Přeskočit na obsah

Chotiněves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chotiněves
Památkově chráněný roubený dům e.č. 2
Památkově chráněný roubený dům e.č. 2
Znak obce ChotiněvesVlajka obce Chotiněves
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecÚštěk
Obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
(správní obvod)
OkresLitoměřice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°33′8″ s. š., 14°16′46″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel204 (2025)[1]
Rozloha7,04 km²[2]
Nadmořská výška275 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů99 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduChotiněves 74
411 45 Úštěk
ou.chotineves@tiscali.cz
StarostkaPavlína Filandrová
Oficiální webwww.chotineves.cz
Chotiněves na mapě
Chotiněves
Chotiněves
Další údaje
Kód obce564966
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotiněves (německy Kuttendorf) je obec v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 204[1] obyvatel. Obec je chráněna jako vesnická památková zóna.

Geografická poloha

[editovat | editovat zdroj]
Sídlo obecního úřadu

Chotiněves se nachází jedenáct kilometrů východně od Litoměřic na severovýchodním úpatí vrchu Hořidla (371 metrů), který je nejvyšším vrcholem Úštěcké pahorkatiny. Chotiněvsí prochází státní silnice 240 mezi Liběšicemi a Roudnicí nad Labem. Sousedními obcemi sídla jsou Liběšice, Polepy, Horní Řepčice a Drahobuz. Dále jsou to Dolní Chobolice (Liběšice) na severu, Lada na východě, Břehoryje (Drahobuz) na jihovýchodě, Jištěrpy (Chotiněves) na jihu, Třebutičky (Polepy) na jihozápadě a Soběnice a Mladé (Liběšice) na severozápadě.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci Chotiniewes pochází z roku 1323[4] coby majetku Diviše ze Sovenic.

Od 14. století byla Chotiněves panstvím podřízeným liběšickému hradu. Mezi vlastníky patřili Albert z Frýdlantu (syn Častolova ze Žitavy), Škopkové z Dubé, Berkové z Dubé, Dubanští z Duban a Jiří Vilém Sezima z Ústí, jejichž majetek byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. V roce 1623 získala ze sezimovských zkonfiskovaných statků Liběšické panství, ves Jištěrpy a část úštěckého panství s vesnicemi Tetčiněves a Rochov, jezuitská kolej u svatého Klimenta v Praze.

V roce 1680 Chotiněves zasáhla morová nákaza a přežily pouze tři rodiny. Po zrušení jezuitského řádu byl řádový majetek v roce 1773 předán Náboženskému fondu. V roce 1838 získal Liběšické panství a Úštěk roudnický vévoda Ferdinand Josef z Lobkovic. O deset let později, po zrušení patrimoniální správy, se Chotiněves stala samostatnou obcí a místní obyvatelé se tradičně živili pěstováním chmele a ovoce.

V roce 1871 prodali Lobkovicové liběšický zámek a veškeré k němu náležící zboží textilnímu továrníkovi Josefu Schrollovi.

V první polovině 20. století byla na Hořidlech postavena chata, která se však dodnes nedochovala. V roce 1930 žilo v Chotiněvsi (Kuttendorfu) 351 lidí, z toho 345 mluvících německy. V letech 1938 až 1945 byla Chotiněves v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k nacistickému Německu.

Evangelický kostel

Po druhé světové válce bylo na základě Postupimské dohody německé obyvatelstvo z této oblasti, podobně jako z celých Sudet, vysídleno. Poté následovalo vnitrozemské osidlování pohraničí. V roce 1947 bylo do poloprázdné Chotiněvsi repatriováno 17 rodin volyňských Čechů z Českého Boratína.[5][6] Tyto rodiny si už v roce 1947 prosadily založení zdejší evangelické farnosti. Zprvu se bohoslužby konaly v domácnostech, ale farníci usilovali o výstavbu vlastního kostela v Chotiněvsi. Po získání povolení došlo dne 10. prosince 1950 k posvěcení základů kostela a 18. listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen.[7] Na realizaci stavby se podíleli svépomocí všichni farníci. Ti, po nátlaku komunistů, založili a vedli prosperující jednotné zemědělské družstvo Chotiněves. Toto družstvo bylo v roce 1961 sloučeno pod Zemědělské družstvo Liběšice.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 365 obyvatel (z toho 169 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 359 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků a jednoho člověka bez vyznání, byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 351 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a jednoho cizince. Až na dva evangelíky a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Chotiněves[4][10][11]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé 381347381423399365351239246208172148146156155
Domy 646470707272768489545157626468
Data z roku 1961 zahrnují i domy místních části Jištěrpy.

Sbor Českobratrské církve evangelické vznikl v roce 1947 a působí zde dodnes.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1850–1980 byl Chotiněves obcí v okrese Litoměřice. Od 1. ledna 1981 do 30. června 1990 patřil jako část obce k Liběšicím a od 1. července 1990 je opět samostatnou obcí.[12]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. března 2005.[13]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Chotiněves-Jištěrpy, kaple svatého Kiliána
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chotiněvsi.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. 1 2 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.
  5. ↑ Josef Vlk (1932). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online.
  6. ↑ VLK, Josef. Historie českého Boratína. Ústí nad Labem: Forte 293 s., [58] s. obr. příl. s. ISBN 80-238-6214-6.
  7. 1 2 Farní sbor Českobratrské církve evangelické CHOTINĚVES s kazatelskou stanicí ÚŠTĚK. chotineves.evangnet.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online.
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 201.
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 203.
  10. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 190.
  13. ↑ Udělené symboly – Chotiněves [online]. 2005-03-25 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  14. ↑ SELLNEROVÁ, Alena; BUREŠ, Jiří; ŘIČÁNKOVÁ, Alena. Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji. 1. vyd. [s.l.]: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 255 s. ISBN 978-80-85036-68-8. S. 226–229.
  15. ↑ Karl Ungermann. Deutsche Zeitung Bohemia. Září 1915, roč. 88, čís. 243, s. 3. Dostupné online.
  16. ↑ Kalendárium regionálních výročí Ústeckého kraje v roce 2012 [online]. svkul.cz [cit. 2014-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chotiněves&oldid=26085285“