Smyrna
| Smyrna İzmir | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 38°24′46″ s. š., 27°8′18″ v. d. |
| Nadmořská výška | 2 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+03:00 |
| Stát |  Turecko |
| Region | Egejský |
| Provincie | İzmir |
  Smyrna | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 944 km²[1] |
| Počet obyvatel | 4 493 242 (2024) |
| Hustota zalidnění | 4 759,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Aziz Kocaoğlu |
| Vznik | 3. tisíciletí př. n. l. |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 232 |
| PSČ | 35000–35999 |
| Označení vozidel | 35 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Smyrna (turecky İzmir,[2] starořecky Σμύρνη, Smyrné) je město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře. Ve městě žije přibližně 4,49 milionu obyvatel a je správním střediskem provincie İzmir.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Smyrna je jedno z nejstarších středomořských měst. Bylo založeno ve třetím tisíciletí př. n. l. a už v té době bylo jedním z center kultury na anatolském poloostrově. V období okolo roku 1500 př. n. l. se dostalo pod vliv chetitské říše. V prvním tisíciletí př. n. l. se začali do Smyrny stěhovat Řekové, z této doby se dochovala keramická a hrnčířská díla. Řekové opředli město mnohými pověstmi. Za dob iónské kultury byla Smyrna velmi důležitým přístavem a získala si zpět svoji slávu. Město leželo na podkovovitém poloostrově, obklopeno hradbami až osmnáct metrů vysokými. Síť domů a ulic byla čtyřúhelníková, ale velká část obyvatelstva žila v domech mimo vlastní opevněný areál města.[3] Sláva města trvala jen do doby, než město spadlo pod vliv Lýdie a perské říše, kdy se z něj stala časem zapomenutá malá vesnice. V časech Alexandra Velikého bylo vybudováno město znovu, na svazích hory Kadifekale (Pagos). Po ustanovení římské vlády, v prvních stoletích našeho letopočtu začala další éra Smyrny jako významného města, Smyrna se dokonce stala prvním křesťanským městem, kterým zůstala až do roku 1415, kdy byla dobyta osmanskou říší a křesťanství oficiálně vystřídáno islámem. V samotné Smyrně ale zůstalo početné řecké pravoslavné obyvatelstvo. Před první světovou válkou představovali Řekové polovinu z asi 300 000 obyvatel města. Roku 1919 město obsadila řecká armáda a mělo být na základě Sèvreské mírové smlouvy s velkou částí západní Anatolie přičleněno k Řecku. Řecké tažení však bylo v létě 1922 obráceno na ústup a v září téhož roku vstoupila do města turecká armáda. Město zčásti lehlo popelem a na 200 000 Řeků z obavy o svůj osud uprchlo do Řecka. Mnozí se usadili v Aténách, kde založili čtvrť nazvanou Nea Smyrni (Νέα Σμύρνη), tj. „Nová Smyrna“. Smyrna, od té doby zvaná İzmir, zůstala součástí Turecka.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Dnes je město vyhledávaným turistickým cílem s mnoha památkami (mešity ze 16. a 17. století). Centrum města žije západním způsobem života[zdroj?]. Město má i svoje muzeum a univerzitu.
Památky a turistické cíle
[editovat | editovat zdroj]- Agora - antické řecké shromaždiště se sloupy
- Kadifekale (řecky Pagus) - hrad
- Kemeraltı - bazar a Hisarova mešita
- Balçova - termální lázně
- Belkahve
- Asansör
- Teleferik - lanovka
- Kültürpark
- Kolosální hlava prezidenta Atatürka, vytesaná ve skále
V okolí
[editovat | editovat zdroj]Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Šabtaj Cvi
- Polykarp ze Smyrny
- Svatý Pionius
- Papias
- Aristoteles Onassis
- Fülane Hatun
- Konstantinos Despotopoulos
- Georgios Orphanidis
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Baku, Ázerbájdžán (1985)
Bălți, Moldavsko (1996)
Biškek, Kyrgyzstán (1991)
Bombaj, Indie (1997)
Brémy, Německo (1993)
Buchara, Uzbekistán (1992)
Constanța, Rumunsko (1995)
Famagusta, Kypr (1997)
Havana, Kuba (1996))
Mostar, Bosna a Hercegovina (1996)- Nikósie, Kypr (2019)
Odense, Dánsko (1991)
São Paulo, Brazílie (2015)
Sia-men, Čína (2014)
Súsa, Tunisko (2002)
Tampa, Spojené státy americké (1990)
Tel Aviv, Izrael (1996)- Tchien-ťin, Čína (1990)
Türkmenabat, Turkmenistán (1994)
Volgograd, Rusko (2006)- Wu-chan, Čína (2013)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 71, 175.
- ↑ BARTONĚK, Antonín. Odysseové na mořích historie. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1976. 405 s. (Kolumbus; sv. 75). Kapitola Maloasijští Řekové v perské době, s. 169, 170.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Smyrna na Wikimedia Commons
