Chorvatská válka za nezávislost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chorvatská válka za nezávislost
konflikt: Válka v Jugoslávii
Koláž
Koláž
trvání: 1991 - 1995
místo: Chorvatsko
výsledek: Chorvatské vítězství
změny území: Chorvatská vláda získala kontrolu nad celým Chorvatskem
strany
1991:

Vlajka Srbska SAO Krajina

Vlajka Srbska SAO Západní Slavonie

Vlajka Srbska SAO Východní Slavonie

Yugoslav People's Army JNA
(Srbské a černohorské jednotky zapojeny do května 1992)


1992–1994:

Vlajka Srbska Republika Srbská Krajina


1995:

Vlajka Srbska Republika Srbská Krajina

Vlajka Srbska Republika srbská
(omezená účast)

1991:

Vlajka Chorvatska Chorvatsko


1992–1994:

Chorvatsko Chorvatsko


1995:

Chorvatsko Chorvatsko

Vlajka Bosny a Hercegoviny Republika Bosna a Hercegovina
(Operace Oluja, 1995)

velitelé
Slobodan Milošević
(Srbský prezident)

Milan Babić
(Prezident RSK)
Milan Martić
(Prezident RSK)
Mile Mrkšić
Ratko Mladić

Franjo Tuđman
(Chorvatský prezident)

Gojko Šušak
(ministr obrany)

Antun Tus

Janko Bobetko


Atif Dudaković

Chorvatská válka za nezávislost (v Chorvatsku známa jako Domovinski Rat − Vlastenecká válka, nebo Válka za nezávislost) je název válečného konfliktu na území dnešního Chorvatska v letech 19911995. Šlo převážně o konflikt mezi Chorvaty a chorvatskými (krajinskými) Srby. Fakticky byla součástí první části jugoslávských válek. Překvapila svojí nebývalou krutostí, nebývalou od druhé světové války.

Již na konci zimy a na jaře 1991 začaly přerůstat dlouhodobé chorvatsko-srbské animozity v drobné ozbrojené srážky (Plitvice,[1] Pakrac,[2] Benkovac, atp.).

V referendu z 19. května 1991 se pro nezávislost Chorvatska vyslovilo 94,7 procenta hlasujících[3]. Sněm Republiky Chorvatsko 25. června 1991 vyhlásil nezávislost republiky.[4] Referendum neuznali Srbové žijící na území bývalé Vojenské hranice. S podporou jugoslávské armády, tvořené převážně Srby,[5] Srbové tuto část Chorvatska během několika měsíců trvající války ovládli.

K významným bitvám patří dobytí Vukovaru (srbské vítězství) a obléhání Dubrovniku (chorvatské vítězství). Materiální škody, především v oblasti Slavonie, byly ohromné a celá města byla zpustošena (těžce poškozen právě Vukovar, dále rozsáhlá poškození Osijeku, který bombardovalo jugoslávské letectvo). Na podzim 1991 se fronta stabilizovala. Mezi oběma stranami bylo uzavřeno příměří, které měly kontrolovat jednotky OSN (nikdy nebylo 100% dodržováno) a Jugoslávská lidová armáda se pod mezinárodním diplomatickým tlakem stáhla. Území za frontovými liniemi fungovalo pod názvem mezinárodně neuznané republiky Srbská krajina s hlavním městem Knin a prezidentem dr. Milanem Martićem. Loajální bylo k srbsko-černohorské Jugoslávii.

V rukou Srbů se udržela po roce 1995 jen oblast Východní Slavonie, která byla pod správou OSN až do roku 1998.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek připomínající 14. výročí od první oběti války na stránkách hrvatski-vojnik.hr (chorvatsky). www.hrvatski-vojnik.hr [online]. [cit. 21-04-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-04-2012. 
  2. Dobová zpráva na portálu NY Times (anglicky)
  3. ŠVAMBERK, Alex. Válka v Chorvatsku. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. (česky) 
  4. Sabor Republike Hrvatske. Ustavna odluka Sabora Republike Hrvatske o suverenosti i samostalnosti Republike Hrvatske [online]. c2009 [cit. 1991-08-18]. Chorvatsky. Dostupný z WWW: <http://www.sabor.hr/Default.aspx?art=15020>.
  5. Válka v Bosně a Hercegovině: 2. Balkán a válka v Bosně a Hercegovině. Valka.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. (česky) 
  6. Vukovar massacre. ipfs.io [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. 
  7. BASSIOUNI, M. Cherif. The commission of experts established pursuant to Security Council Resolution 780: Investigating violations of international humanitarian law in the former yugoslavia. Criminal Law Forum. 1994-06, roč. 5, čís. 2-3, s. 279–340. Dostupné online [cit. 2018-08-11]. ISSN 1046-8374. DOI:10.1007/bf01683220. (anglicky)