Ludwig Schlesinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Schlesinger
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – 1899[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Německá pokrok. strana
Narození13. října 1838
Horní Litvínov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. prosince 1899 (ve věku 61 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesehistorik, pedagog, spisovatel a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Schlesinger (13. října 1838 Horní Litvínov[2] – 24. prosince 1899 Praha[3][4][5]) byl rakouský a český historik a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu, koncem století předseda klubu německých poslanců na zemském sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny řemeslníka. Studoval na cisterciáckém gymnáziu v Chomutově, pak od roku 1853 na piaristickém gymnáziu v Mostě. V letech 1857–1860 vystudoval filozofii, klasickou filologii, dějiny a matematiku na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zde se zapojil do činnosti burschenschaftu Albia a v letech 1858–1859 byl předsedou čtenářského spolku německých studentů. Roku 1862 získal titul doktora filozofie a roku 1863 kvalifikaci učitele. Působil v letech 1865–1868 jako zastupující pedagog na německé reálce v Praze. Roku 1869 byl převeden do Litoměřic, kde se stal ředitelem tamní reálné školy. Byl zde také veřejně aktivní, zasedal v obecním zastupitelstvu. Od roku 1876 zastával funkci ředitele německého dívčího lycea v Praze. V roce 1861 spoluzaložil Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Spolek pro dějiny Němců v Čechách), kterému od roku 1880 (podle jiného zdroje až od roku 1892[4]) předsedal. Dlouhodobě (v letech 1870–1892[6]) redigoval spolkový časopis Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen. V historiografické práci se snažil zdůrazňovat podíl německého elementu na utváření dějin Čech. Vydával edice pramenů městské provenience ze středověkého období.[5]

V 70. letech 19. století se natrvalo zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v roce 1870 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Karlovy Vary – Loket – Bečov).[7] Mandát obhájil za tentýž obvod i zemských volbách v roce 1872.[8] Do sněmu se po krátké přestávce vrátil i po volbách v roce 1878, nyní za kurii venkovských obcí (obvod Liberec – Jablonec – Tanvald). Jeho volba byla potvrzena v březnu 1880.[9] V řádných volbách v roce 1878 v tomto obvodu uspěl Josef Gahler, ale křesla se musel vzdát, protože zároveň uspěl i v jiné kurii. Na 28. říjen 1878 zde proto byly vypsány doplňovací volby.[10][11] Schlesinger v tomto okrsku mandát obhájil i v řádných volbách v roce 1883[12], stejně jako ve volbách v roce 1889[13] a volbách v roce 1895.[6]

Od roku 1885 byl členem zemského výboru, kde vedl referát finanční.[5] V letech 1886–1889 se ovšem na práci výboru ani sněmu nepodílel, v rámci tehdejší německé politiky pasivní rezistence.[6]

Stranicky se profiloval jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[6] Coby zastánce zájmů německé populace Čech navrhl v roce 1882 poprvé koncept administrativního rozdělení Čech na českou a německou část. V roce 1890 se podílel na vyjednávání o česko-německém smíru (takzvané punktace). Poté, co zemřel Franz Schmeykal, se roku 1894 stal předsedou poslaneckého klubu německých poslanců na zemském sněmu. V roce 1896 se podílel na vzniku Německé pokrokové strany, která se následujícího roku odtrhla na Říšské radě od střechového klubu Sjednocené německé levice. V rámci strany patřil k umírněnému křídlu a když koncem 90. let vrcholily emoce okolo Badeniho jazykových nařízení, snažil se za sudetoněmeckou populaci zcela nezpřetrhat vztahy s vládou.[5] Badeniho jazyková nařízení ovšem odmítal a v lednu 1898 navrhl jménem německých poslanců na sněmu jejich zrušení.[14]

Zemřel v prosinci 1899.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ S krátkým přerušením po volbách v roce 1878. V letech 1886–1889 se na práci sněmu fakticky nepodílel v rámci německé pasivní rezistence.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Horní Litvínov
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulicina Novém Městě pražském
  4. ↑ a b Knihovna K.H.Máchy Litoměřice - katalog Clavius [online]. Knihovna K.H.Máchy Litoměřice - katalog Clavius [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 10. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schlesinger, Ludwig (1838-1899), Politiker und Historiker, s. 195. (německy) 
  6. ↑ a b c d NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/2/stenprot/001schuz/s001002.htm
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  11. ↑ Národní listy 25. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011299&picp=&it=0&s=djvu
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  13. ↑ Národní listy 3. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7307687&picp=&it=0&s=djvu
  14. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 466. 
  15. ↑ Ludwig Schlesinger. Bohemia. Prosinec 1899, roč. 72, čís. 357, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwig_Schlesinger&oldid=21976892“