Vaso Pelagić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vaso Pelagić
Vasa Pelagic.jpg
Narození1838
Pelagićevo
Úmrtí25. ledna 1899 (ve věku 60–61 let)
Požarevac
Místo pohřbeníPožarevac
Alma materBělehradský teologický seminář
Bělehradská univerzita
Povolánílékař a historik
Nábož. vyznánípravoslaví
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vaso Pelagić (v srbské cyrilici Васо Пелагић; 1838, Gornji Žabar, Osmanská říše25. ledna 1899, Požarevac, Srbsko) byl srbský představitel utopického socialismu. Dodnes po něm nese jméno město Pelagićevo v Bosně a Hercegovině a řada škol na území bývalé Jugoslávie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Bělehradu a poté bohosloveckou školu (od roku 1857). Roku 1860 se stal učitelem na základní škole v Brčku na severu dnešní Bosny a Hercegoviny, kde založil i srbskou čítárnu, první svého typu na území BiH. Následně studoval nějakou dobu v Moskvě lékařství, historii a politickou ekonomii. V Moskvě se stal odhodlaným socialistou poté, co studoval díla tzv. revolučních demokratů, jakými byli Černyševskij nebo Dobroljubov.

Po dvou letech pobytu v Rusku se vrátil do Banja Luky. Stal se správcem pravoslavného semináře, první střední školy na území BiH.[zdroj?] Zde sepsal svoji příručku pro učitele v Bosně, Hercegovině, Starém Srbsku a Makedonii pro potřeby školského vzdělávání. Tento dokument, který poté po jednotlivých školách šířil, se stal trnem v oku církevních představitelů všech náboženství v Bosně. V oblasti školního vzdělávání se hodně věnoval problematice tělesné výchovy.

V roce 1869 byl poprvé uvězněn. Nejprve si odpykával svůj trest ve věznici v Sarajevu, později byl převezen do severozápadní Anatolie. Vystřídal pobyt v káznicích v Tróji, Balikesiru, Marmaře, Burse a nakonec nejvíce času strávil ve věznici ve městě Kutahya. Následně byl intervencí ruského velvyslance Nikolaje Ignatěva a srbského velvyslance Filipa Hristiće vydán v roce 1871 do Srbska.

Po návratu zpět na Balkán se zapojil do činnosti Sjednocené srbské omladiny a předsedal jejímu shromáždění ve Vršaci. Následně odcestoval do Černé Hory, kde jeho prosrbské aktivity (pomáhal organizovat hnutí srbské liberální mládeže Omladina, které žádalo spojení Srbska s Černou Horou) vyvolaly nespokojenost vládnoucí dynastie Petrović-Njegoš. Poté nějakou dobu žil v Novém Sadu, Grazu, v Praze, Terstu a Curychu.

Roku 1875 se zapojil do Hercegovského povstání křesťanských obyvatel Bosny a Hercegoviny proti turecké správě. Po skončení bojů se přestěhoval do Srbska, odkud byl ale vykázán pro své socialistické názory a po nějakou dobu se musel skrývat v Rumunsku a Bulharsku. Prosazoval, aby v Srbsku vznikla socialistická strana, jeho práce a názory však musely vycházet v bulharském tisku. V Srbsku byl následně zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Požarevaci.[1] V dobách existence socialistické Jugoslávie byl Pelagić glorifikován jako symbol boje za socialismus na území jihovýchodní Evropy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaso Pelagić na srbské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]