Kostel Božského srdce Páně (Liberec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Božského Srdce Páně
v Liberci
Průčelí kostela Božského Srdce Páně v Liberci
Průčelí kostela Božského Srdce Páně v Liberci
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Liberecký
Okres Liberec
Obec Liberec
Souřadnice
Kostel Božského Srdce Páně v Liberci
Kostel
Božského Srdce Páně
v Liberci
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát liberecký
Farnost arciděkanství Liberec
Status klášterní kostel
Užívání užívá Pravoslavná Církev Českých zemí a na Slovensku
Architektonický popis
Stavební sloh novogotika
Výstavba 1896
Specifikace
Stavební materiál zdivo
Odkazy
Adresa Klášter sv. Voršily
ul. Klášterní 117/2
Liberec
Ulice Klášterní
Kód památky 43945/5-5229 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Božského Srdce Páně v Liberci je římskokatolická, respektive pravoslavná sakrální stavba.[1] vystavěná původně jako novogotický kostel při libereckém klášteře voršilek[2], který byl před rokem 1995 zapůjčen k užívání české pravoslavné církve pro potřeby pravoslavných bohoslužeb. Od 3. května 1958 je kostel spolu s klášterem svaté Voršily zapsán na seznamu kulturních památek České republiky.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Věž klášterního kostela Božského Srdce Páně v Liberci

Kostel byl postaven spolu s bývalým klášterem voršilek v roce 1896. V souladu s posláním školského řádu, provozovaly sestry voršilky mateřskou školu a též doučovaly žáky ze základních škol ve městě. Původní německé sestry byly odsunuty v letě 1945 spolu s ostatním německým obyvatelstvem města. České sestry řádu pokračovaly ve stopách svých předchůdkyň až do zrušení kláštera v roce 1950. V období komunistické totality v Československu budova kláštera sloužila jako poliklinika.[1] Jako takovou funguje dodnes. Samotná budova kostela sloužila jako skladiště. V roce 1990 byl klášter s kostelem navracen řádu sv. Voršily. Pravidelné bohoslužby však nebyly obnoveny.

Před rokem 1995 byl kostel zapůjčen na 99 let pravoslavné církvi ke konání bohoslužeb. Po nutných opravách a po adaptaci interieru v souladu s požadavky pravoslavné liturgie ho od léta 1995 využívá Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku pod názvem Chrám Proměnění Páně.[4]

Architektura a dekorace[editovat | editovat zdroj]

Architektonicky se jedná o jednolodní chrám zakončený kněžištěmapsidou o celkové délce přibližně 40 m, orientovaný sever-severovýchodně s pouze naznačeným transeptem (příčnou lodí), netypicky vytvořeným v oblasti kněžiště – tj. za triumfální oblouk. Loď je dlouhá 28 m a je široká přibližně 18 m. Je zaklenutá síťovou žebrovou klenbou. Kněžiště s apsidou má na délku 12 m, na šířku přibližně 8 m. Apsida představuje tři celé stěny oktagonu (osmiúhelníku) s poloměrem opsané kružnice kolem 8 m. V apsidě se dodnes nalézá katolický vyřezavaný oltář Nejsvatějšího Srdce Páně. Kněžiště je zaklenuté křížovou žebrovou klenbou s monogramem M (tj. Panna Maria) na klíčovém kameni. Všechny citovány rozměry jsou vnějších obvodů zdí. V severozápadním konci transeptu se nalézá sakristie. Ve směru jihovýchodním je transept prodloužen jako boční hala se samostatným vchodem ze severovýchodu, oddělenou od kněžiště prostou a nezdobenou železnou mříží. Na jihozápadním rohu stavby se nalézá čtvercová zvonice s hodinami se dvěma ciferníky. Vchod do chrámu je z hlavního jihozápadního průčelí. Na kůrvarhany a do zvonice je vchod ze severozápadního rohu lodě kostela. Na jižní (jihovýchodní) stěně, přibližně ve středu lodi je malá apsida bez oken, která představuje tři stěny osmiúhelníku s poloměrem opsané kružnice kolem 4 m. Původně se jednalo o grottu Panny Marie Lurdské. Jeskyně se sochou Bohorodičky se nyní nalézá v západní straně kostelní lodi a apsida je vybavena jako malá kaple s pravoslavnými ikonami, jako celek je též věnovaná sv. Panně.

Původní vybavení katolického kostela zůstalo na místě, pouze většina lavic byla demontována a uskladněna, protože sezení se neshoduje s požadavky pravoslavného ritu, při kterém se většinou stojí. Zaujme oltář nejsvatějšího Srdce Páně a též vitráže v oltářním prostoru a v lodi chrámu. Ve středním kulatém oknu apsidy je zobrazena sv. Trojice. Vitráž severovýchodní stěny apsidy zobrazuje biskupa, na jihovýchodní stěně je sv. Štěpán, první mučedník pro Krista. Na severní stěně kněžiště je nádherná vitráž Panny Marie s Ježíškem mezi anděly. Okna v chrámové lodi jsou pět ze severu a pět z jihu. Tři okna na každé straně – první, třetí a páté, zdobí figurální vitráže s vyobrazením svatých, dvě okna – druhé a čtvrté na obou stranách zdobí vitráže zobrazující vinnou révu – symbol Ježíše Krista. Patronka kláštera a celého řádu, Sv. Voršila (Ursula – 4.- 5. stol.) je vyobrazena v prvním okně na jižní stěně. Ve středních oknech na jihu (pod sv. králem Ludvíkem – francouzský král Louis IX 1214 – 1270) a na severu (pod sv. Annou s malou Bohorodičkou), jsou vyobrazeny zakladatelé a hlavní mecenáši kláštera z rodiny baronů von Liebig i s rodinným erbem, pod dalšími okny jsou pouze jména dalších donátorů. První okno na severní straně je věnováno sv. Anděle Mericiové (1474-1540), která roku 1535 založila řád svaté Voršily. Poslední okno pak sv. Janovi Nepomuckému (1345 – 1393), ochránci zpovědního tajemství. Poslední okno na jižní straně je věnováno sv. Aloisovi (Luigi de Gonzaga – 1568-1591), který je patronem mládeže a též ochrance proti moru a jiným nákazám. Vitráž na západním průčelí, za varhanami, zobrazuje anděly hrající na hudební nástroje. V prvním patře věže jsou vysoká gotická okna, jako v kostelní lodí, zdobené vitráží s motivem vinné révy.

Na severní a na jižní zdí je zachovaná vyřezávána novogotická Křížová cesta o 14 zastaveních. Jedná se o standardní práce, jakou můžeme vidět v mnoha kostelích z konce 19. a z počátku 20. století.

Po 1990 byl postupně navezen pravoslavný mobiliář a dekorace. Za povšimnutí stojí oltářní přehrada, tzv. ikonostas, vyrobený v Liberci v letech 1959–1960 a věnovaný Proměnění Páně. Původně stával v kostele Nalezení sv. Kříže, když tento byl využíván pravoslavnými. Proto je ikonostas širší než je triumfální oblouk kostela Božského Srdce Páně a proto je i celý kostel zasvěcen Proměnění Páně. Chrámový svátek připadá na 6. srpna dle gregoriánského kalendáře, ale jelikož zdejší pravoslavná komunita dodržuje juliánský kalendář (tzv. „starý styl“), je chrámový svátek 19. srpna.

Kostel vlastní i rozsáhlou sbírku současných ikon – vytvořených po roce 1950, rozmanitých technik a různé úrovní provedení, malovaných v několika zemích – v Česku, na Ukrajině, v Rusku, v Řecku, v Bulharsku ad. Jsou zde i četné pouze tištěné reprodukce známých a ctěných ikon. Většina je vystavených v hlavní lodí nebo v kněžišti kostela. Zajímavý a vzácný typ je ikona Panny Marie v pozici Oranta (modlicí se s rozpaženými rukami) a při tom ukazující svůj dívčí pás, symbol věčného panenství. Tato ikona byla namalována v Čechách okolo roku 1960 a nyní jí lze spatřit zavěšenou na varhanách. Za zmínku stojí též množství kostelních olejových lamp a též rozrůstající se sbírka svatých relikvií. Některé jsou vystavené v relikviářích, jiné jsou inkorporované do ikon.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Liberec, s. 240. 
  2. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 110. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-30]. Identifikátor záznamu 156289 : klášter sv. Voršily, Liberec. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. Chrám Proměnění Páně v Liberci [online]. [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]