Franjo Tuđman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franjo Tuđman

1. prezident Chorvatska
Ve funkci:
30. května 1990 – 10. prosince 1999
Předseda vlády Stjepan Mesić
Josip Manolić
Franjo Gregurić
Hrvoje Šarinić
Nikica Valentić
Zlatko Mateša
Předchůdce Ivo Latin (jako Předseda Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko)
Nástupce Vlatko Pavletić (zastupující)

1. předseda Chorvatského demokratického společenství
Ve funkci:
1989 – 10. prosince 1999
Nástupce Vladimir Šeks (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství Chorvatské demokratické společenství
Svaz komunistů Jugoslávie

Narození 14. května 1922
Veliko Trgovišće
Úmrtí 10. prosince 1999 (ve věku 77 let)
Záhřeb
Národnost Chorvati
Děti Miroslav Tuđman
Alma mater Vojenská akademie
Profese politik, politický komisař a vysokoškolský učitel
Ocenění medaile Žukova
Řád partyzánské hvězdy
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ28914866
Commemorative Medal of the Partisans of 1941
Knight Grand Cross of the Military Order of Italy
… více na Wikidatech
Podpis Signature of Franjo Tuđman.png
Webová stránka www.tudjman.hr
Commons Kategorie Franjo Tuđman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franjo Tuđman (též psáno Tudjman, vyslov [tudžman]); 14. května 1922 Veliko Trgovišće10. prosince 1999 Záhřeb) byl chorvatský politik, první prezident nezávislého Chorvatska a prominentní člen (zakladatel) strany HDZ, historik a jugoslávský generál.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Tuđman byl narozen ve Velikém Trgovišći, v chorvatském Záhoří. Jeho otec Stjepan byl aktivista Chorvatské selské strany; kromě Franja měl ještě dva syny, Stjepana a Ivicu. Matka jim zemřela v roce 1929, kdy Franjo ještě chodil na základní školu. Bratr Stjepan zemřel v roce 1943 v řadách partyzánů. Přestože Franjův otec Stjepan byl jedním z hlavních iniciátorů protifaštického hnutí v Chorvatském Záhoří a byl také členem ZAVNOH a AVNOJe, v roce 1946 jej likvidovala jugoslávská tajná policie UDBA.

Franjo chodil na střední školu do Záhřebu v letech 19341941. Již tehdy se účastnil nacionalistického chorvatského hnutí a tehdejší královský režim jej proto internoval. Od roku 1941 se Franjo Tuđman připojil po boku jugoslávských partyzánů. V roce 1945 se stal jedním z chorvatských zástupců v nejvyšším štábu partyzánské armády v Bělehradě. Pracoval v hlavní personální správě Ministerstva lidové obrany, v generálním štábu JLA a na ředitelství Vojenské encyklopedie. V letech 19551957 studoval na Vyšší vojenské akademii v Bělehradu. V roce 1960 získal hodnost generál-majora. Armádní aktivity zanechal, neboť se chtěl věnovat především literární tvorbě. Následně se vrátil do Záhřebu a začal pracovat na místní univerzitě.

Tuđman na sebe upozornil v roce 1990 vydáním knihy, ve které rozporoval oficiální jugoslávskou historiografii ohledně počtu obětí v Koncentračním táboru Jasenovac. NDH v ní považoval jako vykonavatelku brutality dějin; jako stát, který opakoval to, o co se v dějinách pokoušeli již mnozí. Vysoké počty obětí považoval za přehánění, a to jak ze strany srbských historiků, tak i chorvatských komunistů.[2]

Původně záhřebský historik a člen komunistické strany, který se v dobách Jugoslávie a politických komplikací na konci 60. let a hlavně v 80. letech dostal do vězení[3], se dostal na konci existence jugoslávského státu do pozice předsedy Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko. Za chorvatského prezidenta byl zvolen na jaře roku 1990.[4]

V červnu 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost, která byla Brionskou deklarací pozastavena do října 1991. V mezidobí se začaly stupňovat spory ohledně postavení početné srbské menšiny, které vygradovaly bitvou o Vukovar, která je považována za počátek tzv. Vlastenecké války.

Tuđman angažoval Chorvatsko v konfliktu v Bosně a Hercegovině, již v březnu 1991 se v bývalé Titově lovecké chatě v Karađorđevu ve Vojvodině Tuđman dohodl se srbským představitelem Slobodanem Miloševićem, že si Chorvaté a Srbové nebudou bránit v anexi těch oblastí v Bosně, kde má jejich národ většinu.[5][6][7]

I přes mnohá obvinění ze strany především srbských médií i srbských politických představitelů Tuđman nikdy otevřeně nepodpořil ustašovské hnutí a jeho oživení v 90. letech 20. století. Nezávislý stát Chorvatsko nicméně sám Tuđman považoval za výraz "legitimních aspirací chorvatského národa."[8]

Tuđman byl a je glorifikován nacionalistickými skupinami v Chorvatsku, stává se i námětem ideologických písní (například Jasenovac i Gradiška Stara, písně pojmenované po internačních táborech v bývalé NDH, kde se zpívá jakoby v žánru modlitby "Gospe sinjska, ako si u stanju, Uzmi Stipu, a vrati nam Franju." - Panno Maria sinjská, pokud můžeš, vezmi nám Stipu (míněn Stipe Mesić) a vrať nám Franju." (Tatáž píseň velebí i bývalého vůce NDH Ante Paveliće.)

Transformace Chorvatska v tržní ekonomiku se nesla ve znamení prorůstání státu s organizovaným zločinem.[9] Osoby napojené na Tuđmana získaly vliv v tajných službách, ale také rozsáhlé majetky.[10]

Po smrti prezidenta Tuđmana se poměry v zemi po volbách v roce 2000 stabilizovaly.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zrn. Kronika týdne. Týden. 20. 12 1999, čís. 52, s. 10. ISSN 1210-9940.  
  2. HAYDEN, Robert M.. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston : Brill, 2013. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 39. (angličtina)  
  3. RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.] : Westview Press, 2002. 426 s. ISBN 0-8133-3905-7. S. 54. (angličtina)  
  4. RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.] : Westview Press, 2002. 426 s. ISBN 0-8133-3905-7. S. 164. (angličtina)  
  5. HLADKÝ, Ladislav. Bosna a Hercegovina. Historie nešťastné země. Brno : Doplněk, 1996. 216 s. ISBN 80-85765-61-6. S. 137.  
  6. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 575.  
  7. HAYDEN, Robert M.. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston : Brill, 2013. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 13. (angličtina)  
  8. HAYDEN, Robert M.. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston : Brill, 2013. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 14. (angličtina)  
  9. LAZAREVIĆ, Uroš. Svět. Týden. 03. 11 2008, čís. 44, s. 60. ISSN 1210-9940.  
  10. ZRNO, Maytáš. Svět. Týden. 22. 11 1999, čís. 48, s. 40. ISSN 1210-9940.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Фрањо Туђман na srbské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]