Kostel Nejsvětější Trojice (Sulejovice)
| Kostel Nejsvětější Trojice v Sulejovicích u Lovosic | |
|---|---|
 Kostel Nejsvětější Trojice | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Litoměřice |
| Obec | Sulejovice |
| Souřadnice | 50°29′56,04″ s. š., 14°2′11,04″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | litoměřický |
| Farnost | Lovosice |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Nejsvětější Trojice |
| Další informace | |
| Adresa | Kaplířova ul., Sulejovice |
| Kód památky | 16905/5-2325 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Nejsvětější Trojice v Sulejovicích u Lovosic pochází z 2. poloviny 14. století, kdy se o jeho výstavbu zasloužil Kunat ze Sulevic. I ve 21. století slouží svému původnímu účelu tj. bohoslužbám. Původně gotický kostel prošel několika přestavbami a je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zrod stavby kostela v Sulejovících se přikládá Kunatovi ze Sulevic, který byl v roce 1379 purkrabím na Ostrém u Benešova, roku 1382 místosudím dvorským a v období let 1386–1388 nejvyšším mincmistrem. V letech 1387–1391 byl nejvyšším písařem. Podle znaku nad portálem kostela to by právě on, který tento kostel nechal vystavět a bohatě jej nadal obročími.
Na jižní venkovní straně je možné spatřit obnažený portálek s erby. Na pravé straně je erb Kaplířů a na levé pak erb Kateřiny z Vrábí, manželky Kunáta. Po stavební architektonické stránce má portál tzv. oslí hřbet, tj. hrot ve vrcholu, který se připisuje vladislavské gotice (1440–1530). Portálek je však značně poškozený z pozdějších doby, když již nebyl projevem vládnoucího slohu.
Portál kostela je vsazen do pravoúhlého rámce, což bylo příznačné pro gotiku, avšak klenák nad hrotem portálu je však již v renesančním slohu. Portál je tedy ve slohu pozdní gotiky se silnými příměsky renesančního slohu a je možné ho časově umístit do druhé poloviny 16. století. Dva rodové erby jsou v renesančním slohu a byly sem umístěny až o 200 let později. Jedná se zřejmě o silnou rodovou vzpomínku na patrona kostela a jeho manželku.
K zajímavostem sulejovického kostela Nejsvětější Trojice patří, že od roku 1713 až do své smrti 28. února 1741 žil v jeho blízkosti poustevník (eremita) Friedrich Niedel, bratr III. řádu sv. Františka Serafinského. Živobytí mu poskytovalo lovosické panství.
Rekonstrukce po požáru v roce 1788[editovat | editovat zdroj]
V roce 1788 kostel vyhořel. V letech 1793–1795 proběhla přestavba a úprava lodi kostela. Zpráva z 22. srpna 1887 říká: „Spisy o dřívější renovaci tohoto kostela z 17. června 1793 jsou v knížecím archivu v Lovosicích (dnes Státní oblastní archiv v Třeboni) a byly uloženy neporušeny v plechové tubě v kupoli, která byla 16. července 1887 sejmuta.“[2] V interiéru se zachovaly kamenické práce z doby přestavby, zejména sanktuář a portál do sakristie v podvěží. Z té můžeme i při pohledu zvenčí vidět výtok z lavaba. Vnitřní zařízení pochází také převážně z 18. století.
Zvýšení věže v roce 1887[editovat | editovat zdroj]
V roce 1887 bylo rozhodnuto, s povolením patrona kostela Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu,[3] o zvýšení kostelní věže sulejovického filiálního kostela a také o jeho opravách. Povolení ke stavbě vydal rovněž litoměřický biskup Emanuel Jan Křtitel Schöbel. Duchovní správa sulejovického kostela v této době příslušela lovosickému farářovi Franzi Richterovi a jeho kaplanovi Franzi Pražákovi. Stavbu věže a renovaci kostela prováděl lovosický stavitel Carl Seeman podle plánu knížecího stavebního úřadu v Cítolibech (vrchní inženýr Jaksch). Všechny klempířské práce i s koulí na sulejovickém kostele provedl klempířský mistr Vincenc Hanikirsch.[4] Listina z 22. srpna 1887 nalezená při rekonstrukci kostela v 90. letech 20. století uvádí pak i jména jak důležitých osob v obci v době rekonstrukce kostela, tak i jména řemeslníků, kteří sulejovický kostel opravovali.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-22]. Identifikátor záznamu 127500 : Kostel Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ viz Kopie listin z 22. srpna 1887 nalezených při rekonstrukci kostela na konci 20. století.
- ↑ Povolení č. 36402 bylo vydáno 21. května 1887 v Praze
- ↑ Teplická ulice č. 32, Lovosice
- ↑ V době oprava kostela byli v Lovosicích: Johann Kletetschka, ředitel (panství) a patronání komisař; Johann Schwestka, důchodní správce a kostelní účetní; Johann Oswald, ekonomický adjunkt; Carl Zenker, inženýr; Robert Engelmeyer, asistent; Wenzl Wenkert, asistent; Jaroslav Smrčka, asistent; Anton Vogelsang, kancelista. Z cukrovaru Lovosice: Carl Nowotny, cukrovarnický mistr; Heinrich Hodek, účetní; Franz Brod, adjunkt; Adolf Zadražil, adjunkt a Veit Brabetz, vážný. Obecní představený (starosta) v Sulejovicích byl Anton Löbel. Tesařské práce prováděli: Johann Gruss, tesařský mistr; Anton Hühnel, Josef Kleipsch; tesaři Johann Husák, Josef Čerwenka, Josef Gruss mladší, Wenzel Löbl, Josef Klein, Franz Angert a Johann Ullrich. K zápisu je připojena i zmínka o dobové krizi v cenách cukrovarnictví a i o zvyšujícím se národnostním napětím mezi česky a německy hovořícím obyvatelstvem.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech, svazek 3.. [s.l.]: Academia, 1980.
- LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v ČR do husitských válek. [s.l.]: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 8090158781.
- KOHÁKOVI, Jiří a Venuše. Sulejovice – Toulky minulostí – Od pravěku do současnosti. Sulejovice: [s.n.], 2012.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nejsvětější Trojice na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb v kostele Nejsvětější Trojice, Sulejovice (katalog biskupství litoměřického)
- Kostel Nejsvětější Trojice v Sulejovicích
- Sulejovice, historie obce Archivováno 10. 3. 2021 na Wayback Machine.
