Adolf Seifert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
MUDr. Adolf Seifert
Adolf Seifert
Adolf Seifert
Narození 4. března 1826
Veletice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. června 1910
(ve věku 84 let)
Žatec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vzdělání Lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání lékař od 1852
Titul MUDr.
Politická strana Německá liberální strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Seifert (4. března 1826 Veletice[1]11. června 1910 Žatec[2]) byl německý lékař, regionální historik a chmelař. Napsal první souhrnné zpracování dějin Žatce a několik monografií o jeho historii. Co do rozsahu nebylo jeho dílo dosud překonáno.

Život[editovat | editovat zdroj]

Veletice čp. 12, kde stál rodný dům Adolfa Seiferta

Adolf Seifert se narodil ve Veleticích nedaleko Žatce. Jeho otec Johann byl sedlák. Matka Kateřina, za svobodna Dietzová, pocházela z rodiny pekaře z Liběšic. V roce 1844 absolvoval tehdy šestileté žatecké gymnázium a zapsal se v Praze na medicínu.[3] Revoluční rok 1848 prožil jako student v Praze. Byl jedním ze zakládajících členů Čtenářsko-řečnického spolku německých studentů, který byl činný až do začátku 1. světové války.[4] Po ukončení studií se Seifert vrátil domů, oženil se a roku 1852 si v Žatci v dnešním čp. 595 otevřel lékařskou praxi.[5] Jeho manželka Anna Stiasná pocházela z žatecké zemědělsko-živnostenské rodiny. Manželé měli dva syny: Adolfa, který zemřel ještě jako dítě na zápal mozkových blan, a Theodora (* 1853). Jeho potomci dnes žijí v Schöllkrippenu v Bavorsku. Sňatkem získal Seifert menší hospodářství včetně chmelnice, kterému se ve volném čase věnoval. Seifert se také angažoval v místní komunální politice. Byl členem německé liberální strany, která od roku 1861 ovládala žateckou radnici.

Seifertovou velkou vášní bylo chmelařství. Jeho rodné Veletice ležely v centru žatecké chmelařské oblasti. Stal se jedním ze zakládajících členů Chmelařského spolku královského krajského města Žatec a v letech 18781889 byl jeho předsedou. Byl také šéfredaktorem chmelařského časopisu Hopfenhalle, který v Žatci vycházel od roku 1852.[6] Podle matričního zápisu zemřel v červnu 1910 v čp. 349 v dnešní Masarykově ulici (tehdy hotel Nachtigal) na sešlost věkem.[7] Seifertova písemná pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu Louny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dům čp. 585 v Obloukové ulici, kde Seifert bydlel a měl ordinaci

Až do roku 1894, tedy do Seifertových 68 let, nic nenasvědčovalo tomu, že v tomto praktickém lékaři dřímá budoucí nejplodnější žatecký historik.

Náhrobek rodiny Seifertů na žateckém hřbitově

Publikoval jen jeden drobný spisek o chmelařství a dva svazečky básní. V rozmezí následujících 10 let však vydal čtyři objemné monografie týkající se dějin Žatce, a řadu menších publikací. Bezprostřední podnět k dějepisné práci mu dal rukopis do té doby neznámé, česky psané kroniky, kterou mu do ordinace přinesl jeden z jeho pacientů. Seifert uměl dobře česky a text přeložil do němčiny.[8] Dalším předpokladem bylo vydání žateckého listáře se všemi tehdy známými dokumenty k dějinám Žatce do roku 1526, které pořídil Ludwig Schlesinger.[9] Seifert tím získal pramennou základnu, o niž se mohl opírat, a kromě toho si pořizoval výpisky ze žateckého městského archivu, uloženého tehdy na radnici.

První Seifertovou publikací s historickou tematikou byly Dějiny Žatce z roku 1894. Seifert byl autodidakt, chyběly mu metodické základy kritiky pramenů, a to se na tomto prvním souhrnném zpracování historie Žatce negativně projevilo. Pro nejstarší dějiny je kniha nepoužitelná, poněvadž je založená na informacích z kroniky Václava Hájka z Libočan. Jako základní faktografické vodítko ale mohou sloužit pasáže počínaje 17. stoletím, pro které Seifert čerpal zejména z městských knih. Text, který Seifert napsal do Tutteho vlastivědy v roce 1904, je už kvalitativně na jiné úrovni. Jiné dvě knihy ale jsou pro regionální studium stále nepostradatelné. Jedná se o dějiny žateckého pivovarnictví z roku 1901 a o rok mladší Dějiny Žatce v 19. století. Vzhledem k tomu, že byl Seifert liberál, nejsou v jeho pracích německé nacionální či přímo protičeské tendence příliš markantní.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Dem Herrn die Ehre: eine kleine Opfergabe enthaltend Legenden und Gedichte erbauenden Inhalts zur Restaurirung der Altäre der Mariä-Himmelfahrt-Kirche in Saaz, Saaz, bez data
  • Für die Heimat: Ausgewählte Gedichte, Saaz 1867
  • Bemerkungen über den Saazer Hopfen anlässlich der Pariser Weltausstellung vom Jahre 1878, Brüx 1878
  • Geschichte der königl. Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart, Saaz 1894
  • Geschichte der Saazer Stadt–Decanal–Kirche zur hl. Maria Himmelfahrt, Saaz 1898
  • Katechismus der Geschichte Böhmens mit besonderer Berücksichtigung der Deutschböhmen, Saaz 1898
  • Die Leitmeritzer Diöcese nach ihren geschichtlichen, kirchlichen und topographischen Beziehungen, Saaz 1899
  • Geschichte des bürgerlichen Bräuwesens in Saaz, Saaz 1901
  • Die Stadt Saaz im 19. Jahrhundert, Saaz 1902
  • Geschichte der Stadt Saaz, in: Tutte, Karl (ed.), Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 296–382
  • Ein lateinischer Dialog betreffend den Familiennamen des heiligen Johann von Nepomuk, Mittheilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen 48, 1904, s. 28–37

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Holedeček
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Žatec
  3. Stoll, Eduard, Saazer Bilder aus vergangener Zeit, Karl Hornung & comp., Saaz 1936, s. II
  4. Roedl, Bohumír, Žatecké dějepisectví před rokem 1914, in: XXV. mikulovské sympozium 14.–15. října 1998: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě, Státní okresní archiv Břeclav, s. 180, ISBN 80-85048-84-1
  5. Roedl, Bohumír,Před sto lety zemřel MUDr. Adolf Seifert, Svobodný hlas 16. 6. 2010, s. 5
  6. Holodňák, Petr – Ebelová, Ivana (eds.), Žatec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, s. 297, ISBN 80-7106-443-2
  7. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, sbírka matrik, farní úřad Žatec, sign. 189/81, s. 149 – přístupné online Datum přístupu 16. 11. 2014
  8. Jedno ze znění kroniky vydala Tošnerová, Marie (ed.), Paměti města Žatce, Regionální muzeum K. A. Polánka, Žatec 1996
  9. Schlesinger, Ludwig (ed.), Das Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526, Prag, Leipzig, Wien 1892

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]