikala Ferhadija, zapsaná do seznamu UNESCO. Na sever od města bylo zřízeno velitelství mezinárodních jednotek SFOR, MND SW (multinárodní divize jihozápad). Daytonskou dohodou z roku 1995 bylo stanoveno, že Banja Luka připadne Republice srbské.

V roce 1997 byl přijat Zákon o městu Banja Luka, kterým bylo vymezeno nové území města (původně opštiny Banja Luka).

V roce 2002 byl rekonstruován park Petra Kočiće v centru města. Rovněž byly obnoveny mešity, které byly zničeny během války. V roce 2007 bylo ve městě otevřeno Administrativní centrum vlády Republiky srbské, které zahrnuje úřední budovy správy uvedené entity.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Banja Luka je jedním ze sedmi oficiálních měst v Bosně a Hercegovině (srbsky Slžubeni gradovi Bosne i Hercegovine) spolu s městy Bihać, Istočno Sarajevo, Jajce, Mostar, Sarajevo a Zenica. Sama Banja Luka se dělí jako město na dalších 46 opštin, z toho vnitřní město je rozděleno na 56 místních částí (srbsky mjesne zajednice).

Historický střed města je z hlediska administrativy rozdělen do místních částí Centar I a Centar II. Mezi další významnější místní části patři Borik, který je rozdělen rovněž do dvou obvodů (I a II) a jedná se ve své podstatě o relativně hustě osídlené sídliště. Další obvody jsou Obilićevo, Starčevica, Kočićev venac, Pobrđe, Paprikovac, Petrićevac a další.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Západ slunce nad budovou místního městského úřadu/radnice

Pozice města v rámci Republiky srbské, resp. Bosny a Hercegoviny je definována Zákonem o městu Banja Luka. Kromě toho má samotné město ještě svůj statut (srbsky Statut Grada Banja Luka). Město řídí oficiálně starosta, který je volen na čtyřleté volební období. Zastupuje jej náměstek starosty (srbsky zamjenik gradonačelnika). Starosta předkládá zastupitelstvu města rozpočet, zajišťuje výkon rozhodnutí zastupitelstva, koordinuje vztahy s ostatními městy a zastupuje Banja Luku navenek. Zastupitelstvo (srbsky Skupština grada) je voleno rovněž na čtyři roky, má 31 zastupitelů.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Základní síť kulturních institucí v Banja Luce byla otevřena v období existence meziválečné Jugoslávie v souvislosti s tím, že se město stalo regionálním centrem. V roce 1930 získalo město pobočku jugoslávského Národního divadla a vlastní etnografické muzeum, které později získalo i exponáty v oblasti historie svého regionu a provozuje vlastní archiv. Dnes působí pod názvem Muzeum Republiky srbské. Muzeum současného umění bylo otevřeno v roce 1971.

Národní a univerzitní knihovna Republiky srbské disponuje fondem 250 000 knih, z nichž je 3500 hodnotných a unikátních položek. Od roku 1981 je knihovnou univerzitní, od roku 1999 získala statut knihovny národní. Sídlí v Domě dělnické solidarity. V Banja Luce sídlí i Archiv Republiky srbské.

Od roku 1960 působí v Banja Luce také dětské divadlo, později jej doplnilo i Divadlo mládeže (srbsky Pozorište mladih). Působí zde i městské divadlo Jazavac. Výstavy jsou pořádány v galerii Terzić, větší společenské a kulturní akce se konají v Bánském paláci.

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější a nejnavštěvovanější kulturní památkou města je Pevnost Kastel, která se nachází na soutoku řek Vrbas a Crkvena, v samotném centru města. V letech 2012 a 2013 byla pevnost rekonstruována za pomoci příspěvku Evropské unie. V roce 2004 byla pevnost prohlášena Národní památkou Bosny a Hercegoviny.

V Banja Luce se nachází památník Petru Kočićovi v stejnojmenném parku ve středu města, památník dvanácti dětí, které zemřely za války v Bosně a Hercegovině, socha míru připomínající podepsání Daytonské dohody a památník hrůz, který připomíná oběti koncentračního tábora Jasenovac. Nad městem se rovněž nachází památník obětí druhé světové války z roku 1961.

Památkově chráněny jsou také budovy kostelů a mešit. Mezi nejznámější mešity patří Ferhadija, obnovená po válce v 90. letech 20. století[11], dále pak Arnaudija nebo pravoslavný kostel Krista spasitele. V Banja Luce existuje také katolický klášter Marije Zvijezde z roku 1869. Mezi památkově chráněné budovy patří také hodinová věž (srbsky Sahat-kula).

Mezi moderní památky patří např. Bánský palác (dnes vládní budova Republiky srbské), Císařský dům, první budova postavená za rakousko-uherské nadvlády nebo Národní divadlo Republiky srbské.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Do vypuknutí války v Bosně a Hercegovině byla Banja Luka významným ekonomickým centrem Bosny a Hercegoviny v rámci Jugoslávie. Významný počet lidí byl zaměstnán v průmyslu, 54 % zaměstnaného obyvatelstva působilo v sekundárním sektoru. V Banja Luce působilo několik větších podniků, které zaměstnávaly i tisíce lidí, např. společnosti Čajevac, Incel, Jelšingrad (výroba ocelových dílů), APIK Bosanska Krajina a další. Po skončení války došlo k změně poměrů, divoké privatizaci a úpadku průmyslu. Význam průmyslu je ve srovnání s předválečnou situací poloviční. Většina obyvatelstva je od této doby zaměstnána ve službách.

V současné době hraje největší roli zpracovatelský a stavební průmysl, potravinářský průmysl reprezentují společnosti, které zde působí od doby existence socialistické Jugoslávie. Mezi ně patří např. Vitaminka nebo Pivovar Banja Luka. V okolí města také probíhá povrchová těžba uhlí.[1]{

V roce 2002 byla v Banja Luce založena burza, sídlí zde řada institucí, jako např. Investičně-rozvojová banka Republiky srbská, Komise pro cenné papíry Republiky srbské, Bankovní agentura Republiky srbské a další.

Pro budoucí rozvoj města byla zřízena průmyslová zóna v místní části Ramići.

Jen malý význam má pro město turistika. Ve srovnání s některými dalšími městy Bosny a Hercegoviny, jako jsou např. Sarajevo nebo Mostar patří Banja Luka mezi mnohem méně navštěvované destinace. V roce 2015 město navštívilo 52 015 turistů z Bosny a Hercegoviny a 73 918 ze zahraničí.[12] Nejvíce zahraničních turistů přijelo ze Srbska a Slovinska.

Banja Luka je jedním z hlavních měst pro organizace výletů do národního parku Kozara, který se od města nachází 30 km severozápadním směrem.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Banja Luka je sídlem jedné ze dvou vysokých škol, které se nacházejí v Republice srbské, a to Banjalucké univerzity.[1] V době vzniku v roce 1975 měla škola pět fakult: elektrotechnickou, technologickou, strojní, právnickou a ekonomickou, dále pak pod vysokou školu spadaly ještě další tři studijní ústavy. Později byla zřízena i lékařská fakulta (1978), během války v 90. letech díky zpřetrhání vztahů se zbytkem Bosny a Hercegoviny se pak škola rozšířila ještě o zemědělskou fakultu (1992), lesnickou (1993), filozofickou (1993), architektonicko-stavební (1992) a přírodně-matematickou. Poslední, akademie věd, byla zřízena v roce 1999.

Vysoké vzdělání pak doplňuje i střední školství, které v Banje Luce reprezentuje třináct středních škol. Nejstarší z nich je gymnázium, které v roce 1995 oslavilo sto let své existence. Další různé školy se specializují na obory ekonomikou počínaje a hudbou konče.

Základních škol se v Banje Luce nachází 29.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Budova nádraží v Banja Luce
Autobusové nádraží

Hlavní dopravní napojení města se zbytkem Bosny a Hercegoviny i se zahraničím je realizováno prostřednictvím dopravy silniční. Přes město prochází silnice M4 (do Doboje a Nového Gradu, M16 (do Jajce) a další regionální komunikace. Na území města se nachází celkem 484 km silničních komunikací. Od roku 2011 byla zbudovaná i dálnice k hranici s Chorvatskem jejíž součástí je i mimoúrovňová křižovatka Mahovljani (srbsky Mahovljanska petlja), na níž se napojuje dálnice směrem k městu Doboj.

Město má rovněž i železniční napojení prostřednictvím tratí Banja Luka–Novi Grad a Doboj–Banja Luka. Význam železnice je především pro nákladní dopravu, spíše než osobní, nicméně osobní vlaky jsou z města Banja Luka vypravovány.

V roce 1985 bylo u obce Mahovljani severně od Banja Luky otevřeno letiště. Od roku 1997 slouží pro civilní dopravu, chybí mu nicméně terminál pro dopravu nákladní.

Městskou dopravu v Banja Luce zajišťují autobusy. V roce 2009 byla diskutována možnost výstavby sítě trolejbusové dopravy.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Plavecký bazén v Banja Luce

Ze všech sportovců, kteří působí v Banja Luce, či z ní pocházejí, jsou nejznámější házenkáři. Banjalucký házenkářský tým RK Borac získal dokonce jednou i titul šampionů Evropy. Úspěšní jsou rovněž i banjalučtí boxeři, střelci, šachisté, fotbalisté, cyklisté, kajakáři a další sportovci. Celkem sportovci z Banja Luky získali na Olympijských hrách ať už jako reprezentanté Jugoslávie, či Bosny a Hercegoviny celkem 12 medailí (z toho 8 zlatých). Na mistrovstvích světa získali celkem 15 medailí, 6 medailí z evropských mistrovství, 11 ze středomořských her, 4 z univerzád a 39 z různých balkánských sportovních soutěží.

V současné době působí v Banja Luce více přes 100 sportovních organizací, svazů, sportovně-rekreačních družstev i spolků. Zastoupeno je celkem 22 sportů.

Na území města se nachází 69 sportovních objektů. Nejznámějším z nich je Městský stadion FK Borac, sportovní centrum Borik a Obilićevo.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Z Banja Luky pocházely tyto osobnosti, které se proslavily v regionu, v bývalé Jugoslávii, Bosně a Hercegovině nebo Republice srbské:

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Banja Luka na srbské Wikipedii, Grad Banja Luka na srbské Wikipedii a Banja Luka na francouzské Wikipedii.

  1. a b c d PHILLIPS, Douglas A. Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s. Dostupné online. ISBN 0-7910-7911-2. S. 86. (angličtina) 
  2. DONIA, Robert J. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 45. (bosenština) 
  3. DONIA, Robert J. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 87. (bosenština) 
  4. DONIA, Robert J. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 202. (bosenština) 
  5. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 23. (srbochorvatština) 
  6. Článek na portálu Glas Srpske (srbsky)
  7. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 103. (srbochorvatština) 
  8. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 108. (srbochorvatština) 
  9. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 277. (srbochorvatština) 
  10. GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin. Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013. ISBN 978-953-7963-03-3. S. 289. (chorvatština) 
  11. V Bosně se opět tyčí slavná mešita Ferhadija, zničená za války. Deník.cz [online]. 2014-07-10 [cit. 2020-04-30]. Dostupné online. 
  12. Strategie rozvoje města Banja Luka na roky 2018-2027 (srbsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]