Hřivna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o historické měně. O ukrajinském platidlu pojednává článek Ukrajinská hřivna.
Bronzové hřivny

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

  • Staroslověnsky „grivъna“ = nášijník (z drahého kovu), náhrdelník
  • praslovansky „grivьna“, odpovídá pojmu „griva“ = srst na krku zvířat,
  • staroindicky „grīvā“ = krk, šíje.

Hřivna v archeologii — tři otázky[editovat | editovat zdroj]

Opakovanými nálezy byly:

Slovanské sekerovité hřivny[editovat | editovat zdroj]

Na území Československa byly četné nálezy nazývané pro svůj tvar a původ slovanské sekerovité hřivny.

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Největším nálezem na území Československé republiky (14. 11. 1955, Hrádok, okres Nové Mesto nad Váhom) byl depot asi 400 železných hřiven ve svazcích po 20 kusech, celkem asi 65 kg.

Menších nalezišť je na našem území celá řada. Velký depot byl nalezen např. u Starého Města u Uherského Hradiště, dále Pohansko u Břeclavi, Olomouc (v základech Národního domu). I Přerov se může pochlubit hezkou hřivnou uloženou v BrněMoravském Zemském Muzeu.

Celkové množství nálezů (k roku 1960) činilo několik set kusů na 14 katastrech s 29 nalezišti.

Datování[editovat | editovat zdroj]

Datování těchto hřiven vyplývá z datování dalších předmětů v souborech nálezů a spadá do konce 8. století až do poloviny 10. století, přičemž hlavní dobou oběhu bylo zřejmě 9. století.

Tvar[editovat | editovat zdroj]

Plochý list se zužuje v tenký krček (dřík), následovaný zpravidla kladivovitým týlem, v němž byl proseknut otvor — očko.

Otvor bývá ve tvaru obdélníku o stranách 10–20 mm, ale někdy i sotva znatelný. Osa otvoru jde v rovině listu — shoda se sekerou.

Existuje však i nález s otvorem vedeným kolmo k rovině listu. Pak by šlo spíš o tvar klučovnice („motyky“). Někdy je týl jen plochý, okrouhlého tvaru a očko v něm, proseknuté jen jehlicovým nástrojem, má titěrné, milimetrové rozměry.

Rozměry a hmotnost[editovat | editovat zdroj]

Jsou různé, délka listu 50–470 mm, šířka listu cca 60 mm, šířka týlu 25 mm. Tomu odpovídala i různá hmotnost. O tom ještě dál.

Účel[editovat | editovat zdroj]

Hřivny v nalezeném množství dokládají na území Velké Moravy vyspělou hutnickou výrobu a zvýšenou produktivitu práce a všeobecně stoupající úroveň kultury vůbec. Produkce kovů stoupala a nastala nutnost vtisknout vyrobené surovině vhodný tvar, aby

  • vyhovovala dopravě,
  • dobře se skladovala,
  • dobře se dělila,
  • poskytovala přehled o množství,

což hřivna dobře splňovala.

Ještě v polovině 20. století považovaly některé autority hřivny za pracovní nástroje. Odtud také název „sekerovité“ hřivny. Tento názor byl však vyvrácen.

Metalurgický průzkum[editovat | editovat zdroj]

Byl proveden v polovině 20. století na 7 vzorcích s těmito závěry:

  • Materiálem je dobře kujná svářková ocel.
  • Hřivny jsou často ukovány z železné lupy, tedy přímo z produktu hutě, někdy naopak svařeny — až nedbale — z plátků železa a oceli jakoby z již použitých výrobků či zbytků.
  • Nikde nebylo zjištěno zpracování ostří — navaření ocelového ostří nebo nauhličení břitu či jeho kalení a popouštění, jak bylo již v té době běžnou praxí u tehdejších nástrojů. Naopak jsou tato místa často nejměkčí částí celého předmětu.
  • Z hřiven byly někdy odseknuty části většinou trojúhelníkovitého či obdélníkového tvaru, kteréžto lamelky by se měly dobře hodit k výrobě a navařování břitu na vyráběné nože, sekery apod.
  • Tenký krček by nemohl vydržet pracovní zatížení.
  • Otvor v týlu je zpravidla příliš malý na připevnění k nějaké násadě či rukojeti. Někdy je zcela titěrný.
  • Hřivny jsou nacházeny většinou ve větších depotech — jako sklad materiálu, ne jako jednotlivé kusy, jak tomu bývá u nástrojů.

Dodejme, že podobnost s běžným pracovním nástrojem není nijak udivující, neboť až do středověku byla ve všech kulturních oblastech světa forma suroviny i platidla odvozena od tvaru nějaké praktické potřeby a její základní a stylizované znaky si dlouho podržela. Pro polotovary byla tato stylizace typická.

Skandinávské hřivny[editovat | editovat zdroj]

Švédsko a zejména Norsko je na nálezy hřiven velmi bohaté — cca 60 nalezišť s 3 200 kusů ve velkých depotech. Neumíme je přesněji datovat. Jde asi o 9. století — dobu vikinskou.

Tvarově jde o stejné sekerovité hřivny (odlišné od slovanských jen v podrobnostech), ale nalézají se i kosy, radlice a rýče, i rozťaté železné lupy. Tato tvarová souvislost je udivující, neboť velkomoravská a severská naleziště jsou od sebe dosti vzdálená a jsou oddělena rozsáhlou oblastí, kde nejsou nálezy prakticky žádné — jižní Švédsko, Dánsko i  celé oblasti Německa a Polsko.

Pro přesnost dodejme, že v Polsku je udáváno jedno naleziště 10 kusů (Zawadzie Lanckorňské nad Dunajcem). Ovšem dodejme, že tato oblast patřila v odpovídající době k Velkomoravské říši.

Vyvinuly se hřivny například na severu, a u nás byla výroba podle jejich vzoru zavedena?

Soudí se, že nikoliv, nýbrž že slovanské a severské sekerovité hřivny vznikly nezávisle na sobě v důsledku podobných výrobních, hospodářských a kulturních podmínek. Společnou předlohou jim byly zřejmě výrobky kovářů z římských provincií v oblasti Porýní.

Velkomoravské hřivny jako platidlo[editovat | editovat zdroj]

Vysoký stupeň zemědělství a diferenciace řemesel v důsledku zvýšené produktivity práce vyvolala přechod od směny naturální k dokonaleji organizované směně a tedy i k zaužívání nějakého směnidla (platidla).

Primitivní platidla dělíme na druhy

  • užitkové — lze je přímo použít jako užitný předmět,
  • symbolické — nejsou určeny k přímému použití, ale slouží jako symbol směňované hodnoty.

Užitková platidla[editovat | editovat zdroj]

Užitková platidla se vžila evolučně jako první. V severních oblastech jimi byly například kožešiny — v těchto zeměpisných podmínkách jistě vysoce užitečný předmět. O jeho směnitelnosti netřeba pochybovat. Stejně tak tkaniny, motyky, na jihu pak dobytek, šperky, kovové nářadí, hroty oštěpů (často ve svazcích), apod.

Symbolická platidla[editovat | editovat zdroj]

Evropa užívala až po časný středověk různá symbolická platidla. Uveďme některé příklady:

  • Staré Řecko:
    rožně = zahrocené železné tyče, tzv. obelos (οβελόι, οβελισκόυ)
    6 těchto rožňů se dalo vzít do hrsti lidské ruky — drachmy (δραχμή)
    Pozn.: V Aigině nařízením tyrana Feidona poprvé staženy z oběhu a nahrazeny raženými mincemi.
  • Keltský svět, doba protohistorická:
    železné tyče či pruty, podobné čepeli meče, s určitou váhou (taleae ferreae).
  • Anglie:
    rovněž tyto železné tyče či pruty (currency bars nebo sward money).
  • Velká Morava:
    • řekněme úvodem, že nebyla nalezena žádná velkomoravská mince — zřejmě neexistovala.
    • Zato se používaly v polovině 10. století plátěné síťované šátečky (odtud plátno — platit). Zdůrazněme, že neměly žádnou užitkovou hodnotu. Svědectví o nich nalézáme ve zprávě Ibrahíma ibn Jákúba, člena španělského poselstva do německých a slovanských zemí v letech 965–966. Z tohoto zdroje se dovídáme i tehdejší hodnotu šátečku:
1 šáteček ~ 1/10 dináru (kirátu) ~ cca 76 g železa ~ 0,15 g stříbra
Za 1 kirát možno podle něj pořídit 10 slepic nebo „tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní“.
    • Hodnotnější věci (např. pozemky) se kupovaly za hřivny. Vzhledem ke kulturním stykům s Byzancí lze u slovanské sekerovité hřivny soudit na souvislost s byzantskou librou, jejíž hodnota činila 327 g železa. Našlo se dobové závaží s osmi vyraženými kolečky o hmotnosti 41 g, tj. 1/8 byzantské libry.

Navlečením hřiven bylo možno vytvořit váhový celek. Např. ve zmíněném Hrádku tvořilo celek 20 hřiven = 1526 g = 5 byzantských liber.

Ve Starém Městě nalezené 3 velké hřivny odpovídaly rovněž 5 byzantským librám.

Naopak byly nalézány i znatelně menší hřivny. Nelze vyloučit, že jejich hmotnost nebyla náhodná, ale řídila se určitými metrologickými cíli vzhledem k vyšší váhové jednotce (byzantské libře) či cizím mincím, ale i hodnotou různých obvykle směňovaných životních potřeb či zemědělských produktů.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebudeme jistě souhlasit s tvrzením Ilustrovaného encykloped. slovníku z roku 1980 (uvedený zdroj č.6), kde se říká mj., že hřivna je v archeologii „kovový polotovar jednotného tvaru o shodné velikosti a hmotnosti…“.

Hřivna jako váhové množství a mincovní jednotka[editovat | editovat zdroj]

S rozvojem obchodu a mincovnictví označoval pojem hřivna nejen popsaný předmět, ale začal se užívat pro množství kovu. Například pražská hřivna.

Z jedné pražské hřivny stříbra cca 253 gramů se razilo

Za vlády Václava II. byla provedena okolo roku 1300 měnová reforma — byly zavedeny groše. Rozeznávala se

  • hřivna pražská čili těžká o hmotnosti 253,14 g, z ní se razily 64 groše,
  • hřivna královská čili lehká, 56 grošů,
  • posudná neboli hornická, 48 grošů,
  • hřivna kopová, 60 grošů.

Pražský groš vážil asi 4 gramy. Dělil se na 12 až 14 parvů.

Hřivna v dalších významech[editovat | editovat zdroj]

  • přeneseně — hodnota vůbec (například přispěl svou hřivnou = radou, návrhem),
  • obrazně — nadání, dar ducha, a to většinou s jeho nevyužitím (například zakopaná hřivna) ,
  • biblicky a zastarale — majetek, svěřený do správy; například Nový zákon, Matouš kap. 25, a Lukáš kap. 19 2x podobenství o správě svěřeného majetku: ten, kdo svěřený majetek (hřivny) zmnožil, dostal ještě navíc přidáno, zatím co tomu, který jej pouze uschoval, aby jej ochránil, byly hřivny odňaty.
Zde poznamenejme, že podle tohoto podobenství si počínají rodiče směrem k dětem v některých výchovných systémech (např. v amerických) ve věci dědictví či podpoře při vzdělání, kdy místo rovnosti dětí zohledňují jejich schopnost postoupené prostředky zmnožit.

Na závěr řekněme, že za obohacující v klasické české literatuře můžeme považovat použití pojmu hřivna ve starodávném smyslu slova jakožto náhrdelníku vůbec. Např. z neřezaných smaragdů (J. Zeyer) či z perliček (Alois Jirásek).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. Pleiner: Slovanské sekerovité hřivny, Slovenská archeológia IX, 1961, str 405n
  • Jaroslav Pošvář: Velkomoravské hřivny jako platidlo, Numismatické listy XVIII, 1963, str 134n
  • Bedřich Spáčil: Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Orbis Praha, 1974
  • Čs. Etymologický slovník, Leda, 2001
  • Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960
  • Ilustrovaný encyklopedický slovník, ČSAV, encykl. Institut, Academia 1980

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo hřivna ve Wikislovníku