Vladislav Mirvald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladislav Mirvald
Jiri Jiroutek Mirvald Vladislav, Louny 1999.jpg
Narození3. srpna 1921
Záluží u Mostu
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. dubna 2003 (ve věku 81 let)
Louny
ČeskoČesko Česko
Povoláníumělec, grafik, učitel, malíř, fotograf, typograf, výtvarník a restaurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Skupina Křižovatka
(založeno 1963):

Vladislav Mirvald (3. srpna 1921 Záluží u Mostu19. dubna 2003 Louny) byl český výtvarník, pedagog a fotograf, člen významné skupiny Křižovatka. Vladislav Mirvald byl jednou z klíčových osobností českého konstruktivního umění, osobitým malířem a vynálezcem nových výtvarných postupů (kaňkáž, zmrzláž)[p 1] a příslušníkem stále více ceněné generace 60. let.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Záluží u Mostu. Roku 1932 začal navštěvovat gymnázium v Mostě. Po obsazení Sudet v roce 1938 se odstěhoval do Loun, kde v roce 1941 absolvoval lounské gymnázium. Za války byl zaměstnaný jako drážní dělník a telegrafista. V letech 19451949 studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity u profesorů Boudy, Lidického a Salcmana obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Zde byli jeho spolužáci Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart, s nimiž se znal z Loun. Po promoci učil v letech 19491953 nejprve na základních školách v Panenském Týnci a na Peruci, od roku 1954 působil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na lounském gymnáziu. Zde působil s přestávkou let 19611963, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.[1]

Do roku 1965 bydlel Mirvald v Cítolibech, kam se oženil. Psal obecní kroniku a pořídil fotodokumentaci vesnice.[2] Mirvald totiž nebyl jen výtvarníkem a pedagogem, ale také výtečným fotografem. V roce 1965 vydal obrazovou knihu o Lounech a okolí, doprovázenou texty Josefa Hlaváčka.[3] Mirvaldovou vášní bylo rovněž sběratelství. Vytvořil rozsáhlé sbírky chmelových známek, pohlednic a poštovních kolků. S výsledky své sběratelské činnosti seznamoval lounskou veřejnost prostřednictvím almanachů místní okresní knihovny. V roce 1985 to byla brožura o chmelových známkách Lounska, o tři roky později almanach o starých lounských pohlednicích. V almanachu z roku 1989 jsou zhodnoceny perokresby pedagoga Bohumila Lůžka, jimiž za 1. republiky vyzdobil obecní a školní kroniky, jichž byl autorem. Mirvaldovo autorství ale v publikacích není uvedeno: jako vyloučený komunista formálně nesměl publikovat (učit ale ano!)[4] Mirvald byl také odborným restaurátorem. Restauroval hlavní oltářní obraz v Kostele svatého Jakuba v Cítolibech a koncem 80. let tři oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Lounech. O této akci napsal v roce 1990 svůj poslední almanach, tentokrát už s uvedením svého jména.[5]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Vladislav Mirvald patří k protagonistům českého (neo)konstruktivního umění. Některé typy jeho realizací přímo vycházely z charakteristik kreslení, to platí o kaňkážích a o celém uchopení rýsování jako prostředku stavby výtvarného díla. Východiskem umělcova zaměření bylo poznání a praktické ověřování kubistické analýzy, její přehodnocení do autonomní struktury díla – první pozoruhodný konvolut kubistických kreseb (1941) – zaujme polaritou černé a bílé i diferencováním ploch kresebnými texturami.

Více než pětiletá kubistická praxe, k níž patří i malby a reliéfy, byla během studia postupně střídána soustředěním se na realistickou krajinomalbu, která se asi od roku 1954 proměnila v subjektivní, expresívní vodní krajiny.V roce 1961 začaly vznikat kaňkáže (jak je sám autor nazýval). V době, kdy se v českém prostředí uvažovalo především o možnostech informelu, představovaly jeho zásadní překonání a nalezení cesty k oné nové citlivosti, která přinášela jiné koncepce výtvarného díla, nesoustředěné na prezentaci autorského subjektu, ale naopak na jeho omezení ve prospěch jiných fenoménů, počínaje třeba racionálně kontrolovatelnou skladbou a konče vizualizovanými přírodními procesy.

Kaňkáže byly kresby tuší na namočeném nebo tenkou vrstvičkou vody pokrytém papíře, v jejich podobě se prolínal jednoduchý skladebný řád, většinou určovaný repetitivním řazením minimálních doteků, bodů či linií, individuálností každého doteku a uplatněním náhodných procesů, formujících detaily i větší substruktury.

Vztah řádu a náhody se stal (v českém umění asi poprvé) tématem díla. Neintencionální průběh jeho vzniku se uplatnil i při zmrazování vody s tušovým záznamem, akcent na řád se projevil konfrontací s další vrstvou – rýsovanými grafémy, chápanými v lettristickém smyslu jako komunikační i estetická kvalita. Rok 1963 byl určujícím pro celé další výtvarníkovo dílo – tehdy začal užívat rýsování, tématem se stala konstrukce, určující vztahy mezi g eometricky vymezenými plochami, konstantou je jejich formování z černých a bílých plošek. Mirvalda nezajímalo optické působení, ale možnost artikulovat konstrukci tímto střídáním pozitivu a negativu podle jasného pravidla.

V letech 19661967 začíná zkoumat kruhové struktury, z nichž se odvíjejí cylindrické aperspektivy a cylindrická moiré, později pak undulační válce (od roku 1979), implikující paralelnost k organické morfologii (ta se pak manifestovala při užití Rombergovy křivky jako osy válců). Umělcův soustavný výzkum byl roku 1995 obohacen o nové téma – cylindrické plochy s jejich paradoxním setkáním v jedné rovině.

Mirvaldova Chmelniční kotva na Komenského náměstí v Lounech

Dílo Vladislava Mirvalda je jistě výpovědí o estetických možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti vnímání plochy jako prostoru, o této zásadní paradoxnosti lidské percepce. Znejisťuje naši zkušenost a vede nás k diskursu o vnímání samotném. Tak se stávají esteticky velice nosné kreace zároveň něčím podvratným, podněty pro mysl, zpochybňujícími právě to, co považujeme za samozřejmé.

Sochařské dílo[editovat | editovat zdroj]

Vytvořil například:

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Skupinové výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Autorem těchto pojmů byl údajně Jiří Kolář.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEVEROVÁ, Magdalena. Vladislav Mirvald – Smysl pro krajinu. Katalog výstavy. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2019. ISBN 978-80-87512-78-4. 
  2. Část fotografií byla použita v knize ROEDL, Bohumír. Cítoliby. Louny: Digon, 2003. 107 s. ISBN 80-903348-0-6. 
  3. HLAVÁČEK, Josef; MIRVALD, Vladislav. Louny. Louny: Městský národní výbor, 1965. 107 s.  Roku 2017 vyšla kniha v rozšířené reedici.
  4. ROEDL, Bohumír; POKORNÁ, Věra; BAHNEROVÁ, Dagmar. Historie lounského knihovnictví. Louny: Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, 2010. 51 s. ISBN 978-80-904113-6-4. S. 38–39. 
  5. MIRVALD, Vladislav. Kronika tří oprav oltáře ve sv. Mikuláši v Lounech. Louny: Okresní knihovna, 1990. 42 s. 
  6. Museum Kampa [online]. [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POSPISZYL, Tomáš. Vladislav Mirvald. Plzeň: Arbor vitae; Západočeská galerie v Plzni, 2010. 159 s. ISBN 978-80-87164-58-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]