Kostel svatého Antonína Velikého (Liberec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel sv. Antonína Velikého v Liberci
Přímo před kostelem sv. Antonína Velikého v Liberci je jedno z městských parkovišť
Přímo před kostelem sv. Antonína Velikého v Liberci je jedno z městských parkovišť
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Liberecký kraj
Okres Liberec
Obec Liberec
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát liberecký
Farnost arciděkanství Liberec
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Specifikace
Odkazy
Kód památky 32573/5-4138 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Arciděkanský kostel svatého Antonína VelikéhoLiberci je římskokatolický novogotický kostel, jehož historie sahá až do roku 1579. Tento chrám ležící v Kostelní ulici v prostoru mezi náměstím Dr. Edvarda Beneše a Sokolovským náměstím je jednou z dominant města. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrlič na střeše kostela sv. Antonína Velikého v Liberci

Na místě, kde dnes tento chrám stojí, stával ještě ve 14. století obecní hřbitov, uprostřed kterého byl kostel postaven. Přestavba původního, dřevěného a snad roubeného, kostela na zděný trojlodní kostel začala 17. června 1579 a prováděl ji podle plánů neznámého stavitele ze Zhořelce zednický mistr Georg Leypold. Základní kámen nové stavby byl položen 24. září a šlo tak o první kamennou stavbu v Liberci. O její sochařskou výzdobu se postarali Christoph Briefe a také Michel s Georgem z Hodkovic. Výstavba samotné čtvercové věže v gotickém stylu trvala tři roky, až 20. září 1582 byla na její vrchol osazena makovice, do které vložil tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu pamětní listinu. Stavbu dlouhou 47 loktů (36,6 m) však původní mistr nedokázal dokončit, patrně neměl dost odborných znalostí, aby provedl zaklenutí chrámového prostoru. To se podařilo až dalšímu staviteli Marku Antoniovi Spaziovi, který musel stavbu zpevnit opěrnými pilíři a zesílením sloupů. Práci zakončil 30. listopadu 1587. Kostel byl poté několikrát opravován, několikrát jej zasáhl blesk, nejhorší škody utrpěl za třicetileté války, kdy jej Švédové vyplenili a poškodili varhany. Až do stavby kostela svatého Kříže roku 1695 to byl jediný liberecký kostel.

Protože chrám časem přestal stačit zvýšenému počtu věřících, rozhodl se roku 1733 hrabě Filip Josef Gallas jej rozšířit. Přestavbu svěřil Johannovi Felgenhauerovi z Nového Města pod Smrkem. Ten kostel prodloužil o 20 loktů (15,6 m) a doplnil jej příčnou lodí, současně renovoval věž, oltáře i kazatelnu. Přestavba skončila 16. října 1735. Věž byla poté opět několikrát zasažena bleskem, úder roku 1787 dokonce roztavil všechny čtyři zvony.

Po renovaci roku 1859 se začalo uvažovat o nahrazení původní, relativně nízké (37,30 m) věže, věží novější a vyšší. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Ludwig Tischler, který na něm pracoval se stavebním radou Heinrichem Ferstelem. Liberecká společnost Sachers a Gärtner začala s výstavbou 27. října 1879 a dokončila ji 27. srpna 1880 osazením makovice a kříže na jejím vrcholu. Věž dostala nové hodiny osvětlené plynovou lampou a štíhlou jehlanovitou střechu, dosáhla výšky 70,50 m, čímž byla na dlouhá léta nejvyšší budovou ve městě. Během stavby byla také snížena podlaha chrámu o 50 cm a zrušeny tři podzemní krypty. Významných změn se dočkal také interiér kostela, který vymaloval podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta liberecký malíř Otto Dresen. Vitráže do čtrnácti goticky tvarovaných oken dodali Filip Pohl a žitavský malíř Türcke. Kamenická firma Leimer a synové z Vídně zhotovila hlavní i oba postranní oltáře a také novou kazatelnu. Byl přestavěn také hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky. Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovuotevřen 20. ledna 1883. Dne 13. června 1883 jej – již jako arciděkanský – vysvětil litoměřický biskup Jan Schöbel. Postavením nového oltáře a vybavením interiéru získal kostel téměř svou současnou podobu. V roce 1930 do něj byly instalovány nové varhany, roku 1957 získal dvojici zvonů (o původní přišel za války), roku 1976 bylo ruční vyzvánění nahrazeno elektrickým. Kostel byl i poté několikrát opravován: v letech 1969–71, 1978 (boční oltáře), 1980 (obrazy křížové cesty), 1981 (hlavní oltář a kazatelna), 1994 (střecha).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2015-08-08]. Katalogové číslo 144163 : Kostel sv. Antonína Velikého. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]