Klášter Sadská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klášter augustiniánů kanovníků v Sadské u Nymburka
Kostel svatého Apolináře v místě bývalého kláštera
Kostel svatého Apolináře v místě bývalého kláštera
Lokalita
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
Místo Sadská, okres Nymburk
Souřadnice
Základní informace
Řád Augustiniáni kanovníci
Založení 1118
Zrušení 1362 - kapitula přeložena do Prahy, 1421 - klášter zničen husity
Obnovení -
Mateřský klášter Roudnice nad Labem
Představený probošt Ota Pražský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter v Sadské je někdejší klášter augustiniánů kanovníků, založený roku 1118 při kostele svatého Apolináře. Nacházel se ve městečku Sadskáokrese Nymburk, ve Středočeském kraji. Roku 1421 byl těžce poškozen husity, zachoval se pouze románský kostel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Apolináře v Sadské bývalého kláštera

V roce 1118 založil kníže Bořivoj II. na vrcholu svědeckého kopce v Sadské církevní kapitulu sv. Apolináře. Kapitula je nejvyšší církevní škola a tímto titulem se v tehdejší době honosilo jen několik míst v Českém knížectví. Roku 1120 byl na místě bývalé kaple dokončen kostel svatého Apolináře. Součástí kláštera byly také vinice a později v těchto místech vznikl také strážní hrad s opevněním, později knížecí a královský.[1] Konvent byl osazen řeholníky z kanonie v Roudnici nad Labem.

Za panování Karla IV. roku 1362 byla kanonie z podnětu samého císaře ze Sadské přenesena do Prahy k nově založenému kostelu svatého Apolináře na Novém Městě pražském. Iniciátorem přeložení kapituly augustiniánů kanovníků i s jejími důchody byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi však 10. května 1375 položil základní kámen k nové kapitule a dal jí připsat statek Opočnice s vesnicí. Převor Benedikt alias Beneš, který se přátelsky stýkal s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, pozvedl úroveň konventu na vysokou úroveň, jak rozmnožením knihovny, tak uzavřením smluv o sbratření ("konfraternitě") s kláštery v Třeboni, v Praze na Karlově, ve Šternberku na Moravě a v Krakově-Kaziměři[2],

Kanonie v Sadské zanikla v roce 1420 během husitských válek, kdy řeholníci klášter opustili. Část z nich se uchýlila do Zaháňského kláštera ve Slezsku a druhá skupina se přidala k roudnickým spolubratřím, kteří se uchýlili do do kláštera Panny Marie na písku ve Vratislavi. Tam byl roku 1427 zvolen poslední sadský probošt Petr (+1472). Po roce 1450 již řeholníci v obou exilových klášterech vymřeli[3]. Po husitských válkách již klášter nebyl obnoven.

Jedním z proboštů kláštera byl Ota, pozdější pražský biskup (v letech 1140–1148).

Klášterní knihovna[editovat | editovat zdroj]

Klášter měl vlastní knihovnu, z níž se dodnes dochovalo okolo dvaceti rukopisů. Jejich osud později splynul s dějinami knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem, kam se zřejmě v husitském období dostaly s řeholníky ze Sadské. Dochovalo se 23 středověkých rukopisů, které byly po zrušení roudnické kanonie převedeny do Knihovny Národního muzea v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Současnost a historie města na oficiálních stránkách města Sadská
  2. Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 214.
  3. Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994; s. 214; Kamil Boldan, 1992, s. 79-93..

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kamil Boldan: Die Augustiner-Chorherren aus Raudnitz und Sadská im Exil in der Hussitenzeit als Schreiber der Handschriften. In: Studie o rukopisech 29, 1992, s. 79-93.

  • V Jelínek:Sadská. Praha 1912
  • Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 213-216.
  • Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Libri Praha 1998, s. 632.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]