František Ringhoffer II.

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Ringhoffer II.
František Ringhoffer s Řádem železné koruny
František Ringhoffer s Řádem železné koruny
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
Ve funkci:
1872 – 1873
Starosta Smíchova
Ve funkci:
1861 – 1865
PředchůdceJosef Barth
NástupceFrantišek Kink
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození28. dubna 1817
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. března 1873 (ve věku 55 let)
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
RodičeJosef Ringhoffer
DětiFrantišek Ringhoffer III.
PříbuzníHanuš Ringhoffer, František Ringhoffer IV. a Alfred von Ringhoffer[1] (vnoučata)
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsFrantišek Ringhoffer II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ringhoffer II.,[2] v německojazyčných pramenech Franz Ringhoffer (28. dubna 1817 Praha[3] – 23. března 1873 Smíchov[4])[5][6], byl český a rakouský podnikatel a politik z rodiny Ringhofferů, v 60. letech 19. století starosta Smíchova a poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Josef Ringhoffer, majitel kovárny na měď, jež se specializovala na dodávky zařízení pro cukrovary a lihovary. Měl čtyři starší a jednu mladší sestru, byl nejstarší ze čtyř synů.[7] František Ringhoffer vystudoval gymnázium a technickou školu a pak nastoupil do firmy svého otce v Kamenici, kterou po jeho smrti roku 1847 zcela převzal.[6] Hamr, zděděný po otci, přestavěl na válcovnu, v níž vyráběl plechové pláty.

21. února 1852 koupil pozemky na Smíchově mezi dnešními ulicemi Štefánikova, Plzeňská a Kartouzská a zbudoval zde nový areál továrny na železniční vagony. Od roku 1854 produkoval nákladní vagony (první výrobky opustily tovární halu 20. dubna 1854). V následujících letech firma expandovala a rozšířila se o slévárnu a kotlárnu. Od roku 1863 přibyla i výroba osobních vagonů. Z Ringhofferova podniku se stala největší vagónka v Rakousku. Dodávala i salonní vozy pro císařovnu Alžbětu. V závodě Ringhoffer zaváděl moderní technologie, jako první v monarchii například prováděl válcování bezešvých trubek.[5] V roce 1854 založil podnikovou nemocenskou pokladnu a od roku 1870 poskytoval svým zaměstnancům možnost penzijního fondu.[6]

Kromě strojírenství podnikal i v pivovarnickém průmyslu (pivovar ve Velkých Popovicích). Poté, co byly v okolí nalezeny vydatné prameny vody, rozhodl se Ringhoffer v roce 1871 pro výstavbu zcela nového pivovarského areálu, který byl dokončen roku 1874 a o rok později již dosáhl pivovar výstavu 18 tisíc hektolitrů.[5]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do politiky. V roce 1861 se stal starostou Smíchova.[6] Na funkci rezignoval v roce 1864, ale byl opět zvolen.[8] V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl také zvolen v městské kurii (volební obvod Smíchov) do Českého zemského sněmu jako nezávislý kandidát.[9] Kromě toho byl do sněmu zvolen i ve velkostatkářské kurii za nesvěřenecké velkostatky.[10] Politicky byl napojen na takzvanou Ústavní stranu (liberální německá formace podporující centralistický model rakouského státu).[6][11] Opětovně do sněmu pronikl v zemských volbách roku 1872 (velkostatkářská kurie, nesvěřenecké velkostatky).[12]

V roce 1869 koupil zámek Lojovice.[13] Zemřel nečekaně po krátké nemoci 23. března 1873.[5][11] Podnikání převzal již za jeho života nejstarší syn František Ringhoffer III. (1844–1909).[6][14]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

František Ringhoffer II. byl od roku 1842 ženat s Josefínou Schallowetzovou (16. 1. 1822, Staňkovice – 17. 4. 1896, Vízmberk), která přivedla na svět šest dětí, dvě z nich zemřely v dětství.[15]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Byl mu propůjčen Řád železné koruny 2. třídy.[11]
  • Roku 1872 se stal baronem.[6][16]
  • U příležitosti 200. let od narození Františka II. Ringhoffera proběhla na Smíchově v galerii Portheimka výstava nazvaná Ringhofferové. Historik Pavel Fabini, autor výstavy, zde zachytil vývoj rodového podnikání Ringhofferů a jejich politické a kulturní aktivity.

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Praze na Smíchově (nohoře celkový pohled, dole detail)

V pátek 27. dubna 2018 v 11.00 hodin byla slavnostně odhalena pamětní deska barona Františka II. Ringhoffera na adrese Plzeňská 233/10 (na fasádě obchodního centra Nový Smíchov, přesněji na fasádě někdejší hlavní budovy bývalé tovární haly Ringhofferových závodů na výrobu železničních vagonů – „Tatrovky“[17]).[18][19] Pamětní desku iniciovala a financovala městská část Praha 5.[17] Pamětní deska má podobu vlakových nárazníků (tzv. „narážecího ústrojí“), mezi nimiž je umístěn text,[17] a je z dílny sochaře a restaurátora MgA. Jakuba Grece.[18][19] Desku slavnostně odhalili starosta Prahy 5 Pavel Richter (TOP 09), jeho zástupce Lukáš Herold (ODS) a ředitel obchodního centra David Pažitka.[18][19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj. Dostupné online.
  2. ↑ Někdy bývá označován jako F. Ringhoffer II. jeho syn (1844–1909), http://www.mmspektrum.com/clanek/osobnosti-ceskeho-prumyslu-frantisek-ringhoffer.html
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  4. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  5. ↑ a b c d Osobnosti českého průmyslu: František Ringhoffer [online]. mmspektrum.com [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 9. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Ringhoffer, Franz Frh. von (1817-1873), Großindustrieller, s. 169. (německy) 
  7. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 513, obraz 618, Ringhoffer Josef, 1785
  8. ↑ FABINI, Pavel. Smíchov v éře Ringhofferů. www.ipetka.cz [online]. [cit. 27.4.2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-28. 
  9. ↑ Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086915&picp=&it=&s=djvu
  10. ↑ Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  11. ↑ a b c Sterbfall. Bohemia. Březen 1873, roč. 46, čís. 71, s. 3. Dostupné online. 
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  13. ↑ Zámek Lojovice. www.hrady.cz [online]. [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Frant. Ringhoffer starší +. Pražský denník. 25. 3. 1873, s. 2–3. Dostupné online. 
  15. ↑ Soupis pražských obyvatel: Ringhoffer Franz, 1817
  16. ↑ http://www.novanobilitas.eu/rod/ringhoffer-1873
  17. ↑ a b c Jedinečná Ringhoferova deska sklízí úspěchy. „Pražská pětka“, časopis (měsíčník) radnice MČ Praha 5, únor 2019, strana 28 až 29 [online]. 2018-02-01 [cit. 2019-02-01]. 
  18. ↑ a b c František II. Ringhoffer má pamětní desku [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  19. ↑ a b c MLADĚJOVSKÝ, Tomáš. Ringhoffer se dočkal pamětní desky [online]. 2018-04-30 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ringhoffer_II.&oldid=23599639“