Konstantin VII. Porfyrogennétos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konstantin VII.
východořímský císař
Portrét
Konstantinův zlatý solidus
Doba vlády913959
Úplné jménoKonstantin VII. Porfyrogennétos
Narození18. května 905
Konstantinopol
Úmrtí9. listopadu 959 (ve věku 54 let)
Konstantinopol
Pohřbenkostel svatých Apoštolů
PředchůdceAlexandr
NástupceRoman II.
ManželkaHelena Lekapenos
PotomciRoman II., Theodora
DynastieMakedonská
OtecLeon VI. Moudrý
MatkaZoe Karbonopsina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin VII. Porfyrogennétos (tzn. „v purpuru zrozený“) (18. května 9059. listopadu 959) byl oficiálně byzantským císařem v letech 913959. Učený císař se však více než vládnutí věnoval literární činnosti. Zpočátku za něj vládla regentská rada v čele s patriarchou Nikolaem Mystikem, v letech 920944 jeho spolucísař a tchán Roman I. Lakapenos. Teprve po jeho smrti se Konstantin sám ujal vládních úkolů.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Konstantin VII. Porfyrogennétos se stal vůdčí osobností vzdělanců, kteří se věnovali encyklopedickým pracím. To znamená, že prováděli rozsáhlou excerpční činnost, aby shromáždili z dosud napsaných děl souhrn poznatků potřebných pro výkon intelektuálních povolání i vládní praxi. Inicioval pořízení výpisků z řeckých historiků, od Herodota až po jeho dobu. Z těchto výpisků bylo sestaveno 53 encyklopedií (zachovalo se jen několik v neúplné podobě). Měly přinášet poučení politikům v oblasti státní správy, vojenství apod. (byly to např. Výpisky O poselstvích, O nástrahách ad.) Pořizovány byly také odborné encyklopedie, například zemědělská Geóponika zahrnula poznatky od antiky až po současnost (zemědělství považoval císař vedle vojenství a církve za velmi důležité pro chod státu).

Kristus žehnající Konstantinu VII., řezba z roku 945

Konstantin osobně napsal několik spisů, jejichž základem byly jeho osobní zkušenosti a encyklopedická studia. Patří mezi ně oslavný životopis jeho děda Basileia I., dílo O ceremoniích a práce K synu Romanovi, známá pod latinským názvem De administrando imperio. Práce o ceremoniích měla sloužit k řádné správě říše – podle císaře bylo zárukou její stability zachovávání starých ceremonií. Myšlenka, že uchování tradic přispěje k velikosti říše a její řádné správě, zůstala živá až do 19. století. De administrando imperio obsahuje zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí. Vychází z tajných archivních dokumentů i zpráv císařských vyzvědačů a představuje praktickou encyklopedii zahraniční politiky. Obsahuje například zprávy o Velké Moravě (také jako první užil tohoto názvu)[1], pověst o třech synech knížete Svatopluka ad. Vnitropolitické poměry chtěl císař zachytit v díle O thematech, které však zůstalo ve fázi výpisků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. Kapitola České země na počátku dějin, s. 42. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alexandr
Byzantský císař
913959
Nástupce:
Romanos II.