Levín (okres Litoměřice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Levín
Kostel Povýšení sv. Kříže
Kostel Povýšení sv. Kříže
Znak městyse LevínVlajka městyse Levín
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0423 565105
Pověřená obecÚštěk
Obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel143 (2022)[1]
Rozloha4,90 km²
Nadmořská výška438 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů120 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.3
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa úřadu městyseLevín 58
411 45 Úštěk
oulevin@quick.cz
StarostaPetr Opalecký
Oficiální web: www.mestyslevin.cz
Levín na mapě
Levín
Levín
Další údaje
Kód obce565105
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Levín se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 143[1] obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo,[3] nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března.[4] Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.

Městečko patřilo mezi jedno z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.[5]

Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[6] Je zmiňováno sídlo Římskokatolické farnosti Levín.[7] Obec byla pravděpodobně založena mnohem dříve. Od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, který mohl patřit k nejstarším zděným hradům v Čechách, informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk.[4] Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14.  století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.[8]

V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.[9]

Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17.  století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.[4]

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791, byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveném ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.[3]

Levínská keramika[editovat | editovat zdroj]

Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.

Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.[5]

Dům č. p. 10[editovat | editovat zdroj]

Dům č. p. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost.[5] Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu. Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V 70. letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracoval přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.[10]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Levíně se narodil roku 1730 Johann Josef Leitenberger, později úspěšný podnikatel v oboru barvení textilu a kartonů.[11]

Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.[12]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Levín[6][13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 098 1 028 965 850 789 745 743 269 244 188 115 73 81 99
Domy 185 189 188 180 176 169 165 152 77 53 36 83 82 90
Tabulka zahrnuje údaje osad Bukovina, Hradec a Muckov. Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Horní Vysoké.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b Levín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  4. a b c d Historie obce: Městys Levín. www.mestyslevin.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  5. a b c Levín | Asociace českých keramických měst. www.aczcc.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  6. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387. 
  7. Levín. levin.ceskehory.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  8. Levín. www.ceskestredohori.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  9. Města a obce online: Historie obce. mesta.obce.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  10. Hrnčírna č.p. 10 – Levínská keramika [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  11. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98. 
  12. ZANIKLÉ TRATĚ: Tudy jezdili páni kluci. Zubrnickou dráhu filmaři milovali. iDNES.cz [online]. 2019-04-07 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296. 
  14. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]