Jiří mladší Popel z Lobkowicz
| Jiří mladší Popel z Lobkowicz | |
|---|---|
 Erb Lobkoviců | |
| Prezident rady nad apelacemi | |
| Ve funkci: 19. únor 1585 – 11. září 1590 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Jan Bezdružický z Kolowrat |
| Nejvyšší kráječ | |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Narození | 1. března 1556 |
| Úmrtí | 11. září 1590 (ve věku 34 let) |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Choť | svobodný |
| Rodiče | Václav Popel z Lobkowicz († 1574) Benigna z Veitmile |
| Děti | bezdětný |
| Příbuzní | bratr: Adam Havel Popel z Lobkowicz (1557–1605) bratr: Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608) bratr: Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz (1564–1619) děd: Šebestián z Veitmile na Postoloprtech († 1549) babička: Anna Glatzová ze Starého Dvora děd: Jan Děpolt Popel z Lobkowicz († 1527) babička: Anežka z Klinštejna († 1528) |
| Zaměstnání | politik, úředník |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří mladší Popel z Lobkowicz (1. března 1556 – 11. září 1590) byl příslušník duchcovské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Zastával úřad nejvyššího kráječe a prezidenta rady nad apelacemi.
Původ a život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 1. března 1556 jako syn Václava Popela z Lobkowicz na Duchcově († 31. prosince 1574), pozdějšího hejtmana litoměřického kraje (1562), a jeho manželky (sňatek 9. února 1545) Benigny (Bonušky, Bony) z Weitmile. Jeho mladším bratrem byl hejtman Starého Města Pražského Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608) a hejtman prácheňského kraje, český místodržící a v letech 1591–1619 český velkopřevor řádu maltézských rytířů Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz (1564–1619).
Jiří vedl zbožný život. Zastával čestný úřad nejvyššího kráječe a v letech 1585–1590 vlivný úřad prezidenta rady nad apelacemi.[1]
Smrt a náhrobek[editovat | editovat zdroj]
Zemřel 11. září 1590 a byl pohřben v katedrále sv. Víta v Praze. Jeho náhrobek, který objednal jeho bratr a dědic Adam Havel Popel z Lobkowicz, se dochoval přizděný k jižní stěně chóru vedle severního vchodu do svatováclavské kaple. Je to tříetážová architektura s reliéfy, o rozměrech 4,50 x 2,75 m.[2] Ve spodní části má mezi volutami nápisovou desku s rytým latinským textem: D. O. M. // GEORGIO POPPELIO BARONI A LOBKOWICZ DO // MINO IN DVXAW ET SCHREKENSTAIN SACRA // TISSIMO IMPERATORI RODOLPHO II A CONSILYS // IVDICY APPELLATIONVM IN BOHEMIA // REGNO PRAESIDI VITA INSIGNI CVM PIETATI // ET VIRTVTE TRANSACTA DEFVNCTO ANNO // M. D. XC. DIE XI. SEPTEMBRIS. ADAMVS GAL // LVS POPPELIVS FRATRI GERMANO MARENS POSVIT // VIXIT AN: XXXIIII. MEN. VI. D.[2] Ve střední části je deska, kterou rámuje perlovec. Reliéf zobrazuje klečícího šlechtice v brnění v modlitbě před krucifixem, v rukou svírá růženec, který identifikuje jeho katolickou víru. U paty krucifixu je lobkovický znak. Mezi šlechticem a erbem je jeho sňatá helmice. Desku rámují dva páry kanelovaných sloupů s korintskými hlavicemi, které nesou architráv s vlysem, na kterém je latinský nápis: IOANNIS 11 // EGO SVM RESVRECTIO ET VITA QVI CREDIT IN ME ETIAM SI MORTVVS // FVERIT VIVET ET OMNIS QVI VIVIT ET CREDIT IN ME NON MORIE // TVR IN ÆTERNVM.[2] Do rozevřeného tympanonu je vložena socha vzkříšeného žehnajícího Krista s vexillem v levici, mezi dvěma sedícími andílky, kteří drží planoucí pochodně věčného života.[3] Konzoly, sloupy a římsy jsou z červenohnědého sliveneckého mramoru, zatímco patky, hlavice, nápisové desky a plastiky jsou z mramoru bílého, detaily jsou zlacené.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Vlastnil Duchcov a Střekov. Majetek odkázal svému mladšímu bratru Adamu Havlovi (1557–1605).
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Zůstal svobodný a bezdětný.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 105, 217.
- ↑ a b c PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Královské hlavní město Praha: Hradčany. I. Metropolitní chrám sv. Víta. Praha: [s.n.], 1906. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-23. S. 175–177. Archivováno 23. 2. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ JAKUBEC, Ondřej. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Renesanční epitafy v kultuře umírání a vzpomínání raného novověku. Praha: NLN, 2015. 482 s. ISBN 978-80-7422-509-3. S. 224.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 28, 105, 217.
