Konrád Waldhauser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konrád Waldhauser
Narození 1326
Waldhausen im Strudengau
Úmrtí 8. prosince 1369 (ve věku 42–43 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Konrád Waldhauser (asi 13268. prosinec 1369) byl kazatel, spisovatel a církevní reformátor. Narodil se na neznámém místě v Rakousích, zemřel v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jméno dostal podle Waldhausenu (Horní Rakousy), kde vstoupil do kláštera. Roku 1350, popř. 1355 byl vysvěcen na kněze, téhož roku vykonal i pouť do Říma. Poté se stal potulným kazatelem, káže především na venkově v Rakousku, ale i ve velkých městech (Vídeň). Vystupoval především proti simonii (svatokupectví) při udělování úřadů a rozmařilému životu kněží. Byl předchůdce Jana Husa.

V Praze se poprvé objevil roku 1363, neví se, proč přijel, nezdržel se ani měsíc, přesto na Pražany udělal velmi dobrý dojem. Právě proto mu, ještě téhož roku, Karel IV. nabídl faru Všech svatých v Litoměřicích, Waldhauser místo přijal, v Litoměřicích však nebyl příliš úspěšný, proto se přesunul do Prahy.

V Praze začal kázat 29. září 1363 v kostele u svatého Havla. Jeho kázání byla velmi populární (chodili na ně i židé), kázal proti lakotě a pýše Pražanů. Brzy začal kázat i proti simonii, čímž proti sobě popudil žebravé řády. Na jeho adventní kázání si stěžoval generál dominikánského řádu a Waldhauserovi bylo zakázáno opustit Prahu. To vedlo ke zostření jeho kázání, které rozdělilo Prahu na dva tábory. Spor se dostal až k papeži a byl vyřešen ve prospěch Waldhausera. Pravděpodobně tento spor donutil jeho velkého obdivovatele a žáka Jana Milíče rezignovat na své funkce a stát se také potulným kazatelem.

Roku 1366 byl opět v Praze a hned vypukl nový spor s karmelitány o visio dei (Boží poznání), neví se, v čem tento spor spočíval ani jak dopadl, jisté je, že měl ohlas za hranicemi. V listopadu 1368 se jako císařský kaplan vydal do Říma za císařem Karlem IV. Zde se, zásluhou Karla IV., vyřešil spor mezi pražskými faráři a mendikanty (žebravé řády) o placení pohřebného. Poté měl spor s dominikány, na jeho vyřešení však nečekal (v Římě nechal svého pomocníka Mikuláše z Jemnic) a vrátil se v červenci 1369 s Karlem IV. do Prahy.

Pochován je na hřbitově u fary, kterou od r. 1365 spravoval – Matky Boží před Týnem (Staré Město pražské)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Postilla studentium universitatis Pragensis – latinsky, velmi rozšířená po celé střední Evropě. Známe ji v několika opisech, které byly písaři různě upravovány.
  • Postilla accurtata
  • Prothemata magistri Conradi de Baltrusa
  • libellus responsionis – obrana proti žalobě dominikánů. 1364
  • Apologia – obrana proti žalobě dominikánů, známa ve dvou verzích – jedna pro veřejnost a druhá oficiální 1364. Dílo je též známo jako Accusationes mendicantium

Dále se zachovala část jeho korespondence a některá menší díla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]