Islám v Bosně a Hercegovině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Islám je nejrozšířenějším náboženstvím v Bosně a Hercegovině. Podle sčítání z roku 2013 se k němu hlásilo 1 790 454 neboli 50,7 % obyvatel z celkových 3 531 159.[1] Mezi vyznavači islámu převládají Bosňáci, kteří přijali Alláha za jediného Boha za osmanské vlády mezi 15. a 19. stoletím. Bosenskohercegovští muslimové jsou v drtivé většině sunnité hanífovského mazhabu.

V Bosně a Hercegovině působí muslimská organizace, Islámské společenství v Bosně a Hercegovině (Islamska zajednica u Bosni i Hercegovini), jejíž kořeny sahají do roku 1882. V čele společenství stojí rada starších (Rijaset), které předsedá reisu-l-ulema. Země je rozdělena na osm diecézí (sg. muftijstvo) s centry ve městech Sarajevo, Bihać, Travnik, Tuzla, Goražde, Zenica, Mostar a Banja Luka. Zvláštní postavení má vojenské muftijstvo, působící v ozbrojených složkách Bosny a Hercegoviny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osmanská období (1463–1878)[editovat | editovat zdroj]

Před příchodem Osmanů na západním Balkáně existovalo Bosenské království, v němž většina obyvatel vyznávala různé varianty křesťanství – pravoslaví, katolicismus i autochtonní podobu křesťanské víry (Crkva bosanska). Po ukončení existence krátkodeché bosenské státnosti r. 1463 politickou i ekonomickou moc v oblasti převzali muslimové, nejčastěji konvertité z dříve dobytých balkánských zemí. K masovějšímu přechodu Bosňanů k islámu docházelo zhruba od 30. let 16. století za úspěšné vlády sultána Sulejmana I. Motivace ke změně konfese je nejčastěji hledána v ekonomické sféře, muslimové platili nižší daně, a aktivnější zapojením do fungování dynamicky se rozvíjejícího osmanského státu. Konverze prakticky ustaly v období kolem Velké turecké války po druhém obléhání Vídně roku 1683.

Bosna se po osmanském záboru nejprve stala nižší správní jednotkou, sandžakem, načež se roku 1580 stala vyšším správním celkem, ejáletem (od roku 1864 vilájet). V 15. a 16. století vznikla nová síť městského osídlení (mj. Sarajevo, Mostar, Foča a Banja Luka), v níž dominovalo muslimské obyvatelstvo, osvobozené vojenské povinnosti a zemědělské činnosti.

Období rakousko-uherské správy (1878–1918)[editovat | editovat zdroj]

Roku 1878 Bosnu a Hercegovinu obsadilo Rakousko-Uhersko, které ji posléze roku 1908 anektovalo.

Období královské Jugoslávie (1918–1941)[editovat | editovat zdroj]

Nezávislý stát Chorvatsko (1941–1945)[editovat | editovat zdroj]

V období NDH se Muslimové těšili podpoře ze strany ustašovského režimu, neboť byli považování za "nejčistší složku chorvatského národa. V rámci vosk NDH byla zřízena 43. horská divize SS "Handschar", kterou tvořili právě bosenští Muslimové.

Socialistická Jugoslávie (1945–1992)[editovat | editovat zdroj]

Ferhad-begova mešita v Sarajevu

Zatímco v jugoslávském království islám nebyl nijak výrazněji potírán, po druhé světové válce a vyhlášení socialismu se stal cílem mnohých snah vlády ateizovat společnost. Komunistům nejvíce vadilo islámské školství a samozřejmě působnost islámských soudů, která byla stanovena velmi brzy mimo zákon. S rozvojem Hnutí nezúčastněných zemí však Jugoslávie získala řadu spojenců z řad muslimských zemí a pro zahraniční politiku státu začalo být krapet nevhodné, že zatímco se vláda s muslimy ze zahraničí bratří, doma tvrdě potírá rozvoj náboženských společností. Proto došlo v 60. letech ke značné liberalizaci vztahů mezi islámským společenstvím a vládou.

Na konci 60. let byla komunistickým režimem uznána specifická muslimská národnost, jejíž příslušníci se dnes nejčastěji označují za Bosňáky. Při sčítání lidu roku 1971 se k ní přihlásilo téměř milion lidí. Mezi Muslimy se vytvořily různé ideové proudy; někteří se klonili k panislamismu a volali po sjednocení islámského světa, jiní toto odmítali a našel se dokonce i proud, který viděl společného nepřítele jak pro muslimy, tak pro komunisty: západ. Islámsky orientovaní intelektuálové sepsali dokument, známý jako Islámská deklarace, který se stal trnem v oku komunistickému režimu. Následovaly proto soudní procesy s osobami, které jej sepsaly a podepsaly.

Během krize v posledních letech existence velké Jugoslávie však došlo opět k pozvolnému nárůstu významu islámu; v napjaté atmosféře vyhroceného nacionalismu se pro Bosňáky, podobně jako pravoslaví pro Srby a katolicismus pro Chorvaty, stal pojítkem s minulostí a symbolem jejich vlastní identity.

Občanská válka v Jugoslávii[editovat | editovat zdroj]

Pro Srby, kteří se snažili velkou federaci zpočátku udržet, se však stal islám symbolem „těch druhých“, separatistů. Během války tak docházelo k devastaci mnohých muslimských míst, například byly zničeny všechny mešity v převážně srbské Banja Luce (některé z nich byly i památkami UNESCO) a při bombardování Sarajeva i některé v metropoli. Bosňáci se rozhodli bránit, a i přestože existovala oficiální armáda nového státu, vytvářeli islámské militantní skupiny.

Interiér sarajevské mešity, zrekonstruované po válce

Roku 1995 byla podepsána Daytonská smlouva, která stanovila nové rozdělení země; některé oblasti, kde žili muslimové stovky let tak připadly Srbům, a naopak (Bosňáci osídlili nově tradiční srbské opštiny). Proběhla tedy rozsáhlá migrace, jejímž následkem je již etnicky téměř jednotná Republika srbská a Federace s velmi malou Srbskou menšinou.

V samotné Federaci Bosny a Hercegoviny došlo po uzavření míru, hlavně v Bosňáckých oblastech, k prudkému nárůstu počtu muslimů a vlivu islámu. Obnovilo se i do původní míry islámské školství (v Sarajevu existuje Fakulta islámských věd, v zemi je nyní asi pět medres), zničené mešity byly zrekonstruovány; ne však v Republice srbské (obdobně jsou vypleněné či zničené kostely v některých částech Federace). Misijní činnost působí v bosenských městech i mnohé země Blízkého východu, které si zde snaží získat vliv, financují mnohé nábožensky zaměřené projekty.

V porovnání s náboženskými kruhy na Blízkém východě se však jedná o velmi umírněnou náboženskou společnost. Nicméně ani ona není prosta extrémních názorů. Od války v 90. letech v zemí působí nepočetné konzervativní skupiny, které hlásají rigidní podobu islámu. Během roku 2015 na území Bosny a Hercegoviny proběhly policejní razie, načež došlo k stíhání radikálních duchovních, kteří sympatizovali s Islámským státem, a dále muslimských věřících, kteří se vydali bojovat na straně extremistů na Blízký východ.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Oficiální stránky Islámské nadace v Bosně a Hercegovině (bosensky)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013. REZULTATI POPISA [online]. Sarajevo: Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, Červen 2016, [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.  
  2. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bosna/r~3f8a497eb81b11e4ab15002590604f2e/