Sulejovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sulejovice
Kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice
Znak obce SulejoviceVlajka obce Sulejovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0423 565695
Pověřená obecLovosice
Obec s rozšířenou působnostíLovosice
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel686 (2022)[1]
Rozloha3,71 km²
Katastrální územíSulejovice
Nadmořská výška160 m n. m.
PSČ411 11
Počet domů244 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduNáves 5
41111 Sulejovice
ou.sulejovice@worldonline.cz
StarostaJan Masopust
Oficiální web: www.sulejovice.cz
Sulejovice na mapě
Sulejovice
Sulejovice
Další údaje
Kód obce565695
Kód části obce159417
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Sulejovice (německy Sullowitz) se nachází v okrese LitoměřiceÚsteckém kraji, přibližně dva kilometry jihozápadně od Lovosic. Žije v ní 686[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Sulejovicích pochází z roku 1251 a nachází se v přídomku bratrů Pavlík a Štěpána ze Sulevic.[3] Vesnice byla ve třináctém století rozdělena na dva díly. Jeden byl vladyckým statkem uvedených bratrů, zatímco druhý vlastnil Haneman z Trabic, od něhož ji roku 1273 koupil litoměřický měšťan Dětmar z Kouřimi.[4] Ve čtrnáctém století jeden dvůr ve vsi patřil klášteru Altzella, ale zbytek vesnice byl v letech 1341 a 1346[4] majetkem Peška ze Sulejovic a později Kunata ze Sulejovic. Kunat byl z neznámého důvodu nazýván Kaplířem a oba vladykové byli předky rodu Kaplířů ze Sulevic.[3] Jejich sídlem ve vsi byla nejspíše už ve čtrnáctém století tvrz, připomínaná poprvé roku 1454.[4]

Během čtrnáctého století se rod Kaplířů velmi rozvětvil. Sulejovice v době vlády krále Václava IV. vlastnil Hanuš ze Sulevic připomínaný v letech 1379–1413, kterému patřily také Čížkovice. Hanušův syn Jan Kaplíř ze Sulevic většinou sídlil v Čížkovicích. V Sulejovicích získal poslední altzellský majetek a od císaře Zikmunda také hrad Košťálov, ze kterého poté obě vesnice spravoval.[3]

Jan měl syny Václava a Buška. Bratři majetek spravovali společně, ale v Sulejovicích roku 1454 sídlil Bušek, který se nakonec stal jediným majitelem obou vesnic i hradu. Po Buškově smrti se o dědictví po otci roku 1486 rozdělili jeho synové a Sulejovice s dalšími vesnicemi připadly Tobiášovi Kaplířovi ze Sulevic, který je vlastnil až do začátku šestnáctého století. Zemřel před rokem 1529 a panství po něm zdědili bratři Jan a Václav. Jan zemřel bezdětný v roce 1535, a jeho majetek převzal Václav († 1545). Jeho děti byly po otcově smrti ještě nezletilé, a statek proto spravovali poručníci z Košťálova, kterými byli Jan Kaplíř Košťálovský a Dorota. V roce 1545 nechali Sulejovice zapsat do obnovených zemských desek. Jan a Tobiáš Kaplířové dosáhli dospělosti nejdříve v roce 1558. O majetek se rozdělili, ale nakonec jej znovu spravoval Tobiáš sám.[3]

Tobiáš Kaplíř zemřel roku 1599 a zůstal po něm syn Václav († 1616) zvaný Báše, podle údajného tureckého zajetí. Václavův syn Jan Tobiáš zemřel krátce po otci, a statek proto spravovala Václavova sestra Sidonie, provdaná za Vladislava Abdona Bezdružického z Kolovrat. Ovšem i ona ještě roku 1616 zemřela. Polovinu statku odkázala manželovi a dceři Zbyňce a druhou půlku dostal její syn z prvního manželství Václav Protiva Černín z Chudenice.[3] Proti tomu neúspěšně protestoval Kašpar Kaplíř ze Sulevic z třebívlické větve rodu.[4]

Noví majitelé zadlužený sulejovický statek dlouho neudrželi. Jejich věřitelé jej roku 1627 prodali za 43 434 kop míšeňských grošů Adamovi z Valdštejna, který jej až do zrušení patrimoniální správy připojil k lovosickému panství. V době Adama z Valdštejna byla sulejovické tvrz velkým sídlem, ale během třicetileté války zchátrala, a roku 1654 byla označena jako zřícenina. Vrchnost ji nechala přestavět na sýpku u hospodářského dvora. Pozůstatky tvrze se částečně dochovaly v budovách statku, ale roku 1855 je silně narušila výstavba cukrovaru.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 455 423 370 467 646 806 1 116 866 930 872 891 741 717 717 691
Počet domů 49 49 50 50 70 93 183 214 219 217 213 231 233 239 244

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Cukrovar v Sulejovicích roku 1860

V obci fungovalStátní statek Lovosice, farma Sulejovice, později i ředitelství Státního statku, Fruta a do katastrálního území Sulejovic zasahuje čížkovická cementárna. Po roce 1990 byla dokončena plynofikace obce a veškerá kanalizace byla svedena do čistírny odpadních vod.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Lovosic, s. 398. 
  4. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Sulejovice – tvrz, s. 450–451. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]