Vladislav Mirvald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladislav Mirvald
Jiri Jiroutek Mirvald Vladislav, Louny 1999.jpg
Narození 3. srpna 1921
Záluží
Úmrtí 19. dubna 2003 (ve věku 81 let)
Louny
Povolání umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Skupina Křižovatka
(založeno 1963):

Vladislav Mirvald (3. srpna 1921 Záluží u Mostu19. dubna 2003 Louny) byl český výtvarník, pedagog a fotograf, člen významné skupiny Křižovatka. Vladislav Mirvald byl jednou z klíčových osobností českého konstruktivního umění, osobitým malířem a vynálezcem nových výtvarných postupů (kaňkáž, zmrzláž)[p 1] a příslušníkem stále více ceněné generace 60. let.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Záluží u Mostu. Roku 1932 začal navštěvovat gymnázium v Mostě. Po obsazení Sudet v roce 1938 se odstěhoval do Loun, kde v roce 1941 absolvoval lounské gymnázium. Za války byl zaměstnaný jako drážní dělník a telegrafista. V letech 19451949 studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity u profesorů Boudy, Lidického a Salcmana obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Zde byli jeho spolužáci Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart, s nimiž se znal z Loun. Po promoci učil v letech 19491953 nejprve na základních školách v Panenském Týnci a na Peruci, od roku 1954 působil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na lounském gymnáziu. Zde působil s přestávkou let 19611963, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.[1]

Do roku 1965 bydlel Mirvald v Cítolibech, kam se oženil. Psal obecní kroniku a pořídil fotodokumentaci vesnice.[2] Mirvald totiž nebyl jen výtvarníkem a pedagogem, ale také výtečným fotografem. V roce 1965 vydal obrazovou knihu o Lounech a okolí, doprovázenou texty Josefa Hlaváčka.[3] Mirvaldovou vášní bylo rovněž sběratelství. Vytvořil rozsáhlé sbírky chmelových známek, pohlednic a poštovních kolků. S výsledky své sběratelské činnosti seznamoval lounskou veřejnost prostřednictvím almanachů místní okresní knihovny. V roce 1985 to byla brožura o chmelových známkách Lounska, o tři roky později almanach o starých lounských pohlednicích. V almanachu z roku 1989 jsou zhodnoceny perokresby pedagoga Bohumila Lůžka, jimiž za 1. republiky vyzdobil obecní a školní kroniky, jichž byl autorem. Mirvaldovo autorství ale v publikacích není uvedeno: jako vyloučený komunista formálně nesměl publikovat (učit ale ano!)[4] Mirvald byl také odborným restaurátorem. Restauroval hlavní oltářní obraz v Kostele svatého Jakuba v Cítolibech a koncem 80. let tři oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Lounech. O této akci napsal v roce 1990 svůj poslední almanach, tentokrát už s uvedením svého jména.[5]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Vladislav Mirvald patří k protagonistům českého (neo)konstruktivního umění. Některé typy jeho realizací přímo vycházely z charakteristik kreslení, to platí o kaňkážích a o celém uchopení rýsování jako prostředku stavby výtvarného díla. Východiskem umělcova zaměření bylo poznání a praktické ověřování kubistické analýzy, její přehodnocení do autonomní struktury díla – první pozoruhodný konvolut kubistických kreseb (1941) – zaujme polaritou černé a bílé i diferencováním ploch kresebnými texturami.

Více než pětiletá kubistická praxe, k níž patří i malby a reliéfy, byla během studia postupně střídána soustředěním se na realistickou krajinomalbu, která se asi od roku 1954 proměnila v subjektivní, expresívní vodní krajiny.V roce 1961 začaly vznikat kaňkáže (jak je sám autor nazýval). V době, kdy se v českém prostředí uvažovalo především o možnostech informelu, představovaly jeho zásadní překonání a nalezení cesty k oné nové citlivosti, která přinášela jiné koncepce výtvarného díla, nesoustředěné na prezentaci autorského subjektu, ale naopak na jeho omezení ve prospěch jiných fenoménů, počínaje třeba racionálně kontrolovatelnou skladbou a konče vizualizovanými přírodními procesy.

Kaňkáže byly kresby tuší na namočeném nebo tenkou vrstvičkou vody pokrytém papíře, v jejich podobě se prolínal jednoduchý skladebný řád, většinou určovaný repetitivním řazením minimálních doteků, bodů či linií, individuálností každého doteku a uplatněním náhodných procesů, formujících detaily i větší substruktury.

Vztah řádu a náhody se stal (v českém umění asi poprvé) tématem díla. Neintencionální průběh jeho vzniku se uplatnil i při zmrazování vody s tušovým záznamem, akcent na řád se projevil konfrontací s další vrstvou – rýsovanými grafémy, chápanými v lettristickém smyslu jako komunikační i estetická kvalita. Rok 1963 byl určujícím pro celé další výtvarníkovo dílo – tehdy začal užívat rýsování, tématem se stala konstrukce, určující vztahy mezi g eometricky vymezenými plochami, konstantou je jejich formování z černých a bílých plošek. Mirvalda nezajímalo optické působení, ale možnost artikulovat konstrukci tímto střídáním pozitivu a negativu podle jasného pravidla.

V letech 19661967 začíná zkoumat kruhové struktury, z nichž se odvíjejí cylindrické aperspektivy a cylindrická moiré, později pak undulační válce (od roku 1979), implikující paralelnost k organické morfologii (ta se pak manifestovala při užití Rombergovy křivky jako osy válců). Umělcův soustavný výzkum byl roku 1995 obohacen o nové téma – cylindrické plochy s jejich paradoxním setkáním v jedné rovině.

Mirvaldova Chmelniční kotva na Komenského náměstí v Lounech

Dílo Vladislava Mirvalda je jistě výpovědí o estetických možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti vnímání plochy jako prostoru, o této zásadní paradoxnosti lidské percepce. Znejisťuje naši zkušenost a vede nás k diskursu o vnímání samotném. Tak se stávají esteticky velice nosné kreace zároveň něčím podvratným, podněty pro mysl, zpochybňujícími právě to, co považujeme za samozřejmé.

Sochařské dílo[editovat | editovat zdroj]

Vytvořil například:

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Skupinové výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Autorem těchto pojmů byl údajně Jiří Kolář.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEVEROVÁ, Magdalena. Vladislav Mirvald – Smysl pro krajinu. Katalog výstavy. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2019. ISBN 978-80-87512-78-4. 
  2. Část fotografií byla použita v knize ROEDL, Bohumír. Cítoliby. Louny: Digon, 2003. 107 s. ISBN 80-903348-0-6. 
  3. HLAVÁČEK, Josef; MIRVALD, Vladislav. Louny. Louny: Městský národní výbor, 1965. 107 s.  Roku 2017 vyšla kniha v rozšířené reedici.
  4. ROEDL, Bohumír; POKORNÁ, Věra; BAHNEROVÁ, Dagmar. Historie lounského knihovnictví. Louny: Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, 2010. 51 s. ISBN 978-80-904113-6-4. S. 38–39. 
  5. MIRVALD, Vladislav. Kronika tří oprav oltáře ve sv. Mikuláši v Lounech. Louny: Okresní knihovna, 1990. 42 s. 
  6. Museum Kampa [online]. [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POSPISZYL, Tomáš. Vladislav Mirvald. Plzeň: Arbor vitae; Západočeská galerie v Plzni, 2010. 159 s. ISBN 978-80-87164-57-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]