Levín (okres Litoměřice)
| Levín | |
|---|---|
 Kostel Povýšení sv. Kříže | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| LAU 2 (obec) | CZ0423 565105 |
| Pověřená obec | Úštěk |
| Obec s rozšířenou působností | Litoměřice (správní obvod) |
| Okres (LAU 1) | Litoměřice (CZ0423) |
| Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°36′50″ s. š., 14°17′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 143 (2022)[1] |
| Rozloha | 4,90 km² |
| Nadmořská výška | 438 m n. m. |
| PSČ | 411 45 |
| Počet domů | 120 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Levín 58 411 45 Úštěk oulevin@quick.cz |
| Starosta | Petr Opalecký |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Levín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 565105 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městys Levín se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 143[1] obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo,[3] nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března.[4] Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.
Městečko patřilo mezi jedno z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.[5]
Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[6] Je zmiňováno sídlo Římskokatolické farnosti Levín.[7] Obec byla pravděpodobně založena mnohem dříve. Od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, který mohl patřit k nejstarším zděným hradům v Čechách, informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk.[4] Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14. století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.[8]
V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.[9]
Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17. století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.[4]
Urbanismus[editovat | editovat zdroj]
V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791, byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveném ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.[3]
Levínská keramika[editovat | editovat zdroj]
Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.
Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.[5]
Dům č. p. 10[editovat | editovat zdroj]
Dům č. p. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost.[5] Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu. Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V 70. letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracoval přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.[10]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
V Levíně se narodil roku 1730 Johann Josef Leitenberger, později úspěšný podnikatel v oboru barvení textilu a kartonů.[11]
Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.[12]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 098 | 1 028 | 965 | 850 | 789 | 745 | 743 | 269 | 244 | 188 | 115 | 73 | 81 | 99 |
| Domy | 185 | 189 | 188 | 180 | 176 | 169 | 165 | 152 | 77 | 53 | 36 | 83 | 82 | 90 |
| Tabulka zahrnuje údaje osad Bukovina, Hradec a Muckov. Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Horní Vysoké. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Zřícenina hradu Levín ze druhé poloviny 13. století
- Kostel Povýšení svatého Kříže
- Radnice
- Mauzoleum Josefa Schrolla
- Lázně Jeleč
Místní části[editovat | editovat zdroj]
- Levín (k. ú. Levín u Litoměřic, Dolní Vysoké II a Muckov)
- Horní Vysoké (k. ú. Levín u Litoměřic)
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[14]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b Levín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Historie obce: Městys Levín. www.mestyslevin.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Levín | Asociace českých keramických měst. www.aczcc.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.
- ↑ Levín. levin.ceskehory.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Levín. www.ceskestredohori.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Města a obce online: Historie obce. mesta.obce.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Hrnčírna č.p. 10 – Levínská keramika [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98.
- ↑ ZANIKLÉ TRATĚ: Tudy jezdili páni kluci. Zubrnickou dráhu filmaři milovali. iDNES.cz [online]. 2019-04-07 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Levín na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Levín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Levín ve Wikislovníku- Levín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
