Matouš Děpolt Popel z Lobkovic
| Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz na Strakonicích | |
|---|---|
 Erb rodu Lobkoviců | |
| 34. český velkopřevor řádu maltézských rytířů | |
| Ve funkci: 1591 – 1619 | |
| Panovník | Rudolf II., Matyáš |
| Předchůdce | Kryštof starší z Vartenberka |
| Nástupce | Jindřich z Logau |
| Místodržící Českého království | |
| Císařský rada | |
| Hejtman Prácheňského kraje | |
| Ve funkci: 1605 – 1606 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Bedřich Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova |
| Nástupce | Bedřich Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova |
| Ve funkci: 1603 – 1604 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Bedřich Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova |
| Nástupce | Bedřich Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova |
| Ve funkci: 1597 – 1598 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Teobald (Děpolt) Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova na Horažďovicích |
| Nástupce | Teobald (Děpolt) Švihovský z Rýzmberka a ze Švihova na Horažďovicích |
| Narození | 21. září 1564 |
| Úmrtí | 11. října 1619 (ve věku 55 let) Praha |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Rodiče | Václav Popel z Lobkowicz († 1574) a Benigna (Bonuše) z Veitmile |
| Příbuzní | bratr: Jiří mladší Popel z Lobkowicz (1556–1590) bratr: Adam Havel Popel z Lobkowicz (1557–1605) bratr: Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608) děd: Šebestián z Veitmile na Postoloprtech († 1549) babička: Anna Glatzová ze Starého Dvora děd: Jan Děpolt Popel z Lobkowicz († 1527) babička: Anežka z Klinštejna († 1528) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Matouš Děpolt Popel z Lobkovic, také z Lobkowicz (21. září 1564[1] – 11. října 1619[2] Praha) byl místodržícím Českého království, hejtmanem prácheňského kraje (1597–1598, 1603–1604, 1605–1606)[3][1] a velkopřevorem johanitského řádu (1591–1611). Pocházel z duchcovské větve šlechtického rodu Popelů z Lobkovic.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodiče byli Václav Popel z Lobkovic († 1574) a Bonuše z Veitmile.[4] Do řádu johanitů vstoupil v roce 1586, díky svým schopnostem se později stal komturem. Po smrti velkopřevora Kryštofa staršího z Vartenberka byl zvolen bratry převorství a následně císařem Rudolfem II. jmenován novým velkopřevorem (27. května 1591).[2]
Za jeho působení došlo k ekonomickému pozvednutí celého převorátu. Začal také s renesanční obnovou řádového konventu na pražské Malé Straně, který byl dosud poškozen následkem husitských válek. Povedlo se mu také uzavřít konkordát s císařem Rudolfem II., který johanitům zajišťoval svobodné volby velkopřevora bez zásahu císaře (9. června 1598).[2] Za českého stavovského povstání byl 23. května 1618 ušetřen 3. pražské defenestrace.[zdroj?]
Byl pohřben v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.[1]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Roku 1605 udělil pečeť a znak městečku Radomyšl, které patřilo do majetku johanitského řádu.[2]
- V roce 1983 byl ztvárněn hercem Peterem Debnárem v československém historickém seriálu Lekár umierajúceho času.
- V roce 2009 byl na radnici ve Volyni objeven erb Matouše Děpolta Popela z Lobkovic, který používal těsně před svým zvolením do úřadu velkopřevora.[5][6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c B10 Děpolt Matouš
- ↑ a b c d SVOBODA, Miroslav. Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12. - 16. století. Brno, 2006. 321 s. FF MU. Vedoucí práce Jaroslav Mezník. s. 8, 218, 301. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 137, 138, 181.
- ↑ MILEC, Miroslav. Pečeti pánů z Lobkovic. S. 37. Jihočeský herold [online]. 2009 [cit. 2015-01-20]. S. 37. Dostupné online.
- ↑ ALEŠOVÁ, Klára. Zdi radnice odkryly další erb. Strakonický deník [online]. 2009-07-31 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
- ↑ čt24. Nástěnný poklad objevili ve Volyni pod omítkou. čt24 [online]. 2009-03-31 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
