Kostel Povýšení svatého Kříže (Levín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Povýšení svatého Kříže
v Levíně
Vstup do kostela Povýšení sv. Kříže v Levíně
Vstup do kostela Povýšení sv. Kříže v Levíně
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLitoměřice
ObecLevín
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlitoměřický
FarnostLevín
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o programu při NOCI KOSTELŮ
Datum posvěcení3. května 1791
(svěcení před požárem)
SvětitelFerdinand Kindermann
Architektonický popis
Stavební slohpozdní baroko
Výstavba1798
Specifikace
Stavební materiálzdivo
Další informace
Kód památky37324/5-2111 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Levíně je pozdně barokní sakrální stavbou.[1] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl založen roku 1788 podle návrhu T. Grubera. Poté byl 3. května 1791 vysvěcen 7. litoměřickým biskupem Ferdinandem Kindermannem,[3] ale vzápětí v roce 1791 vyhořel a musel být v roce 1798 znovu postaven.[1] Císařské posvícení nařízené Josefem II. se v kostele slaví každoročně 21. října,[4] nebo se slaví třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Reliéf uvnitř kostela zvaný „Levínský kocour“

Jedná se o kruhovou centrální stavbu s kupolí a lucernou. Po východní straně se nachází pravoúhlá sakristie. Zevně je opatřen lizénami. Velká okna jsou se segmentovými záklenky. Kostel má tři obdélné portály. Uvnitř se nachází centrální kupolový prostor s ochozem v přízemí a emporami v patře. Na osmi pilířích se nacházejí vysoké pilastry.[1]

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář byl vytvořen současně v době výstavby kostela. Nachází se na východní straně ve vysoké arkádě, která je bez empory. Je zde portikus z umělého mramoru. V jeho vrcholu se nachází pozlacený kříž. Dole nad menzou je nástavec s volutovými křídly na koso a anděly. V zasklené skříni na hlavním oltáři je socha Piety. Jedná se o kopii, protože původní socha umístěná v muzeu, byla patrně gotického původu a pocházela z 1. poloviny 15. století. Údajně byla převezená z bývalého Hybernského kostela v Praze. Boční oltář sv. Anny je s obrazem jehož autorem je F. Hochelberuz. Pochází z roku 1839. Byl doplněn dvěma většími a dvěma menšími sochami a dvěma andílky. Boční oltář sv. Maří Magdalény s barokním titulním obrazem býval kdysi připisován Karlu Škrétovi, pochází pravděpodobně z některého zrušeného kostela z Prahy. Obraz Kristovy hlavy je signovaný W. Manes 1835. Obraz Madony s dítětem je barokní a pochází z 18. století. Socha Panny Marie v řezaném rámu je z období po roku 1700. Další pět soch pochází z 18. – 19. století. Většina soch je v roce 2016 umístěna v depozitáři. Kazatelna je válcová. Nese sochy evangelistů a je opatřena reliéfem. Nátěr kazatelny byl placen v roce 1800 F. J. Peschkovi. Křtitelnice je cínová, polygonálního tvaru, na vysoké noze. V kostele je při jižním vchodu ve stěně zazděná kopie klenebního svorníku ze 13. století. Je na něm dobové ztvárnění lva doplněného nápisem ve staroslověnské cyrilici, který symbolizuje Krista – biblického lva z kmene Judova. Starší prameny se o nápisu domnívaly, že se jedná o germánské runy či dokonce o keltské písmo. Zobrazený lev bývá nazýván zlidovělým termínem: „Levínský kocour“ a jeho další zpodobení se nachází v různých variantách na řadě míst v obci.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Levín /Litoměřice/, s. 226. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 149235 : Kostel Povýšení sv. Kříže, Levín. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Farní kronika. Levín: Archiv biskupství litoměřického 
  4. KORVAS, Ondřej. Úštěcká farní kronika. [s.l.]: Archiv biskupství litoměřického, 1987. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]