Řád augustiniánů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak Obutých augustiniánů

Řád augustiniánů, stručně augustiniáni je označení pro řeholní společenství, které vzniklo spojením několika poustevnických skupin, řídících se řeholí sv. Augustina. Takto vznikl řád tzv. Obutých augustiniánů, zvaných též Augustiniáni poustevníci. Z tohoto řádu se později oddělili tzv. Bosí augustiniáni. Existuje též samostatný řád Augustiniánů kanovníků, který původně vznikl z kapitul kanovníků při významných kostelích, kteří přijali Augustinovu řeholi.

V České republice v současnosti působí Obutí augustiniáni (konventy v Praze a na Starém Brně) a Augustiniáni kanovníci (ve farnosti Brno-Tuřany).

Kanovníci sv. Augustina (CSA)[editovat | editovat zdroj]

Jako biskup se sv. Augustin z Hippo snažil přesvědčit kněze, kteří žili při velkých, zejména biskupských kostelech, aby žili společně podle určitého řádu a ze společných příjmů. Tak vznikla instituce kanovníků, lat. clerici regulares nebo canonici, kterou Lateránská synoda roku 1059 zavedla pro celou západní církev. Tzv. řehole sv. Augustina vznikla z několika jeho kázání o kněžském životě; klade důraz na společný život v klášteře, modlitbu, studium a rozjímavý život, a řídí se jí nejen augustiniáni, ale také premonstráti, dominikáni, křižovníci a další. Řeholníci skládají věčné sliby a mají se věnovat liturgii, studiu, meditaci a duchovní správě.

Hnutí augustiniánských kanovníků se z Itálie rychle rozšířilo do Německa, Švýcarska, Flander a Francie. Po neúspěšných pokusech - například biskupa Jindřicha Zdíka (†1150) zavést augustiniánskou řeholi do Olomouce – byla první kanonie v Čechách založena 1333 biskupem Janem z Dražic v Roudnici, který se stal ohniskem tzv. roudnické reformy. V Roudnici patrně také vznikl první český překlad celé Bible (kolem 1360). Odtud patrně vznikly další kanonie – Karlov v Praze (Karel IV. 1350), Jaroměř, Rokycany, Sadská, Třeboň (Rožmberkové 1367), Lanškroun, Šternberk, Fulnek, Prostějov a kanonie v Kladsku, v Kazimierzi u Krakova a další.[1]

Augustiniánští kanovníci byli nositeli zvnitřněné spirituality a koncem 14. století vzniklo mezi nimi – za podstatné účastí českých augustiniánů - reformní hnutí devotio moderna (Jan van Ruysbroek (†1381), Geert Groote (†1384), Tomáš Kempenský (†1471), které významně ovlivnilo celou novověkou zbožnost, zejména reformátora Martina Luthera (†1546). K významným augustiniánským kanovníkům patřili také kazatel Konrád Waldhauser (†1369) kronikář Ludolf Zaháňský (†1422) nebo humanista Erasmus Rotterdamský (†1536).

Obutí augustiniáni (OSA)[editovat | editovat zdroj]

Obutí augustiniáni (Ordo eremitarum sancti Augustini) jsou žebravý a meditativní řád, který vznikl roku 1244[2] papežským rozhodnutím spojit několik italských a německých společenství, odvozujících svůj původ od původních komunit zakládaných sv. Augustinem. První klášter byl založen roku 1258 v lese u porýnského města Weselu. První kláštery u nás vznikly v Praze u sv. Tomáše (1285), v Domažlicích (1287) a snad v Zaječově (1262?), dále následovala Bělá pod Bezdězem (1345), Brno (1350, roku 1783 přestěhován na Staré Brno), Litomyšl (před 1356). V pobělohorské době vznikl klášter v České Lípě (založil jej roku 1627 Albrecht z Valdštejna[3], na Bezdězu (1627) a ve Vrchlabí (1705).[1]

Mezi významné obuté augustiniány patřil reformátor Martin Luther, brněnský genetik Gregor Mendel (†1884) a jako augustinián začínal filosof Franz Brentano (†1917). Mnoho augustiniánských klášterů zaniklo v husitských válkách. Několik klášterů bylo zrušeno za Josefa II., v roce 1950 byly všechny kláštery zrušeny a řeholníci internováni. Po roce 1989 byly obnoveny konventy v Praze u sv. Tomáše na Malé Straně a na Starém Brně. Jeden augustinián (P. Dorničák) nějaký čas působil samostatně v někdejším klášteře v Domažlicích (v l. 1990-1998).

Znak Obutých augustiniánů: Ve zlatém štítě červené planoucí srdce, spočívající na černé knize s červenou ořízkou a obtočené černým řemenem (opaskem), které je kosmo probodeno stříbrnou berlou a šikmo hnědým šípem.[4]

Opatství Staré Brno[editovat | editovat zdroj]

Kostel augustiniánského kláštera na Starém Brně

V Brně se usadili augustiniáni již v roce 1344. Markrabě Jan Jindřich založil roku 1350 nový augustiniánský klášter (původně umístěný vně středověkých městských hradeb) s chrámem Zvěstování Pannny Marie a svatého Tomáše, což potvrdil po dostavění kněžiště roku 1356 i papež Inocenc VI. Chrám byl zamýšlen jako pohřebiště moravských markrabat. Význam kláštera na Moravě i v rámci řádu dosvědčuje to, že v 18. st. získal zvláštní papežské právo používat pro svého představeného hodnost infulovaného opata, kteréžto označení jinak augustiniáni jako žebravý řád nepoužívají. Brněnský opat je tak jediným augustiniánským opatem na světě a na základě privilegia papeže Benedikta XIV. z roku 1752 je přímo podřízen generálnímu převorovi v Římě (ostatní augustiniánští představení klášterů – převoři – jsou podřízeni provinciálům stojícím v čele jednotlivých provincií).

Význam augustiniánského kláštera jej ochránil před zrušením za reforem císaře Josefa II., nicméně i tak se jej významně dotkly. Josef totiž nařídil (1783), aby augustiniáni opustili klášter u sv. Tomáše, který byl využit jako sídlo moravských politických úřadů (místodržitelství). Augustiniáni náhradou dostali budovy zrušeného kláštera cisterciaček Aula Sanctae Mariae na Starém Brně, který založila královna-vdova Eliška Rejčka roku 1323. Tento Starobrněnský klášter (Mendlovo náměstí č. p. 157 č. or. 1a) dosud augustiniánům patří. Papež Jan Pavel II. udělil kostelu Nanebevzetí Panny Marie titul „bazilika minor“ apoštolským breve z 6. 10. 1987. Současným opatem je Lukáš Evžen Martinec.

Bosí augustiniáni (OAD)[editovat | editovat zdroj]

Ze španělské reformy vznikla roku 1602 přísnější větev „bosých“ augustiniánů (OESA Disc, OAD), jež se rozšířila hlavně v Itálii a ve Francii. V Čechách vznikl první klášter Na Zderaze v Praze (1623), dále Tábor (1640), Lnáře (1672), Havlíčkův Brod (1674) a Vratěnín na Moravě (1687).[1] Významnou osobností bosých augustiniánů byl Abraham a Santa Clara. Až do 20. století v Čechách přežil konvent ve Lnářích, který byl násilně zrušen v roce 1950 v rámci Akce K, a nebyl již obnoven.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Vlček - Sommer – Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, str. 103n.
  2. Augustiniani.cz (dostupné online)
  3. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6 : REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Klášter, s. 145.  
  4. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, sv. 2, str. 1038 a n.
  • Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava, Praha 1999, s. 195.
  • Bohumil Samek: Klášter augustiniánů v Brně, Brno 1993, s. 62.
  • Bohumil Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska I. Praha 1994
  • Vlček - Sommer – Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]