Třebívlice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třebívlice
Třebívlice 05.jpg
Základní informace
Sloh klasicistní
Výstavba 1837
Stavebník František Josef z Klebelsbergu
Poloha
Adresa Třebívlice, ČeskoČesko Česko
Ulice U Zámku
Souřadnice
Třebívlice
Třebívlice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42448/5-2382 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třebívlice jsou zámek ve stejnojmenné obci v okrese Litoměřice. Postaven byl v klasicistním slohu po roce 1837 na místě staršího zbořeného zámku. Je chráněn jako kulturní památka ČR[1] a od roku 1920 v zámecké budově funguje škola.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Průčelí s balkonem

Třebívlice byly od čtrnáctého století rozděleny mezi více majitelů, kteří se rychle střídali. Na počátku patnáctého století zde stály dva dvorce a dvě tvrze, ale vzhledem k malému množství dochovaných zpráv je až do roku 1470 nelze rozlišit.[2]

Horní tvrz[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o horní tvrzi pochází z roku 1530, kdy byl jejím majitelem Vojtěch Osterský Kaplíř ze Sulevic. Vzhledem k tomu existuje domněnka, že zmínka o Smilovi ze Sulevic a jeho tvrzi z roku 1406 se vztahuje právě k horní tvrzi. Kaplířové ze Sulevic tvrz drželi až do roku 1560, kdy ji poslední z Vojtěchových synů Purkart prodal Vojtěchovi Údrčskému z Údrče. Jeho část Třebívlic s horní tvrzí zdědil syn Zikmund a když roku 1590 zemřel, zdědila ji dcera Alžběta, která se vdala za Adama Osterského Kaplíře ze Sulevic. Statek přešel na jejich syna Jiřího Fridricha, který však odešel v roce 1628 se svým strýcem do exilu a později byl nespravedlivě obviněn z účasti na vojenských vpádech saského vojska do Čech v letech 1631 a 1634. Za to mu byl zkonfiskován majetek, který roku 1632 získal Albrecht z Valdštejna. Třebívlice vzápětí přenechal Melicharu Wahlovi z Wahlu. Mezitím byla prokázána nevina již zemřelého Jiřího Fridricha Kaplíře ze Sulevic a zpustošený majetek byl proto vrácen jeho sestrám Anně Alžbětě a Esteře Kaplířovým. Odolen Věžník, který si vzal Annu Albětu Kaplířovou, statek roku 1654 prodal Kryštofu Ferdinandu Popelovi z Lobkovic. Neobývaná tvrz však ještě v sedmnáctém století beze stop zanikla.[2]

Dolní tvrz[editovat | editovat zdroj]

Dolní tvrz je poprvé zmiňována v roce 1470, kdy patřila Evanovi z Údrče. Jeden z jeho potomků, Vojtěch Údrčský z Údrče koupil i horní tvrz a jejich panství na krátkou dobu spojil. Jeho synové se roku 1586 rozdělili o majetek. Zikmundovi připadla horní tvrz, zatímco Jiří dostal tvrz dolní. Podle dobového popisu byla nově postavená a opevněná a její součástí byl vinný lis. Podíl třetího syna Václava neznáme.[3] Jiří se zúčastnil stavovského povstání a roku 1622 zemřel. Přesto byl jeho majetek o rok později zkonfiskován dcerám a za 41 tisíc kop míšeňských grošů prodán hejtmanovi císařského vojska v Litoměřicích Janu Ritzovi z Lichtenfeldu, který Jiřího udal. Za jeho správy se panství zadlužilo a roku 1651 je koupil císařský poštmistr Ferdinand Bruger z Grünburgu.[2] Sňatkem s jeho dcerou Annou Jakobinou panství přešlo na tyrolského šlechtice Jana Oldřicha z Klebelsbergu a Thumburgu, který obdržel roku 1660 český inkolát a byl povýšen do českého hraběcího stavu. Tím založil českou rodovou větev. Teprve jeho vnuk, litoměřický hejtman Václav Vojtěch z Klebelsbergu fakticky získal Třebívlice, po něm je dědil poslední mužský potomek této rodové větve, František Josef Klebelsberg.[zdroj?] V osmdesátých letech osmnáctého století nechali Klebelsbergové renesanční tvrz přestavět na pozdně barokní zámek.[2]

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Barokní zámek dal František Josef Klebelsberg[zdroj?] roku 1837 zbořit a na jeho místě postavit jednoduchou klasicistní budovu obdélného půdorysu. V roce 1843 se František Josef Klebelsberg oženil s vdovou Amálií von Brosigke-Levetzow, která měla tři dcery z předchozího manželství. Jednou z nich byla Ulrika von Levetzow, známá svým vztahem s Johannem Wolfgangem Goethem. Ulrika zdědila třebívlický zámek a žila na něm až do smrti v roce 1899. Po ní zámek přešel na jejího synovce barona Vojtěcha Raucha ze sousedních Pnětluk, který ho roku 1900 prodal městu Most. To zde zřídilo dětskou opatrovnu a od roku 1920 s výjimkou období druhé světové války v budově sídlí různé školy.[2]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Zámek je jednopatrová budova s obdélným půdorysem, ze které vystupuje ze zahradního průčelí dvoupatrový plochý rizalitpilastry a římsami.[4] V prvním patře rizalitu se nachází balkon na volutových konzolách.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-28]. Identifikátor záznamu 154630 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 478–479. 
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Košťálova, s. 315. 
  4. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Třebívlice, s. 92. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]