František Václav Mareš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Václav Mareš
Narození 20. prosince 1922
Benešov
Úmrtí 3. prosince 1994 (ve věku 71 let)
Benešov
Povolání pedagog a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Václav Mareš (20. prosince 1922 Benešov3. prosince 1994 tamtéž) byl český jazykovědec, slavista, bohemista, makedonista, paleoslovenista, literární historik, etymolog, lexikograf, paleograf, textolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po válečné maturitě na gymnáziu v Benešově (1941) se vyučil drogistou,[1]v letech 19451948 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a rusistiku, následující dva roky (19481950) působil v Praze-Žižkově jako gymnaziální profesor.[2]Doktorát filozofie získal na FF UK v roce 1950 (disertační práce o hláskosloví a lexiku Pražských hlaholských zlomků),[3]následně byl vědeckým pracovníkem Komise pro staroslověnský slovník ČAVU (19501952), [3]19521968 pak Slovanského ústavu ČSAV.[2]Souběžně po několik let vyučoval na FF UK, pražské Vysoké škole ruského jazyka a olomoucké Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Pracoval také v redakci časopisu Slavia, v autorském kolektivu Slovníku jazyka staroslověnského a v Československém komitétu slavistů.[2]

V roce 1956 mu z ideologických důvodů nebylo umožněno se habilitovat; mohl ale získat titul CSc.[2][3]Emigroval a v letech 19681993 byl profesorem slavistiky na Vídeňské univerzitě (1968 mimořádný, 1972 řádný, od 1993 emeritní).[4]Patřil k výrazným, mezinárodně uznávaným osobnostem slovanské filologie druhé poloviny 20. století, od roku 1972 se stal dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1987–1992 předseda její Balkánské komise), řádného členství dosáhl v roce 1984. Členstvím jeho vědecké zásluhy dále ocenily akademie Makedonská, Chorvatská a Polská, pracoval v Mezinárodní komisi pro fonologii a ve dvou komisích při Mezinárodním komitétu slavistů (pro slovník církevní slovanštiny a textologicko-ediční). Po změně společenských poměrů v Československu stanul v čele vědecké rady Slovanského ústavu AV ČR v Praze (1992), v témže roce jej ČSAV vyznamenala zlatou medailí Josefa Dobrovského.[5][3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním předmětem jeho badatelské a vědecké činnosti byly zejména oblasti srovnávací slovanské jazykovědy (s akcentem na fonologii, morfologii, etymologii a lexikální rovinu vývoje i současného stavu slovanských jazyků) a slovanské filologie v širokých kulturně historických evropských souvislostech. Ve svých výzkumech zaměřil svou pozornost prakticky na všechny slovanské jazyky, četnější studie věnoval češtině, horní a dolní lužické srbštině a makedonštině.[6].Pro svou lingvistickou i filologickou práci byl neobyčejně jazykově disponován, kromě slovinštiny[7] aktivně ovládal všechny slovanské jazyky, dále latinu, starou i novou řečtinu, angličtinu, němčinu a španělštinu.[4]

K jeho vekým filologickým tématům patřily staroslověnské a církevněslovanské písemnictví (již v době pražského pobytu úspěšně pracoval na přípravě hesel Slovníku jazyka staroslověnského, v závěru života se mj. podílel na výzkumu a vydávání slovanských rukopisů, objevených v roce 1975 na Sinaji).[8]S jeho paleoslovenistickými zájmy úzce souvisí např. i rozsáhlá a objevná studie o písni Hospodine, pomiluj ny,[9]zkoumání problematiky autorství slovanského překladu Besěd Řehoře Velikého,[10][11]chronologie vzniku slovanské verze tzv. Liturgie sv. Petra[12]i řada časopisecky publikovaných studií o cyrilometodějských otázkách, slovanské liturgii a k výsledkům výzkumů, do jaké míry i rozsahu pronikly prvky staroslověnské vzdělanosti Velké Moravy a přemyslovských Čech do jiných slovanských jazyků.

Bibliografie jeho vědeckých prací obsahuje přes 300 položek,[13]na sympoziích, kongresech, evropských i amerických univerzitách přednesl kolem 200 přednášek.[5]Je autorem vlastního tetrachotomického třídění slovanských jazyků (1980),[14]koncepce tzv. analytické fonologie (1970)[3]a první české mluvnice makedonštiny. V době svého vídeňského pobytu byl členem redakce Wiener Slavistisches Jahrbuch a autorského kolektivu Rječniku crkvenoslavenskogo jezika hrvatske redakce.[15]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Die Entstehung des slavischen phonologischen Systems und seine Entwicklung bis zum Ende der Periode der slavischen Spracheinheit / Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty (původní český text vyšel v časopisu Slavia 25, 1956, německy Műnchen 1965; v angličtině Ann Arbor, 1965)
  • Konstantinovo kulturní dílo po 1100 letech (Praha, 1970)
  • Die Namen des Slavenapostels Methodius von Saloniki und seiner Gefährten im Verbrüderungsbuch des Reichnauer Klosters (Thessaloniki, 1971)
  • An Anthology of church Slavonic texts of western (Czech) origin (München, 1979)
  • Einführung in die slavischen Sprachen (Darmstadt, 1980,1991)
  • Pierwszy słowiański język literacki i początki piśmiennictwa słowiańskiego (Kraków, 1994)
  • Makedonská gramatika=Makedonska gramatika (Skopje, 1994, 1996)
  • Psalterii Sinaitici pars nova (monasterii s. Catharinae codex slav. 2/N) /Wien, 1997/
  • Diachronische Phonologie des Ur- und Frühslavischen (München, 1969; Frankfurt am Main, 1999)
  • Makedonsko–český slovník=Makedonsko–češki rečnik / Karel Hora : s gramatikou Františka Václava Mareše (Praha, 1999)
  • Diachronische Morphologie des Ur- und Frühslavischen (Frankfurt am Main, 2001)
  • Cyrilometodějská tradice a slavistika. (Praha, 2000)[16]
  • Slavica mediaevalia in memoriam Francisci Venceslai Mareš (Frankfurt am Main, 2006)
  • Komparativna fonologija i morfologija na makedonskiot jazik. Sinchronija i diachronija (Skopje, 2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 659.
  2. a b c d Český biografický slovník XX. století II, s. 333.
  3. a b c d e Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 411.
  4. a b Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 661.
  5. a b Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 662.
  6. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 665.
  7. BLÁHOVÁ, Emilie. Příběh českého a rakouského slavisty [online]. Akademický bulletin AV ČR. Dostupné online. (česky) 
  8. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 203–222.
  9. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 403–476.
  10. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 119–133, 368–402.
  11. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1881–1882.  
  12. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 166–196.
  13. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, s. 93.
  14. Cyrilometodějská tradice a slavistika, s. 664.
  15. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 412.
  16. KOUPIL, Ondřej. Silná kniha [online]. Souvislosti 3-4/2000. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha : Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 411-414.  
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-019-0. 1039 s. S. 566.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 300–301.  
  • MAREŠ, František Václav. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Praha : Torst, 2000. 736 s. ISBN 80-7215-111-8.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 333.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 177.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]