Ulrika von Levetzow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Theodore Ulrike Sophie von Lewetzow
Ulrike von Levetzow.jpg
Narození 4. února 1804
Lipsko
Úmrtí 13. listopadu 1899 (ve věku 95 let)
Třebívlice
Partner(ka) Johann Wolfgang von Goethe
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Informace u hrobky Ulriky von Levetzow na hřbitově u kostela sv. Václava v obci Třebívlice, okresu Litoměřice

Theodore Ulrike Sophie von Levetzow (4. února 1804 Löbnitz13. listopadu 1899 Třebívlice) byla přítelkyně Goetha.[1][2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Otcem Ulriky byl Joachim Otto Ulrich von Levetzow z Meklenbursko-zvěřínského vévodství a tehdy ještě nezletilá matka Amélie von Brösigkes. Z tohoto spojení se také narodila sestra Amélie. Brzy potom se oba manželé rozvedli a Ulrika byla umístěna do dívčí internátní školy ve Francii. Amélie von Brösigkes se opět vdala za svého bratrance Friedricha Carla Ulricha von Levetzowa, s nímž počala svou třetí dceru Berthu. Ale ani v tomto manželství rodina nezůstala dlouho šťastná. Carl von Levetzow padl roku 1815 v bitvě u Waterloo a mladá matka s dcerami přesídlila do Čech. Dlouholetý třetí vztah Amélie k hraběti Františku Josefu Klebelsbergovi, ministru rakouské vlády, dovršila sňatkem roku 1842 a šťastným životem s dcerami na Klebelsbergově zámku v Třebívlicích.

Ulrika se v matčině společnosti již jako batole v lázních Teplice setkala s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethem. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. 72letý klasik německé kultury se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej odmítla, ale sama se již nikdy nevdala. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil v básni Mariánskolázeňské elegie a již více do Čech nepřijel.

Ulrika téměř celý život strávila v Čechách na třebívlickém panství, kde založila školu pro nezaopatřené dívky. Zabývala se ručními pracemi, četbou a tíhla k filantropii. Svým otčímem Františkem Josefem z Klebelsbergu, polyhistorem a spoluzakladatelem Národního muzea, byla vedena k zájmu o zeměpis a přírodovědu. Dostala se do společnosti hraběte Kašpara ze Šternberka a dalších zakladatelů Národního muzea v Praze, stala se dokonce členkou jeho Společnosti. Po smrti své matky darovala muzeu část klebelsberské pozůstalosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KASSAL, Tomáš. Do expozice o milence Goetha zatéká, Třebívlice chtějí dům opravit [online]. iDNES.cz, 2012-04-15, [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  
  2. FÜLLENBACH, Josef. Goethes letzte Liebe [online]. Prager Zeitung, 2014-01-08, [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Friedemann Bedürftig: Die lieblichste der lieblichsten Gestalten. Ulrike von Levetzow und Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2005, ISBN 3-499-23849-7
  • Beate Borowka-Clausberg: Damals in Marienbad...Goethe, Kafka & Co.- die vornehme Welt kuriert sich, Berlin 2009, ISBN 978-3-938740-87-3
  • Joachim Fernau: War es schön in Marienbad. Goethes letzte Liebe. F. A. Herbig, München 1982, ISBN 3-7766-1220-7
  • Dagmar von Gersdorff: Goethes späte Liebe. Die Geschichte der Ulrike von Levetzow. Insel Verlag, Frankfurt am Main, 2005, ISBN 3-458-19265-4
  • Jochen Klauß (Hg.): Keine Liebschaft war es nicht. Manesse Verlag, Stuttgart/Zürich 1997, ISBN 3-7175-8224-0
  • Sylk Schneider: Ulrike von Levetzow – Die Brasilianische Suleika: in: Goethes Reise nach Brasilien, Weimar 2008, ISBN 978-3-937939-69-8; S. 138–146
  • Astrid Seele: Frauen um Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2000, ISBN 3-499-50636-X
  • Peter Uhrbach: Goethes Fräulein in Böhmen. Ulrike von Levetzow. Sax-Verlag, Markkleeberg 2009, ISBN 978-3-86729-050-0
  • Johannes Urzidil: Goethe in Böhmen. Artemis, Zürich u. Stuttgart 1962. Vor allem S. 155-178.
  • Martin Walser: Ein liebender Mann. Rowohlt Verlag, Reinbek 2008, ISBN 3-498-07363-X

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]