Augustiniáni

Augustiniáni jsou členové několika římskokatolických řádů, jež se řídí Řeholí svatého Augustina, kterou kolem roku 400 napsal Augustin z Hippa. Augustiniáni se dělí do dvou základních typů, což je datováno do 12.–13. století:

Různé kongregace augustiniánů kanovníků. Jejich členové vedou polomonastický život a zůstávají oddaní pastorační péči, což odpovídá jejich primárnímu povolání kněží. Obvykle tvoří jednu velkou komunitu, která může sloužit farnostem v okolí. Komunity jsou organizovány do autonomních kongregací a teprve v roce 1959 se spojily do společné konfederace.
Několik mnišských řádů, jejichž příslušníci vedou náboženský život rozjímání a apoštolské služby. Největším z nich je Řád svatého Augustina, který vznikl ve 13. století. V 16. století se z něj oddělily dvě reformované větve, které vytvořily samostatné řády: augustiniáni rekoleti a bosí augustiniáni.

Kanovníci svatého Augustina (CSA)

Jako biskup se sv. Augustin z Hippa snažil přesvědčit kněze, kteří žili při velkých, zejména biskupských kostelech, aby žili společně podle určitého řádu a ze společných příjmů. Tak vznikla instituce kanovníků, lat. clerici regulares nebo canonici, kterou Lateránská synoda roku 1059 zavedla pro celou západní církev. Tzv. řehole sv. Augustina vznikla z několika jeho kázání o kněžském životě; klade důraz na společný život v klášteře, modlitbu, studium a rozjímavý život, a řídí se jí nejen augustiniáni, ale také premonstráti, dominikáni, křižovníci a další. Řeholníci skládají věčné sliby a mají se věnovat liturgii, studiu, meditaci a duchovní správě.

Hnutí augustiniánských kanovníků se z Itálie rychle rozšířilo do Německa, Švýcarska, Flander a Francie. Po neúspěšných pokusech – například biskupa Jindřicha Zdíka († 1150) zavést augustiniánskou řeholi do Olomouce – byla první kanonie v Čechách založena 1333 biskupem Janem z Dražic v Roudnici; stala se ohniskem tzv. roudnické reformy. V Roudnici patrně také vznikl první český překlad celé Bible (kolem 1360). Odtud patrně vznikly další kanonie – v Praze na Karlově (Karel IV., 1350), Jaroměř, Rokycany, Sadská, Třeboň (Rožmberkové 1367), Lanškroun, Šternberk, Fulnek, Prostějov a kanonie v Kladsku, v Kazimierzi u Krakova a další.^[1]

Augustiniánští kanovníci byli nositeli zvnitřněné spirituality a koncem 14. století vzniklo mezi nimi – za podstatné účastí českých augustiniánů – reformní hnutí devotio moderna (Jan van Ruysbroek († 1381), Geert Groote († 1384), Tomáš Kempenský († 1471), které významně ovlivnilo celou novověkou zbožnost, zejména reformátora Martina Luthera († 1546). K významným augustiniánským kanovníkům patřili také kazatel Konrád Waldhauser († 1369) kronikář Ludolf Zaháňský († 1422) nebo humanista Erasmus Rotterdamský († 1536).

Řád svatého Augustina (OSA)

Řád svatého Augustina (Ordo sancti Augustini, OSA, do roku 1963 Ordo eremitarum sancti Augustini, OESA), jehož příslušníci jsou zvaní obutí augustiniáni nebo augustiniáni poustevníci, jsou žebravý a meditativní řád, který vznikl roku 1244^[2] papežským rozhodnutím spojit několik italských a německých společenství, odvozujících svůj původ od původních komunit zakládaných sv. Augustinem. První klášter byl založen roku 1258 v lese u porýnského města Weselu.

V Česku působí v Praze a na Starém Brně.

Řád augustiniánů rekoletů (OAR)

První klášter odloučené větve vznikl v roce 1589 ve španělském městě Talavera de la Reina.

Řád bosých augustiniánů (OAD)

Ze španělské reformy vznikla roku 1602 přísnější větev bosých augustiniánů, Řád bosých augustiniánů (OESA Disc, OAD), jež se rozšířila hlavně v Itálii a ve Francii. V Čechách vznikl jejich první klášter na Zderaze u kostela svatého Václava v Praze na Novém Městě (1623), dále Tábor (1640), Lnáře (1672), Havlíčkův, tehdy Německý, Brod (1674) a Vratěnín na Moravě (1687).^[1] Významnou osobností bosých augustiniánů byl Abraham a Sancta Clara. Až do 20. století v Čechách přežil konvent ve Lnářích, který byl násilně zrušen v roce 1950 v rámci Akce K, a nebyl již obnoven.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Augustinians na anglické Wikipedii.

1 2 VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 782 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 103.
↑ Augustiniani.cz (dostupné online)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu augustiniáni na Wikimedia Commons

[jedna-1] 1 2 VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 782 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 103.

[2] Augustiniani.cz (dostupné online)

[1]

[2]