Johann Josef Leitenberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Josef Leitenberger
Johann Josef Leitenberger
Johann Josef Leitenberger
Narození27. března 1730
Levín Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí30. května 1802 (ve věku 72 let)
Verneřice Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánípodnikatel
Choť1) Maria Elisabeth Leitenberger (roz. Reitländer) 2) Maria Anna Leitenberger (roz. Mattausch)
Děti13 z 1. manželství 13 z 2. manželství
RodLeitenbergerové
PříbuzníFerdinand Leitenberger a Eduard Leitenberger (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Josef Leitenberger (27. března 1730 Levín[1]  – 30. května 1802 Verneřice[2]) byl český podnikatel německého původu působící především v textilním oboru. Na území tehdejší Rakouské monarchie byl prvním měšťanským (nešlechtickým) majitelem textilní manufaktury,[3] zakladatelem českého kartounářství (potiskování jemných bavlněných tkanin) a zakladatelem první mechanické přádelny v Čechách.[4] [5]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Leitenbergerové pocházeli z Telče, kde byli známí pod jménem Litehorský jako svobodní měšťané provozující barvířské řemeslo. Když se v polovině 17. století přestěhovali do německého prostředí v severočeském Levíně změnili své příjmení na Leitenberger.[6] Johann měl 12 sourozenců. Po ukončení obecné školy se Johann učil v barvířské dílně svého otce a pak odešel na tehdy obvyklý tovaryšský vandr pro získání zkušeností. Procestoval země rakouského mocnářství, Německo, Švýcarsko, Nizozemsko a také Španělsko.[4]V augsburském podniku Johanna Heinricha Schüleho, vynikajícího znalce výroby kartounů, získal (kolem roku 1760) cenné zkušenosti z tohoto speciálního oboru.[7]

Podnikatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Výroba potiskovaných tkanin[editovat | editovat zdroj]

V roce 1764 převzal Leitenberger barvířskou dílnu svého tchána Reinländera ve Verneřicích,

V roce 1770 zde zřídil vlastní dílnu na potiskování bavlněných tkanin (kartounku s 5 tiskařskými stoly, ve které zavedl nové metody výroby vícebarevného tisku s dosud neznámými přírodními barvivy), tkalcovnu a barvírnu tkanin.

Budova ve Verneřicích, ve které byla asi v letech 1774-1820 Leitenbergerova kartounka

Ve zrušeném jezuitském klášteře v Úštěku zřídil (asi v polovině 70. let) nové bělidlo a další barevnu.

V roce 1786 koupil bývalý jezuitský dvůr v Nových Zákupech, který přestavěl na manufakturu s počátečním provozem 24 tiskařských stolů. O 3 roky později v ní zaměstnával 400 dělníků s výrobní kapacitou 50 stolů a na zakázku pro něj pracovalo až 5000 domáckých přadlen a tkalců.[8]

Ruiny rodinného sídla v Nových Zákupech (stav v roce 2009)

V roce 1792 Fabriksprivilegium (úřední povolení k podnikání)

V roce 1793 koupil pro svého syna Franze kartounku v Josefově Dole u Kosmonos.[4] Vedením podniku v Zákupech pověřil své syny Ignaze a Franze s firemním názvem Josef Leitenberger und Söhne.[6]

Výroba příze[editovat | editovat zdroj]

Až do posledních let 18. století se na evropském kontinentě naprostá většina příze vyráběla po domácku na kolovratech (zatímco v Anglii už bylo v provozu několik desítek dopřádacích strojů, které dodávaly levnější kvalitní přízi).

Leitenberger měl začátkem 70. let zřídit v pražském Týnském dvoře manufakturu pro výrobu vlastní příze, ve které bylo zaměstnáno asi 500 lidí s (ruční?) výrobou příze v jemnostech 7 až 20 tex.[9] (Existence objektu nebyla v dostupných publikacích potvrzena, údaje o vlastnictví dílny jsou nejasné a údaje o jemnosti příze neodpovídají tehdy dosažitelným technickým možnostem[10]). Faktoři zásobovali Leitenbergerovy tkalcovny přízí z dalších asi 10 míst v Čechách (Velvary, Chomutov aj).[9]

Protože monopolní anglická výroba strojů byla chráněna přísným zákazem vývozu, pokoušeli se podnikatelé na kontinentě různým způsobem tento zákaz obejít a opatřit si alespoň jeden exemplář dopřádacího stroje. O aktivitách Leitenbergera v tomto směru jsou z historické literatury známé dvě verze:

- Podle jedné se Leitenbergerovi v roce 1796 podařilo získat pašované doklady na konstrukci zařízení (pravděpodobně spinning mule), které sestávalo téměř kompletně z dřevěných dílů. Tyto nechal zhotovit ve své truhlářské dílně (založené v roce 1792, specializované na stavbu zařízení pro textilní výrobu) a v roce 1797 už byl ve Verneřicích zahájen provoz první mechanické přádelny ve střední Evropě.[3]

- Podle jiné verze postavil první stroj v roce 1796 ve Verneřicích dánský technik Rige, který měl několikaletou zkušenost s montáží textilních strojů v Anglii. O rok později už stála ve Verneřicích dvouposchoďová budova přádelny a v roce 1799 byly nové stroje v provozu také v Leitenbergerových továrnách v Kosmonosech a v Nových Zákupech.[9]

Rodinný život a sociální založení[editovat | editovat zdroj]

Leitenberger byl dvakrát ženatý, z obou manželství měl celkem 26 dětí.

Ve volném čase se věnoval literatuře a hudbě.

Pro své zaměstnance zřídil nemocenskou pokladnu, zaměstnával podnikového lékaře a udržoval podnikovou lékárnu.

Dlouhá léta zastával ve Verneřicích čestnou funkci radního, na veřejnosti byl známý svou velkorysostí v podpoře nemajetných spoluobčanů.

Ve své závěti rozdělil dědictví továren následovně: Syn Franz dostal Kosmonosy, Ignác Nové Zákupy, Verneřice a Úštěk syn Mansued, přádelnu ve Verneřicích syn Thomas. Ostatní členové početné rodiny byli stanoveni "univerzálními dědici " s jednotným podílem na dědictví.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Litoměřice. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. 
  2. SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. 
  3. a b Jindra/Jakubec: Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, KU Praha 2015, ISBN 9788024629452, str. 260-281
  4. a b c Leitenberger, Johann Josef [online]. Deutsche Biographie, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  5. Leitenberger, Johann Josef [online]. Austria Forum, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  6. a b Friedrich Leitenberger [online]. KU Praha, 2017 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  7. W.H. von Kurrer: Geschichte der Zeugdruckerei, Verlag Schrag Nürnberg 1844, digit 2015, str. 6-8
  8. Šimek: Povídání o Zákupech, Město Zákupy 2004, ISBN 8023944959, str. 48
  9. a b c d Hallwich: Firma Franz Leitenberger 1793+1893. Denkschrift, Verein f. Geschichte der Deutschen in Böhmen 1893 digit. University of Michigan 2007
  10. Keeß: Darstellung des Fabriks und Gewerbswesens [online]. Mörschner und Jasper, 1824 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]