Anton Štefánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anton Štefánek

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1935

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1939

Čs. ministr školství
Ve funkci:
1929 – 1929
Předchůdce Milan Hodža
Nástupce Ivan Dérer

Čs. ministr unifikací
Ve funkci:
1929 – 1929
Předchůdce Ľudovít Labaj
Nástupce Jan Šrámek
Stranická příslušnost
Členství SNaRS
agrární strana
HSĽS-SSNJ

Narození 15. dubna 1877
Veľké Leváre
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. dubna 1964 (ve věku 87 let)
Žiar nad Hronom
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Komenského
Profese poslanec, spisovatel, sociolog a novinář
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Štefánek, též Antonín Štefánek, někdy rovněž uváděn jako Anton Štěpánek (15. dubna 1877 Veľké Leváre[1][2][3]29. dubna 1964 Žiar nad Hronom[3]), byl slovenský a československý politik, ministr, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium ve Vídni. Na vysokoškolské studium již neměl peníze. Působil pak jako publicista v slovenských periodikách, přičemž spolupracoval s Milanem Hodžou.[4] Už počátkem 20. století patřil do okruhu slovenské inteligence okolo listu Hlas (takzvaní hlasisté), kteří navázali úzké vztahy s českými protějšky. Stál pak u počátků budování slovenského agrárního hnutí.[5][6] Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[7]

Během první světové války pracoval v českých zemích jako redaktor Národních listů. Zapojil se do podpory českého zahraničního odboje. Prosazoval, aby česká politická scéna zahrnula Slováky a Slovensko do svých státoprávních požadavků. To se podařilo v polovině roku 1917, kdy aliance českých politických stran v předlitavském parlamentu Český svaz zahrnula spojení českých zemí a Slovenska do svého programu. Byl aktivní během vzniku československého státu.[8][9]

Počátkem listopadu 1918 patřil do skupiny slovenských národovců pod vedením Vavro Šrobára, kteří překročili zemské hranice mezi Moravou a Uherskem a v slovenském městě Skalica ustavili slovenskou vládu jako první krok k faktickému spojení českých zemí a Slovenska.[10]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[11] Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu.[7] Později byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.

Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[11] Historik Jan Rychlík ho řadí mezi nejvýznamnější postavy agrární strany na Slovensku a označuje ho za ideologa slovenského agrarismu.[12]

Později přestoupil do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudova strana - Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany.[13]

Zastával i vládní funkce. Na počátku existence republiky ho Vavro Šrobár pověřil organizováním školského systému na Slovensku. Až do roku 1923 tak Štefánek byl vládním referentem na ministerstvu školství a ve vysokých úřednických funkcích zde setrval i v pozdějších letech.[8] V roce 1929 byl ministrem školství a národní osvěty v první vládě Františka Udržala. Na post ministra školství nastoupil poté, co se musel tohoto portfolia dočasně vzdát Milan Hodža kvůli podezření z korupčních aktivit.[14] Krátce byl i ministrem pro sjednocení zákonů a organisaci správy Československa (ministr unifikací) v téže vládě.

Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministrem, bytem v Bratislavě.[15] Teprve po vzniku Československa získal vysokoškolské vzdělání, a to na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Přednášel na ni sociologii. V letech 1945-1946 byl jejím rektorem.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 97. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1307. (česky) 
  3. a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-21]. S. 591. Dostupné online. (slovensky) 
  4. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 528-529. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 437, 554. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 41. (česky) 
  7. a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  8. a b c Kdo byl kdo. 528-529
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 50-53. (česky) 
  10. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 73. (česky) 
  11. a b Anton Štefánek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 135. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-13]. Dostupné online. (česky) 
  14. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 123. (česky) 
  15. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]