Adolf Seifert
| MUDr. Adolf Seifert | |
 Adolf Seifert | |
| Narození |
4. března 1826 Veletice  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí |
11. června 1910 (ve věku 84 let) Žatec  Rakousko-Uhersko |
| Vzdělání | Lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékař od 1852 |
| Titul | MUDr. |
| Politická strana | Německá liberální strana |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Seifert (4. března 1826 Veletice[1] – 11. června 1910 Žatec[2]) byl německý lékař, regionální historik a chmelař. Napsal první souhrnné zpracování dějin Žatce a několik monografií o jeho historii. Co do rozsahu nebylo jeho dílo dosud překonáno.
Život[editovat | editovat zdroj]
Adolf Seifert se narodil ve Veleticích nedaleko Žatce. Jeho otec Johann byl sedlák. Matka Kateřina, za svobodna Dietzová, pocházela z rodiny pekaře z Liběšic. V roce 1844 absolvoval tehdy šestileté žatecké gymnázium a zapsal se v Praze na medicínu.[3] Revoluční rok 1848 prožil jako student v Praze. Byl jedním ze zakládajících členů Čtenářsko-řečnického spolku německých studentů, který byl činný až do začátku 1. světové války.[4] Po ukončení studií se Seifert vrátil domů, oženil se a roku 1852 si v Žatci v dnešním čp. 595 otevřel lékařskou praxi.[5] Jeho manželka Anna Stiasná pocházela z žatecké zemědělsko-živnostenské rodiny. Manželé měli dva syny: Adolfa, který zemřel ještě jako dítě na zápal mozkových blan, a Theodora (* 1853). Jeho potomci dnes žijí v Schöllkrippenu v Bavorsku. Sňatkem získal Seifert menší hospodářství včetně chmelnice, kterému se ve volném čase věnoval. Seifert se také angažoval v místní komunální politice. Byl členem německé liberální strany, která od roku 1861 ovládala žateckou radnici.
Seifertovou velkou vášní bylo chmelařství. Jeho rodné Veletice ležely v centru žatecké chmelařské oblasti. Stal se jedním ze zakládajících členů Chmelařského spolku královského krajského města Žatec a v letech 1878–1889 byl jeho předsedou. Byl také šéfredaktorem chmelařského časopisu Hopfenhalle, který v Žatci vycházel od roku 1852.[6] Podle matričního zápisu zemřel v červnu 1910 v čp. 349 v dnešní Masarykově ulici (tehdy hotel Nachtigal) na sešlost věkem.[7] Seifertova písemná pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu Louny.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Až do roku 1894, tedy do Seifertových 68 let, nic nenasvědčovalo tomu, že v tomto praktickém lékaři dřímá budoucí nejplodnější žatecký historik.
Publikoval jen jeden drobný spisek o chmelařství a dva svazečky básní. V rozmezí následujících 10 let však vydal čtyři objemné monografie týkající se dějin Žatce, a řadu menších publikací. Bezprostřední podnět k dějepisné práci mu dal rukopis do té doby neznámé, česky psané kroniky, kterou mu do ordinace přinesl jeden z jeho pacientů. Seifert uměl dobře česky a text přeložil do němčiny.[8] Dalším předpokladem bylo vydání žateckého listáře se všemi tehdy známými dokumenty k dějinám Žatce do roku 1526, které pořídil Ludwig Schlesinger.[9] Seifert tím získal pramennou základnu, o niž se mohl opírat, a kromě toho si pořizoval výpisky ze žateckého městského archivu, uloženého tehdy na radnici.
První Seifertovou publikací s historickou tematikou byly Dějiny Žatce z roku 1894. Seifert byl autodidakt, chyběly mu metodické základy kritiky pramenů, a to se na tomto prvním souhrnném zpracování historie Žatce negativně projevilo. Pro nejstarší dějiny je kniha nepoužitelná, poněvadž je založená na informacích z kroniky Václava Hájka z Libočan. Jako základní faktografické vodítko ale mohou sloužit pasáže počínaje 17. stoletím, pro které Seifert čerpal zejména z městských knih. Text, který Seifert napsal do Tutteho vlastivědy v roce 1904, je už kvalitativně na jiné úrovni. Jiné dvě knihy ale jsou pro regionální studium stále nepostradatelné. Jedná se o dějiny žateckého pivovarnictví z roku 1901 a o rok mladší Dějiny Žatce v 19. století. Vzhledem k tomu, že byl Seifert liberál, nejsou v jeho pracích německé nacionální či přímo protičeské tendence příliš markantní.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Dem Herrn die Ehre: eine kleine Opfergabe enthaltend Legenden und Gedichte erbauenden Inhalts zur Restaurirung der Altäre der Mariä-Himmelfahrt-Kirche in Saaz, Saaz, bez data
- Für die Heimat: Ausgewählte Gedichte, Saaz 1867
- Bemerkungen über den Saazer Hopfen anlässlich der Pariser Weltausstellung vom Jahre 1878, Brüx 1878
- Geschichte der königl. Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart, Saaz 1894
- Geschichte der Saazer Stadt–Decanal–Kirche zur hl. Maria Himmelfahrt, Saaz 1898
- Katechismus der Geschichte Böhmens mit besonderer Berücksichtigung der Deutschböhmen, Saaz 1898
- Die Leitmeritzer Diöcese nach ihren geschichtlichen, kirchlichen und topographischen Beziehungen, Saaz 1899
- Geschichte des bürgerlichen Bräuwesens in Saaz, Saaz 1901
- Die Stadt Saaz im 19. Jahrhundert, Saaz 1902
- Geschichte der Stadt Saaz, in: Tutte, Karl (ed.), Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 296–382
- Ein lateinischer Dialog betreffend den Familiennamen des heiligen Johann von Nepomuk, Mittheilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen 48, 1904, s. 28–37
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Holedeček
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Žatec
- ↑ Stoll, Eduard, Saazer Bilder aus vergangener Zeit, Karl Hornung & comp., Saaz 1936, s. II
- ↑ Roedl, Bohumír, Žatecké dějepisectví před rokem 1914, in: XXV. mikulovské sympozium 14.–15. října 1998: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě, Státní okresní archiv Břeclav, s. 180, ISBN 80-85048-84-1
- ↑ Roedl, Bohumír,Před sto lety zemřel MUDr. Adolf Seifert, Svobodný hlas 16. 6. 2010, s. 5
- ↑ Holodňák, Petr – Ebelová, Ivana (eds.), Žatec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, s. 297, ISBN 80-7106-443-2
- ↑ Státní oblastní archiv v Litoměřicích, sbírka matrik, farní úřad Žatec, sign. 189/81, s. 149 – přístupné online Datum přístupu 16. 11. 2014
- ↑ Jedno ze znění kroniky vydala Tošnerová, Marie (ed.), Paměti města Žatce, Regionální muzeum K. A. Polánka, Žatec 1996
- ↑ Schlesinger, Ludwig (ed.), Das Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526, Prag, Leipzig, Wien 1892
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Seifert ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Seifert
