Keblice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Keblice
usedlost čp. 7
usedlost čp. 7
Znak obce KebliceVlajka obce Keblice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0423 565016
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíLovosice
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel377 (2022)[1]
Rozloha5,08 km²
Katastrální územíKeblice
Nadmořská výška153 m n. m.
PSČ410 02
Počet domů160 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKeblice 68
41002 Lovosice 2
oukeblice@tiscali.cz
StarostkaIng. Naděžda Štětinová
Oficiální web: www.keblice.cz
Keblice na mapě
Keblice
Keblice
Další údaje
Kód obce565016
Kód části obce64696
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Keblice (německy Keblitz) se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v ní 377[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Keblicích pochází z roku 1249, kdy král Václav II. vesnici prodal měšťanoviLitoměřic. Na začátku čtrnáctého století část vsi patřila oseckému klášteru, který v roce 1317 vedl s Litoměřicemi spor o keblickou rychtu. V roce 1620 město vlastnilo celou vesnici a spravovalo ji poté jako samostatný statek až do zrušení patrimoniální správy. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo osmnáct usedlostí, z nichž bylo jedenáct selských.[3]

Jádrem vesnice je obdélníková náves obklopená velkými usedlostmi. Původní ráz vsi zanikl ve druhé polovině dvacátého století, kdy bylo na návsi postaveno několik bytových domů a staré usedlosti zmodernizovány.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Keblice[4][5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 556 524 568 722 773 755 724 458 495 427 365 295 313 368
Domy 89 94 103 118 130 133 140 152 141 131 124 150 152 153

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pomník padlým

Na návsi stojí památkově chráněné usedlosti čp. 7 a 57. První z nich je typickou usedlostí dolního Poohří postavenou v pozdně barokním slohu. Jednopatrový dům má průčelí členěné lizénami a zakončené volutovým štítem. K usedlosti patří bývalá sýpka (čp. 153). Obě budovy spojuje zeď s klenutou bránou a dvěma postranními brankami. Přízemní dům čp. 57 má také barokní volutový štít. Další usedlosti nesou znaky pozdního klasicismu (např. čp. 37) nebo eklekticismu (čp. 39, 40 ad.).[3]

Další stavby ve vsi jsou:

  • Kaple svatého Václava (na návsi)
  • Pomník padlým ve druhé světové válce (nalevo od kaple)
  • Kostel Církve československé husitské (u hřbitova)[6]
  • Socha rudoarmějce se samopalem a šeříky na vzpínajícím se koni z roku 1960 (napravo) za kaplí svatého Václava od Karla Zentnera a jeho syna Miroslava Zentnera, sochařů z Libochovic, z kvádrů pískovce ze starého opuštěného lomu nedaleko Mšeného. Deska nese nápis Vám poděkování a lásku Vám 9. 5. 1945.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b c PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 106. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387. 
  5. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296. 
  6. 4712#obsah kostel Církve československé husitské v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]