Vítkovické horní a hutní těžířstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítkovické horní a hutní těžířstvo
Datum založení 1873
Zakladatelé Wilhelm Gutmann
David Gutmann
Anselm Salomon von Rothschild
Sídlo Ostrava
Klíčoví lidé Paul Kupelwieser
Majitelé Wilhelm Gutmann
Jan Larisch-Mönnich
Emanuel Andrássy
Anselm Salomon von Rothschild
David Gutmann
Reichswerke Hermann Göring
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) byla společnost založená v roce 1895 bratry Wilhelmem a Davidem Gutmannovými a Rothschildy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 došlo k vyvrcholení spolupráce bratří Gutmannů a Rothschildů. 7. listopadu 1873 vzniká společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT), jako předmět činnosti těžířstva se uváděla těžba a zpracování surovin a obchod s tímto zbožím.[1] Kapitál společnosti byl rozdělen na 100 kuksů v poměru 51:49 ve prospěch Rothschildů[2] a pod správu přešly spolu s železárnami ve Vítkovicích i železorudné doly na Moravě a v Uhrách. V roce 1876, kdy se stal generálním ředitelem VHHT Paul Kupelwieser, kapitálově silná společnost koupila většinu akcií Teplické válcovny a bessemerovací huti, a.s. v severních Čechách, za výhodných podmínek propachtovala Žofínskou huť, převzala krachující Schüllerovu huť v Moravské Ostravě. V roce 1894 pod správu společnosti VHHT přešly pachtovní společnosti Společnost spojených vítkovických dolů[p. 1] a Rakousko-uherská vysokopecní společnost[p. 2], která budovala Žofínskou huť v Moravské Ostravě, Doubravsko-orlovská důlní společnost[p. 3], Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě[p. 4] a také původní stejnojmenné VHHT. Rok 1895 je rokem vzniku Vítkovického horního a hutního těžířstva uvedeného v život v roce 1896, jehož majitelé byli bratři Gutmanové a Rothschildové.[3] [4]V roce 1896 došlo k přerovnání majetků, na nové rozdělení kuksů v poměru 50:50.[2] V období první světové války došlo k rekonstrukci a modernizaci dolů (Terezie, Louis, Karolína, Ida a Betina). Jámy byly prohlubovány a vybavovány výkonnějšími elektrickými těžními stroji, ventilátory a kompresory.[5] Po roce 1918 bylo obchodní vedení VHHT přesunuto z Vídně do Vítkovic. Společnost vlastnila železárny ve Vítkovicích, kamenouhelné doly v ostravsko-karvinském revíru[p. 5], koksovnu Terezii (zrušená v roce 1924), koksovnu Karolínu, briketárnu Karolínu, elektrárny: Karolína, menší v Doubravě a záložní na dole Anselm, rudné doly na Slovensku a ve Švédsku, velkostatek v Rožňavě a od roku 1924 železárny ve Fryštátě.[6][7] V roce 1937 byla podniknuta opatření k zabezpečení majetku proti možnému nebezpečí ze strany německého nacizmu. Kuksy (podíly) společnosti byly vyměněny za certifikáty anglické pojišťovny Alliance Assurance Company Ltd. se sídlem v Londýně, avšak odprodej se neuskutečnil. Po roce 1939 bylo těžířstvo podřízeno správě koncernu Reischwerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten "Hermann Göring", formálně v prosinci 1942 se stalo VHHT součástí státního koncernu Hermann Göring Werke.[6][3] V roce 1945 byla společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo znárodněna, ve vlastnictví bylo sedm dolů: Hlubina v Moravské Ostravě, Louis ve Vítkovicích, Terezie ve Slezské Ostravě, Ida v Hrušově, Anselm a Oskar v Petřkovicích a Doubrava.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Společnost založena v roce 1872 bratry Gutmannovými a Anselmem Solomonem Rothshildem.
  2. Podílníky byli bratři Gutmannové, Anselm Solomon Rothschild, hrabě Johann Larisch-Mönnich a hrabě Emanuel Andrássy
  3. Konsorcium Anselm Salomon Rothschild, bratři Gutmannové a Ignác Vondráček.
  4. Původní podílníci bratři Gutmannové a Ignác Vondráček, od roku 1889 pouze bratři Gutmannové.
  5. V roce 1925 činila rozloha důlních polí 4 122,2 ha.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MATĚJ, Miloš; KORBELÁŘOVÁ, Irena; TEJZR, Ludvík. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava: NPÚ, 2014. ISBN 987-80-85034-80-6. S. 23. 
  2. a b ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-6. S. 116, 117, 119. 
  3. a b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 73. 
  4. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 67, 68. 
  5. KOLEKTIV. Uhelné hornictví..., s. 82
  6. a b Kulturní dědictví Vítkovických železáren ..., s. 143
  7. KOLEKTIV. Uhelné hornictví..., s. 88

Související články[editovat | editovat zdroj]