Bileća

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bileća
Билећа
Bilecko Jezero.jpg
Bileća – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
region Trebinje
Bileća
Red pog.svg
Bileća
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 25000
Hustota zalidnění 23,7 obyv./km²
Etnické složení Srbové
Náboženské složení Pravoslaví
Správa
Starosta Miladin Samardžić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bileća (v srbské cyrilici Билећа) je město v Bosně a Hercegovině, má 13 257 obyvatel. Nachází se v jihovýchodní části země, u hranice s Chorvatskem a Černou Horou. Administrativně je součástí Republiky srbské.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Bileća se nachází ve východní Hercegovině, v nadmořské výšce 476 metrů. Městem prochází rozhraní mezi středomořským a vnitrozemským podnebím. Krajina v okolí Bileći je značně zvlněná a kromě jednotlivých kopců ji tvoří i krasová pole: Dabarsko polje, Fatničko polje, Plansko polje a Bilećko polje. Jižně od města se nachází pramen řeky Trebišnjica a Bilećské jezero, které vzniklo roku 1966 jako součást vodní elektrárny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Měšťanský dům z doby Rakousko-Uherska.

Poprvé je stálé osídlení na území současného města připomínáno z dubrovnických dokumentů z roku 1286, kde je zmiňováno pod názvem Bilechia. Ve 14. a 15. století bylo město významnou křižovatkou obchodních středověkých cest, které směřovaly z území Dubrovnické republiky do Turecka. Je dochován historický dokument datovaný k 8. září 1388, dle něhož armáda Vlatka Vukoviće porazila na poli u Bileći rozhodným úderem turecké vojsko pod velením Šahina-paši. V období od 13. do 16. století vznikl v okolí města Bileća značný počet tzv. stećků, z nichž nejtěžší z nich váží 5 tun.

V roce 1466 město dobyli nakonec Turci. Hercegovina však byla místem častých povstání proti osmanským správcům. Až rozhodnutím z Berlínského kongresu město připadlo Rakousko-Uhersku. Následně zde začal rozvoj infrastruktury. V roce 1880 byla v Bileći otevřena první škola.

Roku 1940 vznikl na území města tábor, kde byly internovány osoby, které nesouhlasily s vládou fašistického Chorvatska.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo se živí především zemědělstvím; chovem dobytka, lovem ryb v nedalekém Bilećském jezeře a obhospodařováním lesů. Průmysl je zanedbatelný díky nerozvinuté infrastruktuře.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází jediná hlavní silnice severo-jižním směrem, a to z Gacka do Trebinje. Do roku 1965 mělo město i železniční spojení po úzkorozchodné trati. S výstavbou přehrady a rozvojem automobilové dopravy však bylo zrušeno.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

rok celkem Srbové Bosňáci Chorvati Jugoslávci ostatní
1971 13 444 10 880 (80,92 %) 2 079 (15,46 %) 82 (0,60 %) 69 (0,51 %) 334 (2,51 %)
1981 13 199 10 190 (77,20 %) 1 803 (13,66 %) 44 (0,33 %) 727 (5,50 %) 435 (3,29 %)
1991 13 284 10 628 (80,00 %) 1 947 (14,65 %) 39 (0,29 %) 222 (1,67 %) 448 (3,37 %)

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]