Portheimka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Portheimka
Pohled na bývalé zahradní průčelí Portheimky
Pohled na bývalé zahradní průčelí Portheimky
Základní informace
SlohBaroko
ArchitektKilián Ignác Dientzenhofer
Výstavba18. století
StavebníkKilián Ignác Dientzenhofer
Další majiteléPorgesové z Portheimu
Současný majitelměstská část Praha 5
Poloha
AdresaŠtefánikova č.p. 12, Praha 5, ČeskoČesko Česko
UliceMatoušova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40345/1-1388 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Portheimka nebo také Dienzenhoferův palác či Bukvojka je barokní letohrádek nacházející se v pražské čtvrti Smíchov. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] V současnosti je Portheimka využívána jako galerie. K letohrádku přísluší zahrada Portheimka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Letohrádek Portheimka od východu
Expozice skla v letohrádku Portheimka
Museum skla - logo

Letohrádek postavil Kilián Ignác Dienzenhofer v roce 1728 pro sebe a svou rodinu. Sochařskou výzdobu s pískovce vytesal Antonín Braun: jsou to poprsí římských imperátorů (na atice) a dvojice alegorických ženských bust "Den" a "Noc". Originály byly v 70. letech přemístěny do Národní galerie v Praze a na fasádu umístěny kopie). Malířskou výzdobu vytvořil Václav Vavřinec Reiner roku 1729. Dochovala se z ní nástropní malba Bakchanálie v oválném poli klenby ústředního sálu), ostatní malby podlehly v roce 1872 požáru. Součástí letohrádku byla i barokní zahrada. Směrem k řece po obou stranách dnešních ulic V botanice a Zborovská s touto zahradou sousedila Slavatovská zahrada s letohrádkem, tehdy již v držení jezuitů, kterým Dientzenhofer v zahradě postavil pavilon.

Po Dienzenhoferově smrti letohrádek roku 1856 koupil František Ferdinand Buquoy, který upravil zahradu v rokokovém stylu a vystavěl zde skleníky pro exotické rostliny, zejména módní oranžérie a fíkovny. Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídlaklasicistním slohu. Od roku 1804 stavba sloužila jako továrna na cikorku Ferdinanda Delorme (1755-1827)[2], který ji vlastnil až do smrti, pak byla roku 1828 dědici ve veřejné dražbě prodána.[3]

Další majitelé, bratři Moses Porges von Portheim (1782-1870) a Leopold Porges von Portheim (1785-1869) si dali roku 1830 na polovině zahrady postavit továrnu na výrobu kartounu. Velkou zkázu na letohrádku napáchal rozsáhlý požár v roce 1872. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava dále došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku (v roce 1884).

Letohrádek byl zestátněn v roce 1945. V roce 1963 se zde usídlil Svaz českých výtvarných umělců a jeho galerie současného výtvarného umění byla na počest stavitele Portheimky nazvána "Galerie D“. Chátrající objekt v devadesátých letech převzala do své správy městská část Praha 5 a dala rekonstruovat pod vedením Tomáše Zetka. Pokračovala dramaturgie galerie současného umění, zejména knižních ilustrací. Vysílala odtud rozhlasová stanice Classic FM.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době Portheimka patří městské části Praha 5. V roce 2016 proběhla výměna střešní krytiny, oprava historického krovu a obnova fasády. Galerii a reprezentační prostory v 1. patře mělo v letech 2017-2022 pronajato Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, které zde na základě koncesní smlouvy s Prahou 5 a ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze provozovalo expozici skla. Provoz musea skla byl na jaře 2022 ukončen.

Samostatným bočním vchodem je přístupná část bývalé "Galerie D", kterou městská část využívá pro pořádání krátkodobých výstav umělců, spjatých s Prahou 5. V přízemí objektu se nachází kavárna "Českavárna Portheimka".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-06]. Identifikátor záznamu 152405 : letohrádek Portheimka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Feilbiethung. Amtsblatt zur Prager Zeitung. 18.7.1828,, roč. 1828, čís. 112. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ASSMANN, Jan Nepomuk: Dientzenhoferův letohrádek na Smíchově, Portheimka (1.,2.,3). In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč 9, č. 9,10,11, 1999, s. 1-9.
  • KREJČÍ, Marek: Smíchovská Portheimka. In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč. 5, č. 4, 1995, s. 13 - 16.
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 234 - 236.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]