Pražské hlaholské zlomky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pražské hlaholské zlomky jsou fragmenty staroslověnských liturgických textů z 11. století. Byly objeveny německým profesorem historie na Karlově univerzitě Konstantinem von Höflerem v roce 1855,[1] společně s Pavlem Josefem Šafaříkem je o dva roky později (1857) vydal v publikaci Glagolitische Fragmente.[2]

Höflerem byly zlomky nalezeny jako přídeští u kodexu kapitulní knihovny A 60/3 (Svatovítská apokalypsa). Poté byly odděleny a chovány jsou kapitulní knihovně (dnes opatrovaná Archivem Pražského hradu) samostatně pod signaturou N 57.[3]

Charakteristika památky[editovat | editovat zdroj]

Zlomky se zachovaly na dvou pergamenových lístcích, napsaných různými písaři. První z nich (palimpsest) obsahuje část nešporních modliteb s deseti krátkými hymny, tzv. světilnami. Ty patřily k základní básnické formě byzantské hymnologie, nápěv interpret improvizoval, řazeny byly podle svátků, během nichž se četly.

Na druhém lístku je neúplný text velkopátečního officia podle byzantského obřadu, jehož řeckou předlohu identifikoval již P. J. Šafařík. Podle četných bohemismů pak usoudil, že zlomky vznikly na česko-moravsko-panonském území v období let 862950. Na základě zatím nejdůkladněji zdůvodněného názoru profesora Christiana Hannicka (Bayerische Julius-Maximilians Universität Würzburg) je tato literární památka řazena do oblasti východního ritu, český exilový slavista, profesor Vídeňské univerzity František Václav Mareš dokázal, že archetyp zlomků pochází z cyrilometodějské doby.[4]

Pražské hlaholské zlomky byly s největší pravděpodobností pořízeny pro potřeby Sázavského kláštera (založen 1032, slovanští mniši byli vyhnáni a vystřídáni řeholníky latinského obřadu v roce 1097), v němž se na tehdejším českém území nejdéle udržela staroslověnská liturgie a vzdělanost. Jsou uloženy v knihovně pražské metropolitní kapituly, spolu se staršími Kyjevskými listy jde o dvě unikátní staroslověnské literární památky českého původu, jejichž zbytky se dochovaly v původní podobě.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný 11, s. 332
  2. Glagolitische Fragmente / herausgegeben von Karl Adolph Constantin Höfler und Paul Joseph Šafařík. Prag : Gottlieb Haase Söhne, 1857. 62 s.
  3. PATERA, Adolf. Soupis rukopisu Knihovny Metropolitní kapitoly pražské. II. díl. Praha 1922, s. 448, č. 1583, Fragmenta glagolitica.
  4. Lexikon české literatury 3/II, s. 1072.
  5. Dějiny české literatury 1, s. 54.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 54, 55, 59. 
  • Jubilejní sborník k 1100. výročí smrti sv. Metoděje, arcibiskupa Velké Moravy / uspořádal Pavel Aleš. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1985. 255 s.
  • MAREŠ, František Václav. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Praha : Torst, 2000. 736 s. ISBN 80-7215-111-8. S. 274–275, 347–367.
  • Odkaz soluňských bratří : sborník k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje / uspořádal Ladislav Pokorný. Praha : Česká katolická charita, 1987. 198 s.
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1071–1072. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 83, 85, 116, 117, 128. 
  • VONDRÁK, Václav. O původu Kijevských listů a Pražských zlomků a o bohemismech v starších církevněslovanských památkách vůbec. Praha : Královská česká společnost nauk, 1904. 114 s.
  • WEINGART, Miloš. Texty ke studiu jazyka a písemnictví staroslověnského. 2. vyd. Praha: Práce, 1949. 238 s. S. 11–13, 146–149. 

Související články[editovat | editovat zdroj]