V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Jan Zeyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Zeyer
Jan Zeyer
Jan Zeyer
Narození 21. března 1847
Rakouské císařství Praha
Úmrtí 6. května 1903 (ve věku 56 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost česká
Vzdělání Polytechnický ústav Království českého (České vysoké učení technické v Praze)
Povolání architekt, stavitel
Příbuzní Julius Zeyer (sourozenec)
Hnutí neorenesance
Významná díla Dům čp. 1035/I. v ulici Karolíny Světlé, Dům Bohuslava Schnircha
Mecenáš Augustin Švagrovský
Ovlivněný Andrea Palladio, Josef Zítek, Josef Niklas, Antonín Wiehl, česká renesance 16. století
Vliv na Osvald Polívka, Antonín Balšánek, Jan Koula, Jiří Stibral, Rudolf Kříženecký
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn Jan Angelo Zeyer
bratr Julius Zeyer
švagr August Švagrovský

Jan Zeyer (21. března 1847 Praha[1]6. května 1903 Praha[2]) byl český architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance. Náleží ke generaci Národního divadla. V letech 18731880 spolupracoval na stavbách s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícím na tradici české renesance 16. století. [3]Jeho bratr byl básník Julius Zeyer, jeho syn byl malíř Jan Angelo Zeyer[4][5]a jeho švagrem byl mecenáš umění z Roudnice nad Labem August Švagrovský.[6] Zeyer působil též v oboru památkové péče, například jako člen Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[7][4]

Život a rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. března 1847 v Praze v pražské tesařské rodině. Jeho otec byl stavitel a tesařský mistr Jan Zeyer.[8] Umělecky byli zaměřeni i další členové Zeyerovy rodiny: bratr Julius byl významný český básník, jeho syn Jan Angelo Zeyer se stal malířem .[4] V letech 1880 - 1885 žil v Roudnici nad Labem, kde působil jeho švagr a mecenáš umění August Švagrovský a odkud pocházela i jeho sestra, Zeyerova manželka Františka Švagrovská (1843 — 1909).[6] Jan Zeyer a Františka Švagrovská byli oddáni v Roudnici nad Labem 24. října 1872. Za svědky jim byli bratři ženicha a nevěsty, básník Julius Zeyer a Augustin Švagrovský.[9]

V době svatby bylo bydliště Jana Zeyera Praha II, č. 1337, roce 1886 udával adresu bydliště Divadelní č. 16/II. na Starém Městě v Praze. Manželé Zeyerovi měli dva syny - akademického malíře Angela (1878 — 1945, později psán Jan Angelo) a právníka Alexandra (1882 — ??). Sestra-Janovo dvojče Eva zemřela v deseti letech.[10]

Jan Zeyer zemřel 6. května 1903 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech,[11] hřbitov V/21.

Architekt a stavitel[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studií na České technice (prof. Josef Niklas 1866–1870) a Deutsche technische Hochschule Praha (prof. Josef Zítek 1871) v letech 1870 a 1871 cestoval po Itálii a delší dobu setrval v Římě se sochařem Bohuslavem Schnirchem. Samostatnou práci zahájil v roce 1872 u předměstské stavební banky jako architekt a stavitel. Ve stavitelské praxi postupně spolupracoval s jinými architekty a staviteli. V letech 1873–1880 s Antonínem Wiehlem,[12] který jej výrazně ovlivnil. Následovalo období spolupráce s architektem Viktorem Skučkem. [12][5] Zeyer se stal jedním z významných architektů české novorenesance. Tomu odpovídala historická a vlastenecká témata výzdoby fasád domů, které navrhoval.[13] V závěru kariéry pracoval samostatně. Byl dlouholetým předsedou Umělecké besedy. Od roku 1873 byl členem Spolku inženýrů a architektů. [14][4]

V roce 1893 Jan Zeyer jako první navrhl konkrétní řešení jak vytvořit tzv.Letenskou komunikaci v Praze (debaty se vedly už od šedesátých let 19.století). Jan Zayer navrhl , že se svými spolupracovníky zrealizuje 24m širokou třídu asanační od Staroměstského náměstí k Vltavě (dnešní Pařížská třída) a v její pokračování most (dnešní Čechův most) a dále silnici (serpentinou) na Letenskou plaň , vystaví elektrickou dráhu v nové ulici a přes most a dále až ke Stromovce . Elektrická dráha by se za mostem rozvětvovala vpravo do Holešovic a vlevo na Malou Stranu . Město Praha požádavky Jana Zeyera (např.na nabytí pravomoci vybírat mostné , podporu k dosažení koncese pro zřízení elektrické dráhy a odkoupení uliční plochy aj.) nepřistoupilo a návrh nebyl rozpracován.[15]

V roce 1892 ve Vídni publikoval knihu "Barock und Rococo, Samlung architektonischen Motive in Prag".

Činžovní domy navržené a postavené s Antonínem Wiehlem[editovat | editovat zdroj]

Nájemní domy 317/15 a 1035/17 v ulici Karoliny Světlé

V sedmdesátých letech spolupracoval s Antonínem Wiehlem na návrzích novorenesančních budov v Praze.[12][16]V letech 1875–1880 bylo podle Wiehlových a Zeyerových návrhů v Praze postaveno 5 činžovních domů na Starém Městě.[17] Na těchto stavbách Wiehl za Zeyerovy účasti postupně propracovával své typické prvky obnovené české renesance, zejména sgrafita.

Činžovní domy navržené a postavené Janem Zeyerem s Viktorem Skučkem[5][editovat | editovat zdroj]

Činžovní domy navržené a postavené Janem Zeyerem[5][editovat | editovat zdroj]

Další stavby navržené a postavené Janem Zeyerem[5][editovat | editovat zdroj]

Dobové reakce na Wiehlův a Zeyerův architektonický styl[editovat | editovat zdroj]

Dům Karoliny Světlé 17

Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost a příznivý ohlas. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný 10 let po dokončení domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé (celý text viz reference): „Stavby Antonínem Wiehlem vytvořené mají vždy zcela zvláštní a osobitý půvab svůj. Půvab ten nezáleží jen ve vynikajících vlastnostech architektonických, ale též ve výzdobě figurální, kterouž s vybraným vkusem a taktem pro ně si volívá. Je to vždy kus místní biografie, jenž v takové dekoraci sgraffitové, malířské neb sochařské se zračí. Také vlys sgraffitový, kterýž před několika roky prof. Ženíšek pro dům v Poštovské ulici komponoval, líčí nám výjevy z pražského života... [31] Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jeho úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží...."[32] Podobně Koula referoval též o vlivu Schulzovy rekonstrukce Schwarzenberského paláce na Wiehlovo pojetí novorenesance.[33][34] O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula v článku "Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera"[24][33][12] Podobně Wiehl ovlivnil i Karla Gemperle, se kterým spolupracoval po Zeyerovi.[35]

Výtvarné pojetí fasád domů navržených Janem Zeyerem[editovat | editovat zdroj]

Fasády Zeyerových domů mají podobné pojetí jako fasády navržené Wiehlem. Mají podobná kompoziční řešení a Zeyer se stejně jako Wiehl inspiroval dochovanými budovami české renesance 16. a 17. století. Na sgrafitech a freskách ve stylu „chiaroscuro“ Zeyer spolupracoval s Františkem Ženíškem, Janem Koulou, Láďou Novákem, Viktorem Olivovou a Jaroslavem Pavlíkem.[36][37]

Jan Zeyer - památkář[editovat | editovat zdroj]

Klášter Bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho.Zeyerův projekt s.I

Podobně jako Antonín Wiehl působil Zeyer v oboru památkové péče. Byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[7] V době Pražské asanace se podílel na úspěchu této komise v případě záchrany kostela svatého Václava[38] Na Zderaze, kde se bouraly domy pro dnešní Resslovu ulici. Kostel se podařilo z demoličního plánu vyjmout a byla navržena jeho oprava. Zeyer 28. 3. 1898 formuloval návrh Městské radě na zachování kostela.[39]Zeyer též veřejně polemizoval s necitlivými zásahy prováděnými v rámci asanace, jak ilustruje jeho odpověď vývodům Dra. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. Tato jeho ostrá polemika názory magistrátního sekretáře dr. Augusta Steina, představeného asanační kanceláře, jež připravila podrobný plán realizace sanačních prací byla též publikována.[40] Zeyer se též angažoval pro obnovu kláštera Bl. Anežky Přemyslovny[41] a spolu s dalším členem Komise Ferdinandem Josefem Lehnerem v roce 1896 publikoval projekt jeho rekonstrukce v informační publikaci Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho.[42][43] a působil v Jednotě pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze.[44]

Galerie Jana Zeyera a jeho spolupracovníků[editovat | editovat zdroj]

Zeyerovi spolupracovníci[editovat | editovat zdroj]

Zeyerovy realizované domy[editovat | editovat zdroj]

Historické postavy na sgrafitech domů[editovat | editovat zdroj]

Historické postavy na sgrafitech domu čp. 91 na Janáčkově nábřeží[editovat | editovat zdroj]


Detaily sgrafit na fasádách navržených Zeyerem[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Všeobecná nemocnice na Novém Městě pražském
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  4. a b c d VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 728-729. (česky) 
  5. a b c d e LÍBAL, Patrik; ŽID, Jiří; ET AL. Jan Zeyer [online]. Praha: arch-pavouk [cit. 2015-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b PAVLÍČEK, Tomáš; SELLNEROVÁ, Alena; TOTHOVÁ, Jolana. Vila Švagrovských.In:Slavné vily Ústeckého kraje.. první. vyd. Praha.Vilová 11, Praha 10: FOIBOS BOOKS s. r. o., 2008-02-12 (2008-02-12 tisk). 70 s. (Slavné vily). Dostupné online. ISBN 978-80-87073-04-9. Kapitola Vila Švagrovských.Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice.. (česky) 
  7. a b WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-250. (česky) 
  8. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 726, obraz 576, rodina Johanna Zeyera, 1804
  9. Matrika oddaných, Roudnice n. L., 1859-1875. snímek 105
  10. Soupis pražských obyvatel, Ján Zeyer, 1847
  11. Úmrtí. Národní listy. 7. 5. 1903, s. 2. Dostupné online. 
  12. a b c d PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-30. Dostupné online.
  13. JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19.století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257-274. (česky) 
  14. ŽENATÝ, Emil. Šedesát let Spolku československých inženýrů 1865-1925. Praha: Spolek československých inženýrů, 1925. S. 195, 31. 
  15. BRŮHOVÁ, Klára. Praha nepostavená. Praha: Česká technika - nakladatelství ČVUT, 2017. S. 90-91. 
  16. DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  17. VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 728-729. (česky) 
  18. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  19. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40224/1-1315 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  20. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 40912/1-1762 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  21. a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  22. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38410/1-442 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-24]. Dostupné online. (česky) 
  23. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38410/1-162 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  24. a b c d e KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2-4. (česky) 
  25. a b Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88 - 101. (česky) 
  26. a b c PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 36. Dostupné online.
  27. a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 37. Dostupné online.
  28. Pplk. Sochora 24/694 - Zeyerův dům.In: Letná a Letenská Pláň [online]. Praha: Letná a Letenská Pláň [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  29. Dukelských hrdinů 43/696In: Letná a Letenská Pláň [online]. Praha: Letná a Letenská Pláň [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  30. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 37 - 38. Dostupné online.
  31. Z pouličního života pražského (Sgraffito prof. Fr. Ženíška). Světozor. 21/1887, s. 61-62. Dostupné online. 
  32. KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  33. a b KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2 - 3. (česky) 
  34. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  35. KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  36. HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3 - 13. (česky) 
  37. NOVÁK, Láďa. O sgraffitu.. Dílo. Roč. 1911, s. 65. (česky) 
  38. SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Václava na Zderaze. Praha: Výtvarný Odbor Umělecké Besedy, 1946. 24 s. 
  39. HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 256 - 258. (česky) 
  40. ZEYER, Jan. O assanaci.Odpověď architekta Jana Zeyera k vývodům Dra. A. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. první. vyd. Praha: Alétheia, 1901 (1901 tisk). 14 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (česky) 
  41. Soukupová, H.: Anežský klášter v Praze, 1. vydání, Odeon, Praha, 1989, str. 47
  42. LEHNER, Ferdinand Josef; ZEYER, Jan. Klášter Bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho. Ilustrace Jan Zeyer. první. vyd. Praha: Nákladem Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky, 1866. 18 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 1-18, plány I.-IV.. (česky) 
  43. P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, 2. vydání, Libri, Praha, 2011, str. 508
  44. 25 let kláštera Bl. Anežky : (1893–1918) : Jubilejní zpráva Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze. Praha: Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky, 1918. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 25 let kláštera Bl. Anežky : (1893–1918) : Jubilejní zpráva Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze. Praha: Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky, 1918. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88 - 101. (česky) 
  • Dukelských hrdinů 43/696In: Letná a Letenská Pláň [online]. Praha: Letná a Letenská Pláň [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3 - 13. (česky) 
  • JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19.století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257-274. (česky) 
  • KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2-4. (česky) 
  • KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2 - 3. (česky) 
  • KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • LEHNER, Ferdinand Josef; ZEYER, Jan. Klášter Bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho. Ilustrace Jan Zeyer. první. vyd. Praha: Nákladem Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky, 1866. 18 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 1-18, plány I.-IV.. (česky) 
  • SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Václava na Zderaze. Praha: Výtvarný Odbor Umělecké Besedy, 1946. 24 s. 
  • P. Vlček, P. Sommer 2011 P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, 2. vydání, Libri, Praha, 2011, str. 508
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885-1985.. první. vyd. Praha: [s.n.], 1985 (1985 tisk). (česky) 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891 – 1918. první. vyd. Praha: [s.n.], 1997 (1997 tisk). (česky) 
  • NOVÁK, Láďa. O sgraffitu.. Dílo. Roč. 1911, s. 65. (česky) 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-48. Dostupné online.
  • STARÝ, Oldřich. Devatenácté století a národní tradice probuzenecké doby. Architektura ČSR. Roč. 1951, čís. 10, s. 350-372. (česky) 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  • VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 728-729. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-250. (česky) 
  • ZEYER, Jan. O assanaci.Odpověď architekta Jana Zeyera k vývodům Dra. A. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. první. vyd. Praha: Alétheia, 1901 (1901 tisk). 14 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]