Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské
na Novém Městě v Praze

Průčelí kostela svaté Kateřiny
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Nové Město
Lokalita park v areálu FN
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Diecéze Eparchie pražská
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Architekti Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh původně gotika, pozdně barokní přestavba
Specifikace
Odkazy
Adresa Viničná 468/2
Praha 2-Nové Město
Oficiální web Farnosti pražské eparchie
Kód památky 40092/1-1217 (PkMnMISSezObr) (součást památky klášter augustiniánek)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, resp. pravoslavný chrám sv. velikomučednice Kateřiny je původně gotický barokizovaný kostel, který býval součástí augustiniánského kláštera. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě roku 1741, z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí. Adresa kostela je Viničná 468/2.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Kostel se nachází v Kateřinské ulici respektive v parku přibližně uprostřed mezi Karlovým náměstím a náměstím I. P. Pavlova v areálu neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice, mezi ulicemi Kateřinská, Viničná a Ke Karlovu na pražském Novém Městě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Věž kostela přezdívaná "Pražský minaret"
Interiér kostela sv. Kateřiny

Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek českým králem a římským císařem Karlem IV. Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice. Smutný osud potkal klášter v roce 1420, kdy byl jako mnohé jiné vypálen husity. Klášterní kostel však fungoval i nadále s přestávkou v letech 1737–1741, kdy byl okázale přestavěn ve vrcholném baroku. Nedlouho poté, v roce 1784, byl však celý klášter zrušen Josefem II. a proměněn ve vojenský výchovný ústav, jehož v roce 1822 vystřídal ústav pro choromyslné. V roce 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy byl předán do užívání městskému muzeu. Poté byl kostel pod správou řádu křižovníků. Od ledna 2010 zde byl opět obnoven liturgický provoz. Mše se sloužily každou neděli od 18 h (ve starém římském ritu).

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl magistrátem předán do užívání pravoslavné církvi. První pravoslavná bohoslužba spojená s vysvěcením prestolu zde proběhla 24. prosince 2012.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby v letech 1737–1741, přičemž z původního gotického kostela zbyla jeho vysoká osmiboká věž. Za architekta stavby byl dlouhou dobu pokládám F. M. Kaňka, podle nejnovějších údajů však jde nepochybně o jedno z vrcholných děl Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Neobvyklé je to, že Dientzenhofer nenavrhl jenom hrubou stavbu, ale i celkovou vnitřní dispozici zařízení. Kostel je klenutým sálovým prostorem s příčnou lodí, na klenbách vyzdoben působivými freskami Václava Vavřince Reinera, znázorňujícími výjevy ze života sv. Kateřiny. Tvůrcem hojných plastik je pražský sochař F. I. Weiss. Interiér kostela je jedinečným pražským prostorem, a to především z důvodu jeho zachovalosti a jednotnosti. Absence doplňků z pozdějších období a účast velmi malého počtu umělců na stavbě zde tvoří jedno z nejčistších vrcholně barokních prostředí.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Kříž kostelů

Osmiboká věž v průčelí, přezdívaná "Pražský minaret", je zvláštností nejen kostela sv. Kateřiny, ale i nedalekých kostela sv. Apolináře nebo kostela Zvěstování Panny Marie na Slupi. Osmiboká byla i pozoruhodná kaple Božího Těla na Karlově náměstí (zbourána 1791), stejně tak i kostel Panny Marie na Karlově, odkazující na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou založil vzor a idol Karla IV. Karel Veliký.

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů: kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a Emauzský klášter, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pravoslavnacirkev.cz/aktuality-metropolitaKrystof.htm
  2. Vilém Lorenc: Nové Město Pražské, Praha, SNTL, 1973, str. 73.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Ekert: Posvátná místa Král. hl. města Prahy, svazek II, Praha, Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Academia, Praha, 1989,
    • Pavel Preiss: Malířství vrcholného baroka v Čechách, str. 602;
    • Oldřich J. Blažíček: Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, str. 712 a 713;
  • kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
  • Mojmír Horyna, Robert Hugo, Martin Mádl, Pavel Preiss: Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, Praha, nakladatelství Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-1487-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]