Josef Kolář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Kolář
Josef Kolář (Zlatá Praha 1909–1910)
Josef Kolář (Zlatá Praha 1909–1910)
Narození 15. března 1830
Úmrtí 23. dubna 1910 (ve věku 80 let)
Praha
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kolář (15. března 1830 Sylvárův Újezd[1]23. dubna 1910 Praha) byl český slavista, překladatel a pedagog[2].

Život, studia a cestování[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu (Aujezd-Sylwaru) č. 8 (dnes katastr obce Ostroměř u Hořic), matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v r. 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–64 podnikl studijní cestu do Polska (Krakov, Varšava) a Ruska, (Petrohrad, Moskva, Nižný Novgorod, Kazaň), při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu (1864-65), v r. 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a r. 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě.

Pedagogická a vědecká činnost, rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny[3], r. 1868 se stal lektorem ruštiny a od r. 1883 též srbochorvatštiny (s platem 600zl ročně. Působil jako soudní překladatel při Zemském soudu v Praze (1870–1873) a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze (1872-1874). Souběžně s pedagogickou činností působil jako knihovník a sekretář Muzea Království českého.

11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil[4] s Marií roz. Strachovou (1852 Praha–1922 Praha)[5][6]. Svědkem byl Kolářův přítel, sólista petrohradské opery Josef Václav Paleček, též Осип Осипович Палечек, (1842 Jestřábí Lhota u Kolína-1915 Petrohrad)[7][8]. Dospělosti se dožily čtyři děti Josefa Koláře – významnějšími se stali syn Miroslav Josef Kolář (1875 Praha–1928 Praha) jako náměstek ředitele Zemské banky království Českého; dcera Růžena Kolářová (1872 Praha–1959 Bratislava), provdaná za slovenského právníka a pozdějšího rektora Univerzity Komenského v Bratislavě Prof. JUDr. Augustína Rátha, žila na Slovensku a věnovala se etnologii a literatuře; nadějný absolvent konzervatoře, skladatel (např. 1909-Šumařovo dítě[9]) a majitel hudební houslové školy na pražských Vinohradech Bohuslav "Bohuš" Kolář (1877 Praha-1919 Praha)[10].

Jako slavista byl Josef Kolář uznáván nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Byl členem Svobodné společnosti přátel ruské slovesnosti (Volnoje obščestvo ljubitělej rossijskoj slovesnosti), která vznikla již r. 1804 s cílem oživení vědeckého myšlení vysokoškolských studentů a profesorů a byla propojena s děkabristy, Moskevské archeologické společnosti při Moskevské univerzitě a Společnosti srbské literatury v Bělehradě[11]. Za kulturní práci byl vyznamenán rytířským stupněm Řádu knížete Danila I. za nezávislost Černé Hory. V pedagogické činnosti se zabýval filologií, praktickou výukou jazyků a rozbory literárních děl, ve své době byl nejdéle učící polonista na pražské univerzitě[12]. Jeho snaha získat profesuru v oborech srovnávacího jazykozpytu slovanského pro praktické učení jazyků slovanských na pražské univerzitě byla však zamítnuta s odůvodněním, že činnost univerzitního profesora je vědecká, a nikoliv praktická[13].

V roce 1908 byl na vlastní žádost zproštěn univerzitních povinností s císařem vyměřenou penzí ve výši 2 700 korun, a až do své smrti v dubnu 1910[14] působil v Muzeu Království českého. Je pohřben v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech (VI/2)[15] v Praze. Literární pozůstalost a další památky jsou uloženy v Památníku národního písemnictví pod heslem Kolář Josef, č. fondu 818[16].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vlastní básně a velké množství překladů publikoval zejména v časopisech Lumír, Zlaté klasy a Časopis Musea Království českého, psal též do Národních listů a Pražských novin. Jako přispívatel[17] do Ottova slovníku naučného zpracoval pod značkou Kol. hesla: Akadémie (část) a Borodino. Napsal i několik operních libret, nejvýznamnější se stal text k opeře Marie Potocká[18]. Zkomponované verše vycházely z Puškinovy sbírky Bachčisarajská fontána a Miczkiewiczových Krymských znělek. Libreto zhudebnil v roce 1868 Leopold Měchura (Opus 107), avšak dílo nebylo přijato hudebními kritiky s valným nadšením.

Přehled díla[19][20]:

  • O stupňování přídavných jmen slovanských a jiných příbuzných (1844-95)
  • Noc dušiček (báseň) – v almanachu Kytice (1859)
  • Vltavinka (báseň) – v almanachu Kytice (1859)
  • Adam Mickiewicz (životopis) – v almanachu Máj (1862)
  • O dvou staroslovanských legendách o sv. Cyrilu a Metoději – ve Zprávách Královské české společnosti (1863)
  • Marie Potocká: libreto ve třech dějích (1865)[21]
  • Desatero bajek J. O. Krylova (s výkladem pro začátečníky, 1868)
  • Mluvnice ruského jazyka v příkladech a rozmluvách (1868, 1873[22], 1894)
  • Druhé desatero bajek J. O. Krylova (s výkladem pro začátečníky, 1872)
  • Almanach na oslavu 25letého trvání Akademického-čtenářského spolku pražského 1849-1874 (str. 11-21, 1874)[23]    
  • O zografském evangelium a jeho berlínském vydání (1879)
  • O novém roztřídění sloves slovanských (1882)
  • O sklonění přídavných jmen slovanských a jiných příbuzných (1882)
  • Polská mluvnice (1884)
  • Rusko slovem i obrazem (1886)
  • Ruský sbor vedený panem Dimitrem Slavjanským Agreněvem (1886)
  • Petrohrad a okolí jeho (1887)[24]
  • O přízvuku sloves ruských (1900)
  • O ruském přízvuku vůbec a u podstatných jmen složených a původních zvlášť (1903)
  • Theoreticko-praktická mluvnice ruského jazyka v příkladech a rozmluvách pro školy i samouky (1903, posmrtně 1913)
  • O ruském přízvuku u přídavných jmen, zájmen a číslovek (1904)
  • O ruském přízvuku při skloňování jmen podstatných (1905)
  • Dodatek k ruskému přízvuku (1906)
  • O mluvnici polské, zvláště o mluvnici A. A. Kryńského (1908)
  • O historicko-srovnávací mluvnici polské dra Ant. Małeckého (rok ?)
  • Hláskosloví jazyka polského: na nových základech a s nového hlediště (rok ?)
  • Mluvnice jazyka ruského pro školy a samouky (posmrtně 1925)
  • Český triptych – předsmetanovská opera (Praha, Národní divadlo, 6 kompaktních desek v 1 pouzdře, 2003)

Překlady

  • Bogoboj Atanackovič: novela Rukavici (překlad 1853, publikováno v Lumíru)
  • Ivan Mažuranić: Smrt Smail-agy Čengiče (překlad, 1860, 1890)
  • Alexandr Sergejevič Puškin: Bachčisarajská fontána (překlad 1865)
  • Ruslan i Ludmila-velká kouzelná opera o pěti dějích (překlad,1867, 1887)
  • Adam Mickiewicz: Krymské znělky (překlad 1868)
  • Luka Botić: Pobratímství (1892)[25]
  • Vuk Stefanović Karadžić: Lazarice – národní písně srbské (překlad1882)[26]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodný a křestní list vystavený dne 8.10.1940 farním úřadem v Liskovici s odvoláním na Křestní matriku č. IV, lit. B, str. 24
  2. Kolár, Josef [online]. Österreichisches Biographisches Lexikon, 1815-1950, Bd. 4 (Lfg. 16, 1966),, 1966 [cit. 2018-02-28]. S. 72. Dostupné online. 
  3. CHVÍLA, Jakub. Vývoj a osobnosti pražské univerzitní polonistiky do roku 1939 [online]. Praha: diplomová práce, FF UK, 2014 [cit. 2018-02-28]. S. 12-14. Dostupné online. 
  4. Kniha oddaných, kostel Panny Marie Vítězné 1869-78 [online]. [cit. 2018-02-28]. S. pag. 48. Dostupné online. 
  5. Soupis pražského obyvatelstva 1850-1914. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2018-03-01]. Archiválie 176, krabice č. 138. Dostupné online. 
  6. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 280, obraz 736 [online]. [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  7. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  8. Saint Petersburg encyclopaedia. www.encspb.ru [online]. [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Dopisy - Z Dobříva (Nová skladba hudební). Žďár [online]. 1908-06-06 [cit. 2018-03-03]. S. 5-6. Dostupné online. 
  10. Různé zprávy - úmrtí. Národní politika [online]. 1911-01-11 [cit. 2018-03-03]. S. 1. Dostupné online. 
  11. НИКИЋ, ЖУЈОВИЋ, РАДОЈЧИЋ-КОСТИЋ. Грађа за биографски речник чланова ДСС, СУД и СКА [online]. Bělehrad: Srpska akademija nauka i umetnosti, 2007 [cit. 2018-02-28]. S. 146. [<iframe frameborder="0" scrolling="no" style="border:0px" src="https://books.google.cz/books?id=yAmXBgAAQBAJ&lpg=PP1&hl=cs&pg=PP1&output=embed" width=500 height=500></iframe> Dostupné online]. ISBN 0561-743X. 
  12. PETR, Jan. Teofil Kowalski - lektor jezyka polskiego v Pradze. Kwartalnik Historii Nauki i Techniki 21/2 [online]. Muzeum Historii Polski, Universitas varsoviensis, 1976 [cit. 2018-03-29]. S. 289-293. V textu řada faktografických poznámek k osobě J. Koláře.. Dostupné online. 
  13. GEBAUEROVÁ, Marie. Rodinné vzpomínky : Tři listy Jana Gebauera Josefu Klářovi [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 
  14. Úmrtí. Lidové noviny [online]. 1910-04-16 [cit. 2018-02-27]. S. 1. Dostupné online. 
  15. Olšanské hřbitovy [online]. [cit. 2018-03-01]. Hřbitov VI, část 2. Dostupné online. 
  16. S.R.O., LemonBone. Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Kolář Josef. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  17. Ottův slovník naučný [online]. 1907 [cit. 2018-03-04]. Kapitola Jmenný seznam přispivatelů. Dostupné online. 
  18. PETRÁNĚK, Pavel. Leopold Měchura: Marie Potocká. Sborník k premiéře Národního divadla 2003. Praha: Národní divadlo, 2003. ISBN 80-7528-121-X. S. 11. 
  19. NKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  20. Ottův slovník nauřný: 28 Doplňky [online]. 1909 [cit. 2018-03-04]. Kapitola heslo: Kolář 2) Josef, s. 784. Dostupné online. 
  21. Marie Potocká [online]. 1865 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  22. Grammátika russkago jazyka v" primerach" i razgovorach [online]. 1873 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  23. Almanah na oslavu 25letého trvání Akademického-čtenářského spolku pražského 1849-1874 [online]. 1874 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  24. Petrohrad a okolí jeho [online]. 1887 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  25. Pobratímství. kramerius.nkp.cz [online]. 1892 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  26. WWW.QBIZM-SERVICES.CZ, QBIZM, www.qbizm.cz,. Kramerius - Monografie. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. (česky)