Dům čp. 115 Zborovská ulice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dům Zborovská 115/64, Praha 5-Malá Strana
Dům čp. 115 Zborovská
Dům čp. 115 Zborovská
Účel stavby

nájemní dům

Základní informace
Sloh neorenesance
Architekti Jan Zeyer a Viktor Skuček
Výstavba 1886 - 1887
Poloha
Adresa Zborovská 115/64, Praha 5-Malá Strana, Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Zborovská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 101423 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 115 ve Zborovské (v době výstavby Mostecké) ulici v Praze 5 - Malé Straně je čtyřpatrový novorenesanční nájemní dům. Byl postaven v letech 1886–1887 (souběžně s domem čp. 117 ve stejné ulici) podle návrhu novorenesančního architekta Jana Zeyera a jeho kolegy Viktora Skůčika. Oba architekti byli v návrhu domu ovlivněni pojetím české novorenesance významného českého architekta Antonína Wiehla. Dům čp. 115 je řešen podobně jako dům čp. 117 na témže nábřeží stavěný ve stejné době stejnými architekty.[1][2][3][4]

Popis domu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřpatrový novorenesanční nájemní řadový dům situovaný ve Zborovské (v době výstavby Mostecké) ulici. Výzdobu domu tvoří na úrovni suterénu a prvního patra bosáž. Ve druhém a třetím patře je fasáda z režného zdiva zakončená mezi okny třetího a čtvrtého patra konzolovou římsou. Nad okny čtvrtého patra je fasáda zakončena konzolovou římsou a třemi štíty. Fasáda domu je navržena v architektonických tvarech z dochovaných staveb české renesance 16. století „ve způsobu, jak se u nás v novější době ustálil“…[1]. Autoři návrhu tedy postupovali v pojetí, které ve svých stavbách od 70. let uplatňoval Antonín Wiehl. Jan Koula (na výzdobě domů čp. 115 a 117 se podílel) referoval po dokončení těchto staveb a uvedl, že se oba architekti v jejich architektonickém řešení inspirovali domem paní Aleschové v Prachaticích[1][5][6]Vchod do domu je situován asymetricky a je lemován bohatě zdobeným edikulovým portálem s dvojicí rámujících polosloupů, lunetovým nadsvětlíkem s ornamentální mříží, kladím a lví hlavou v kartuši. Průčelí domu rytmizuje na centrální ose umístěný arkýř bohatě zdobený plastickými ornamenty. Na průčelích obou domů bylo původně třetí patro, lunetová římsa, a vlys mezi přízemím a prvním patrem zdobeny barevným ornamentálním a figurálním sgrafitem. V jejich ornamentice se uplatnily vzory přejaté z českých renesančních staveb.[7]

Autoř projektu architekti Jan Zeyer a Viktor Skuček[editovat | editovat zdroj]

Jan Zeyer (1847–1903)

Autorem návrhu je český architekt Jan Zeyer náležející ke generaci Národního divadla. Na počátku své stavitelské dráhy Jan Zeyer v letech 18731880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance, navazující na tradici české renesance 16. století. Wiehlovým pojetím české novorenesance byl Zeyer ovlivněn i v dalších letech.[8] [9][4] Zeyer společně s Wiehlem v Praze navrhli a postavili 5 činžovních domů. Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost odborníků a příznivý ohlas veřejnosti. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení stavby domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, kde se Antonín Wiehl v průběhu stavby inspiroval rekonstrukcí Schwarzenberského paláce dokončenou Josefem Schulzem v roce 1871, jmenovitě konzolovou římsou.[10] Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jejich úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v království Českém jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..."[4][11][12]Zeyer s Wiehlem navrhli a realizovali ještě Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5, Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876), Dům čp. 1035/17 Karolíny Světlé (1876).[8][2][9] Podobně Wiehl ovlivnil i Karla Gemprle, se kterým spolupracoval po Zeyerovi.[13]Po ukončení spolupráce s Wiehlem Zeyer realizoval čtyři nájemní domy ve spolupráci s architektem Viktorem Skůčkem. Tato spolupráce byla zahájena právě na domech čp. 115 a čp. 117 ve Zborovské (Mostecké) ulici.[1][5][6]

Malířská výzdoba domu[editovat | editovat zdroj]

Výzdoba domu odpovídá orientaci novorenesančních architektů, malířů a sochařů na historická a vlastenecká témata.[14] na cykly ze života a český folklor.[15] Koncepce fasády také ukazuje Zeyerovo ovlivnění Wiehlem a stylem „mluvící architektury“ v historických postavách.[16] Malířská výzdoba domu (analogicky u domu čp. 1172) vychází svými motivy z české historie, i když v tomto případě spíše z imaginárních osob, nikoli postav české historie a bájesloví. (Zeyer a Skůček u dalších dvou domů na Janáčkově nábřeží již volili skutečně osobnosti označené i jmény: na čp. 729 Johana z Rožmitálu, Eliška Přemyslovna, Drahomíra se svými syny a sv. Ludmila, na čp. 91 postavy českých králů: Karel IV., Václav IV., Vladislav I. a Jiří z Poděbrad.

Galerie domu[editovat | editovat zdroj]

Celkové pohledy[editovat | editovat zdroj]

Detaily výzdoby fasády[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2-4. (česky) 
  2. a b LÍBAL, Patrik; ŽID, Jiří; ET AL. Jan Zeyer [online]. Praha: arch-pavouk [cit. 2015-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 35-36. Dostupné online.
  4. a b c KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  5. a b Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit 2, s. 88 - 101. (česky) 
  6. a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 34 - 36. Dostupné online.
  7. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 35. Dostupné online.
  8. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  9. a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-30. Dostupné online.
  10. TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. (česky) 
  11. KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2 - 3. (česky) 
  12. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  13. KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  14. JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19.století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257-274. (česky) 
  15. HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3 - 13. (česky) 
  16. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 37. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy, isbn v knize neuvedeno : brož.. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88 - 101. (česky) 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3 - 13. (česky) 
  • JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19.století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257-274. (česky) 
  • KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2-4. (česky) 
  • KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2 - 3. (česky) 
  • KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7-8. (česky) 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885-1985.. první. vyd. Praha: [s.n.], 1985 (1985 tisk). (česky) 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891 – 1918. první. vyd. Praha: [s.n.], 1997 (1997 tisk). (česky) 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-48. Dostupné online.
  • STARÝ, Oldřich. Devatenácté století a národní tradice probuzenecké doby. Architektura ČSR. Roč. 1951, čís. 10, s. 350-372. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky) 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]