Vítkovické horní a hutní těžířstvo
Vítkovické horní a hutní těžířstvo | |
---|---|
Základní údaje | |
Datum založení | 1873 |
Datum zániku | 1945 |
Zakladatelé | Wilhelm von Gutmann David von Gutmann Anselm Salomon von Rothschild |
Adresa sídla | Ostrava, Česko |
Klíčoví lidé | Paul Kupelwieser |
Charakteristika firmy | |
Majitelé | Wilhelm von Gutmann Jan Larisch-Mönnich Manó Andrássy Anselm Salomon von Rothschild David von Gutmann Reichswerke Hermann Göring |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) byla společnost založená v roce 1895 bratry Wilhelmem a Davidem Gutmannovými a Rothschildy. Předmětem podnikání byla těžba a zpracování surovin a obchod s tímto zbožím.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1873 došlo k vyvrcholení spolupráce bratří Gutmannů a Rothschildů. 7. listopadu 1873 vzniká společnost Witkowitzer Bergbau und Eisenhütten Gewerkschaft, česky Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT), jako předmět činnosti těžířstva se uváděla těžba a zpracování surovin a obchod s tímto zbožím.[1] Kapitál společnosti byl rozdělen na 100 kuksů v poměru 51:49 ve prospěch Rothschildů[2] a pod správu přešly spolu s železárnami ve Vítkovicích i železorudné doly na Moravě a v Uhrách.
V roce 1876, kdy se stal generálním ředitelem VHHT Paul Kupelwieser, kapitálově silná společnost koupila většinu akcií Teplické válcovny a bessemerovací huti, a.s. v severních Čechách, za výhodných podmínek propachtovala Žofínskou huť, převzala krachující Schüllerovu huť v Moravské Ostravě. V roce 1894 pod správu společnosti VHHT přešly pachtovní společnosti Společnost spojených vítkovických dolů[p. 1] a Rakousko-uherská vysokopecní společnost[p. 2], která budovala Žofínskou huť v Moravské Ostravě, Doubravsko-orlovská důlní společnost[p. 3], Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě[p. 4] a také původní stejnojmenné VHHT. Rok 1895 je rokem vzniku Vítkovického horního a hutního těžířstva uvedeného v život v roce 1896, jehož majitelé byli bratři Gutmanové a Rothschildové.[3][4] Ve stejném došlo k přerovnání majetků a novému rozdělení kuksů v poměru 50:50.[5]
V období první světové války došlo k rekonstrukci a modernizaci dolů (Terezie, Louis, Karolina, Ida a Betina). Jámy byly prohlubovány a vybavovány výkonnějšími elektrickými těžními stroji, ventilátory a kompresory.[6] Po roce 1918 bylo obchodní vedení VHHT přesunuto z Vídně do Vítkovic. Společnost vlastnila železárny ve Vítkovicích, kamenouhelné doly v ostravsko-karvinském revíru[p. 5], koksovnu Terezii (zrušená v roce 1924), koksovnu Karolinu s briketárnou, elektrárny: Karolina, menší v Doubravě a záložní na dole Anselm, rudné doly na Slovensku a ve Švédsku, velkostatek v Rožňavě a od roku 1924 železárny ve Fryštátě.[7][8] V roce 1937 byla podniknuta opatření k zabezpečení majetku proti možnému nebezpečí ze strany německého nacizmu. Kuksy (podíly) společnosti byly vyměněny za certifikáty anglické pojišťovny Alliance Assurance Company Ltd. se sídlem v Londýně, avšak odprodej se neuskutečnil. Po roce 1939 bylo těžířstvo podřízeno správě koncernu Reischwerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten "Hermann Göring", formálně v prosinci 1942 se VHHT stalo součástí státního koncernu Hermann Göring Werke.[3][7] V roce 1945 byla společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo znárodněna, ve vlastnictví bylo sedm dolů: Hlubina v Moravské Ostravě, Louis ve Vítkovicích, Terezie ve Slezské Ostravě, Ida v Hrušově, Anselm a Oskar v Petřkovicích a Doubrava.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Společnost založena v roce 1872 bratry Gutmannovými a Anselmem Solomonem Rothshildem.
- ↑ Podílníky byli bratři Gutmannové, Anselm Solomon Rothschild, hrabě Johann Larisch-Mönnich a hrabě Emanuel Andrássy
- ↑ Konsorcium Anselm Salomon Rothschild, bratři Gutmannové a Ignác Vondráček.
- ↑ Původní podílníci bratři Gutmannové a Ignác Vondráček, od roku 1889 pouze bratři Gutmannové.
- ↑ V roce 1925 činila rozloha důlních polí 4 122,2 ha.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MATĚJ, Miloš; KORBELÁŘOVÁ, Irena; TEJZR, Ludvík. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava: NPÚ, 2014. ISBN 978-80-85034-80-6. S. 23.
- ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží : historie dobývání kamenného uhlí v petřvaldské dílčí pánvi od počátku prospektorské činnosti do roku 1906. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2004. 262 s. ISBN 8070426535, ISBN 9788070426531. OCLC 320486347 S. 116, 117, 119.
- ↑ a b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 73.
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 67, 68.
- ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 8070426535. S. 116, 117, 119.
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví..., s. 82
- ↑ a b Kulturní dědictví Vítkovických železáren ..., s. 143
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví..., s. 88