Veljko Kadijević

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Veljko Kadijević

Stranická příslušnost
Členství Svaz komunistů Jugoslávie

Narození 21. listopadu 1925
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12750224
Úmrtí 2. listopadu 2014 (ve věku 88 let)
Moskva
Alma mater United States Army Command and General Staff College
Higher Military Academy of YPA
Profese politik a vojenská osoba
Ocenění Řád jugoslávské hvězdy
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2671719
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2671871
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2671914
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Veljko Kadijević (v srbské cyrilici Вељко Кадијевић; 21. listopadu 1925, Glavina Donja poblíž Imotski - 2. listopadu 2014, Moskva) byl bývalým generálem Jugoslávské lidové armády a posledním ministrem obrany (Svazovým sekretářem lidové obrany) Jugoslávie od roku 1988 do své rezignace v roce 1992.[1]

Narodil se 21. listopadu 1925 ve vesnici Glavina Donja poblíž Imotski v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jeho otec byl Srb a matka Chorvatka.[2] Považoval se za "projugoslávského Srba".[3]

Patřil mezi "jestřáby" jugoslávské politiky; před rozpadem země několikrát zdůraznil, že zemi je nezbytné bránit silou. V lednu 1990 prohlásil, že nedopustí, aby se z Jugoslávie stal druhý Libanon.[4] V březnu 1991 vyjednával se Sovětským svazem případnou vojenskou pomoc pro situaci, pokud by západní země měly zájem Jugoslávii z důvodů rostoucí vnitřní nestability (v březnu 1991 již zbývalo jen několik týdnů do vypuknutí prvních střetů v oblasti Plitvických jezer) vojensky obsadit.[5]

Velel proto jugoslávské armádě jak během desetidenní války ve Slovinsku, tak i během války v Chorvatsku. Sám, ačkoliv byl z Chorvatska, se považoval především za jugoslávce.[zdroj?] Přes deset let žil v Rusku; roku 2008 získal ruské občanství. V Chorvatsku byl totiž stíhán za válečné zločiny.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Smrt Jugoslavije/Učesnici događaja [online]. [cit. 2005-08-09]. [1]. (anglicky) 
  2. CENCICH, John R.. The Devil's Garden: A War Crimes Investigator's Story [online]. Lincoln, Nebraska: University of Nebraska Press, 2013. S. 115. (anglicky) 
  3. (2000)"The Yugoslav Retrospective Case",in Thomas S. Szayna: Identifying Potential Ethnic Conflict: Application of a Process ModelSanta Monica, California: RAND Corporation, 83. ISBN 978-0-83302-842-6. 
  4. RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.] : Westview Press, 2002. 426 s. ISBN 0-8133-3905-7. S. 59. (angličtina)  
  5. KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 57. (srbština)  
  6. Oficiální vývěska chorvatské policie