Nečemice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nečemice
Náves
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 90 (2011)
Domů 59 (2009)
Lokalita
PSČ 438 01
Obec Tuchořice
Okres Louny
Historická země Čechy
Katastrální území Nečemice (8,3 km²)
Zeměpisné souřadnice
Nečemice
Nečemice
Další údaje
Kód části obce 101885
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nečemice je vesnice, část obce Tuchořice v okrese Louny. Nachází se asi 5 km na jih od Tuchořic. V roce 2009 zde bylo evidováno 59 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 90 obyvatel.[2] Nejvyšší bod leží 406 metrů nad mořem.

Název Nečemice nese také katastrální území o rozloze 8,3 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Budova čp. 1

Občas udávaná první písemná zmínka o obci z roku 1115 je omylem. Ve skutečnosti se vztahuje k Nechanicím u Blovic. V písemných pramenech se Nečemice objevují teprve roku 1355, kdy byl do zdejšího kostela sv. Bartoloměje ustanoven farář Oldřich.[4] Oldřicha podávali do kostela rytíři Lev, Blažej a Ditvín, všichni tři z přídomkem "z Nečemic".[5] Je tudíž pravděpodobné, že zde v té době existovalo šlechtické sídlo, zřejmě v místech dnešního čp. 1. Za husitských válek zdejší fara zanikla. Do třicetileté války se v držení nečemického panství vystřídalo několik šlechtických rodů, z nichž nejvýznamnější byli Lobkovicové (od 1535), Hruškové z Března (od 1601) a Hrobčičtí z Hrobčic (od 1614).[6] Po bělohorské bitvě, v roce 1623, zakoupil nečemické panství jako konfiskát Vratislav z Mitrovic. V kupní smlouvě se zdejší tvrz uvádí jako novostavba.[7] V té době už byly Nečemice součástí panství Líčkov.

Třicetiletá válka kupodivu příliš velké škody ve vsi nenapáchala. Podle berní ruly z roku 1654 nebyla v Nečemicích ze 14 usedlostí ani jedna pustá, všichni hospodáři pěstovali chmel.[8] Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí v Nečemicích 75 obyvatel.[9] Protože všechna jména mají německou podobu, je zřejmé, že se tehdy v Nečemicích už mluvilo německy. Zámek se již neuvádí, pouze hospodářský dvůr. Všichni obyvatelé byli katolíci. Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí o Nečemicích další podrobné údaje. Počet berní povinných hospodářství se nezměnil: Stále jich bylo 14, z toho 4 velké a 10 menších. Počet obyvatel vzrostl na 121.

Roku 1786 byl zdejší kostel sv. Bartoloměje opraven a opět uveden do provozu. Stal se lokálií kostela v Želči. Status farního kostela získal opět až roku 1857.[10] Zřejmě krátce po zřízení lokálie byla v Nečemicích založena škola. Farní kronika zmiňuje k roku 1789 úmrtí prvního zdejšího učitele Michala Hofmanna.[11]

Prvním voleným nečemickým starostou po zrušení vrchnostenské správy byl v roce 1849 Josef Schneider. Nejstarším spolkem v obci byli váleční veteráni (1880), následovaní hasiči (1874) a živnostníky (1891). V roce 1910 žilo v Nečemicích 93 % Němců, zbytek tvořili Češi. V provozu byl mlýn a cihelna. Řemesla a služby zastupovali dva kováři, bednář, tři ševci, truhlář, dvě dámské krejčové, řezník, holič, dva koloniály a tři hostince. Vesnici obklopovaly chmelnice. Chmelařství bylo charakteristické pro obec až do konce 20. století. Za první světové války padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné celkem 24 mužů z Nečemic.[12]

Po založení samostatného českého státu se stala aktivní zdejší česká menšina. Založila zde pobočku Národní jednoty severočeské a roku 1935 českou menšinovou školu. Po druhé světové válce bylo z Nečemic odsunuto 290 osob, všechny z internačního střediska v Žatci. Předsedou místní správní komise, ustavené v květnu 1945, se stal František Pohudka. V červenci 1946 se konala ustavující schůze Místního národního výboru, předsedou byl zvolen komunista Jindřich Šiška. Němci opuštěná hospodářství a domy osídlili kolonisté z řad Čechů z vnitrozemí a volyňských Čechů zejména z vesnice Okolek u Žitomiru.[13]

Do roku 1981 byly Nečemice samostatnou obcí, v rámci správní reformy byly přičleněny k Tuchořicím, jejichž součástí jsou doposud. Nečemice představují v rámci Žatecka významnou rekreační enklávu. V 60. letech vznikla severně od vsi rozsáhlá chatová osada.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2] [14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 544 601 563 531 483 430 437 198 145 151 143 126 109 90
Domy 79 83 87 94 101 88 109 108 42 42 39 46 47 49

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostela sv. Bartoloměje
Nečemice, kostel sv. Bartoloměje
  • Kostel svatého Bartoloměje.[15] Kostel je orientovaný, s obdélníkovou lodí a polokruhovým presbytářem. Na severní straně je pozdně barokní sakristie. V akademickém soupisu památek z roku 1978 je kostel určen jako pozdně barokní z roku 1786.[16] Po opadání omítky se na jižní straně fasády objevil zazděný gotický portál, fragmenty dvou oken téhož slohového zařazení a armovaná nároží. Je tudíž evidentní, že se v roce 1786 nejednalo o novostavbu, nýbrž o přestavbu, při níž zůstala velká část zdiva lodi z původní stavby zachována. Zazděný portál lze klást k polovině 14. století.[17]
  • Venkovská usedlost čp. 1 na návsi. Vzhledem k řadě přízemních místností sklenutých valenou klenbou s výsečemi předpokládá Jiří Úlovec, že se jedná o přestavěnou renesanční tvrz.[18]
  • Nečemické kamenné řady. Asi 1,5 km vzdušnou čarou, v lese severozápadně od vsi při modré turistické značce, jsou zbytky 4 pravidelně od sebe vzdálených řad kamenů. (50°15′11″ s. š., 13°38′2″ v. d.)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Roedl, Bohumír, Tuchořice, Nečemice a Třeskonice, Obecní úřad Tuchořice, Tuchořice 2014, s. 66, ISBN 978-80-260-6088-8 (dále jen Roedl)
  5. Tutte, Karl, Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 589
  6. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. 14, Praha 1936, s. 418
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, Severní Čechy, Svoboda, Praha 1984, s. 338
  8. Lišková, Marie (ed.), Berní rula. Kraj Žatecký, sv. 32, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954, s. 220–221
  9. Zahradníková, Magda – Štrejnová, Magda (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko, Státní ústřední archiv v Praze, Praha 1997, s. 298–301
  10. Roedl, s. 71
  11. Státní okresní archiv Louny, fond Farní úřad Nečemice, farní kronika, inv. č. 1.
  12. Roedl, s. 75–76
  13. Roedl, s. 77
  14. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307. 
  15. Nečemice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. 
  16. Umělecké památky Čech, sv. 2, Academia, Praha 1978, s. 455
  17. Skopec, Jaroslav, Románské a raně gotické venkovské kostely na Lounsku, in: Poohří 2. Sborník z konference konané v Žatci ve dnech 8. a 9. září 2011, Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, Žatec 2012, s. 174–175, ISBN 978-80-905007-1-6
  18. Encyklopedie českých tvrzí, sv. 2, Argo, Praha 2000, s. 492–493, (autor hesla Jiří Úlovec), ISBN 80-7203-279-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]