Zdeněk Šesták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Šesták
Zdeněk Šesták v lounském archivu v roce 1997
Zdeněk Šesták v lounském archivu v roce 1997
Základní informace
Narození 10. prosinec 1925
Cítoliby
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, flétnista, muzikolog a vysokoškolský pedagog
Ocenění Uznání za přínos filozofii vzdělání Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 za rok 2006
Cena Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby, 2008
Příbuzní Marie Šestáková, varhanice (dcera)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr.Zdeněk Šesták (* 10. prosince 1925 Cítoliby u Loun) je český hudební skladatel. Je známý tvorbou symfonickou, komorní a sborovou. Propaguje díla autorů cítolibské skladatelské školy 18. století.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pochází z hudbymilovné rodiny. Matka byla učitelka a zpívala v chrámovém sboru, otec hrál na violoncello v orchestru Železničářské filharmonie v Praze. Cítolibskou obecnou školu navštěvoval v letech 1931-1936, Reálné gymnázium v Lounech 1936-1944. Komponování studoval na Pražské konzervatoři v letech 1945-1950 u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího. Své hudební vzdělání doplnil paralelním studiem hudební vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka. V té době rovněž navštěvoval přednášky Jana Patočky o antické filosofii. Během vojenské presenční služby v letech 1950-1952 působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném. 1952-1954 působil v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze, 1954-1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od 1957 svobodné povolání jako hudební skladatel. V letech 1968-1969 ústřední dramaturg symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu. 1991-1992 přednášel hudební regionalistiku na katedře hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.

Je členem Společnosti českých skladatelů, Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Umělecké besedy a sdružení Pondělníci. V roce 2006 mu bylo Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděleno uznání za přínos filosofii vzdělávání. V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby. V roce 2013 obdržel, spolu s Jiřinou Fikejzovou, Zlatou cenu OSA za celoživotní dílo.

Tvorba a muzikologický výzkum[editovat | editovat zdroj]

Šestáka lze považovat za syntetika, poučeného z české a světové tvorby 20. století. Jeho díla nepodléhají módním vlnám a nenalezneme v nich snahu po líbivosti. Mají pevný tvar a přehlednou kompozici. Hudebními prostředky řeší Šesták etické a ontologické otázky, jak napovídají názvy jeho skladeb. V tom je ovlivněn zejména stálým studiem antické filosofie a rovněž barokní homiletické literatury. Náměty skladeb nalézá rovněž v historii, literatuře a poezii.

Náhodný objev hesla "Urtica" (Kopřiva) v Dlabaczově lexikonu českých umělců ze začátku 19. století ho přivedl ke studiu skladatelské tvorby cítolibské rodiny Kopřivů a dalších příslušníků cítolibské skladatelské školy, zejména Jana Adama Galliny, Jana Nepomuka Venta a Jakuba Lokaje.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální a vokálně-symfonická hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonická fantazie (Variační), 1966
  • Symfonie č. 2, 1970
  • Symfonie č. 3, 1971
  • Symfonie č. 4 (pro smyčcový orchestr), 1973
  • Symfonie č. 5 "Chronos", 1978
  • Symfonie č. 6 "Věčný nepokoj srdce", 1979
  • Koncert pro smyčcový orchestr, 1973
  • Sonata sinfonica pro orchestr dechových nástrojů, zvony a tympány, 1976
  • Symfonické variace "Zpřítomnění okamžiku", 1980
  • Symfonická freska "Paměť", 1981
  • Symfonický dramatický obraz "Euripides", 2001
  • Koncert pro housle č. 1 "Sursum corda", 1981
  • Koncert pro housle č. 2 "Jan houslista", 1983
  • Koncert pro violu "Sokratovské meditace", 1982,
  • Koncert pro violoncello č. 1 "Světlo naděje", 2002
  • Koncert pro violoncello č. 2 "Cesta poznání", 2005
  • Vokálně symfonický fragment "Fatum" (podle Sofokla) pro sóla, sbor, orchestr a varhany, 1983
  • Oratorium "Královna Dagmar" (libreto Dagmar Ledečová), 1989

Komorní hudba pro smyčcové nástroje[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcový kvartet č. 3 "Akroasis", 1974
  • Smyčcový kvartet č. 4 "Známý hlas", 1975
  • Smyčcový kvartet č. 5 "Labyrint duše", 1976
  • Smyčcový kvartet č. 6 "Máchovské variace", 1993
  • Smyčcový kvartet č. 7 "Soliloquia", 1994
  • Smyčcový kvartet č. 8 "Hledání světla", 1996
  • Smyčcový kvartet č. 9 "Sisyfos", 1999
  • Smyčcový kvintet č. 1 "Concentus musicus", 1975
  • Smyčcový kvintet č. 2 "Conscientia temporis", 2000
  • Smyčcový sextet "Chvála života", 2001

Komorní hudba pro dechové nástroje[editovat | editovat zdroj]

  • Concertino pro dechový kvintet, 1964
  • Divertimento concertante pro pět dechových nástrojů, 1966
  • Pět virtuózních invencí pro fagot, 1966
  • Sonata pro dva klarinety, 1967
  • Tři metamorfozy pro flétnu, 1968
  • Musica tripartita pro klarinet, 1968
  • Partita profana, 1975
  • Euterpé pro hoboj a klavír, 1977
  • Gratulační kasace, 1977
  • Sonata da camera pro dechové nástroje, 1978
  • Evocationes paschales pro trubku a varhany, 1993
  • Sonata "Dies laetitiae" pro trubku a varhany, 1994
  • Partita capriccioso (Hommage à Jan Vent) pro dechové nástroje, 1997
  • Symposium musicum pro dechový ansámbl, 1997
  • Herakleitos (Movimenti musicali per nove stromenti a fiato), 1998
  • Nonetto (Hommage à Josef Triebensee) pro dechové nástroje a kontrabas, 1999
  • Musica bizzara pro fagot a klavír, 1999
  • Trois pièces pro klarinet a klavír, 1999

Vokální hudba[editovat | editovat zdroj]

Písňové cykly s klavírem[editovat | editovat zdroj]

  • Čtyři dramatické fragmenty podle Manon Lescaut Vítězslava Nezvala (Komorní kantáta), 1975
  • Blahoslavenství hudby. Cyklus písní pro bas a klavír na básně Vladimíra Šefla, 1983
  • Hořké smutky Françoise Villona pro tenor a klavír, 1983
  • Česká hudba. Cyklus písní na verše Vladimíra Šefla pro bas a klavír, 1984
  • Dalekáť cesta má... Cyklus písní na verše K. H. Máchy pro baryton a klavír, 1984
  • Neutíkej mi, chvíle blouznivá pro tenor a klavír (na verše Josefa Hory), 1984
  • Hlas milého svého slyším (na biblický text Písně písní) pro mezzosoprán a klavír, 1985
  • Naléhavý souzvuk tvarů (na verše Michelangela Buonarrotiho) pro bas a klavír, 1989
  • Hledání moudrosti (na biblický text Knihy Kazatel) pro baryton a klavír, 1990
  • Moudrost lásky. Komorní kantáta na texty Josefa Jelena pro soprán, bas a klavír, 1991

Sborové cykly - poemy a capella[editovat | editovat zdroj]

  • Hommage à Apollinaire, 1972
  • Portrét Konstantina Biebla, 1974
  • Puškinské vigilie, 1978

Skladby pro dívčí (dětský) sbor s klavírem[editovat | editovat zdroj]

  • Co to zvoní, co to cinká. Dětské sbory s klavírem na texty Jana Čarka, 1959
  • Zvěstování jara. Kantáta na slovanskou lidovou poezii, 1979
  • Vítej, slunko líbezné. Kantáta na českou lidovou poezii, 1980
  • Vychádzalo súnečko. Kantáta na moravskou lidovou poezii, 1980
  • Kdež ta ruože prokvitá. Kantáta na českou středověkou poezii, 1982
  • V nově zem se zase směje. Kantáta na texty A. J. Puchmajera, 1984

Duchovní hudba[editovat | editovat zdroj]

Mše[editovat | editovat zdroj]

  • Missa brevis Citolibensis, 1949

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • In Deo speravit cor meum, 1976
  • Cantate Domino canticum novum, 1981
  • Laudate Dominum omnes gentes, 1983
  • Excita, Domine corda nostra, 1989
  • Laetentur coeli et exultet terra, 1992
  • Canticum poeticum de Adalberto sancto pro sóla, sbor a varhany, 1996

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Ediční činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Hudba citolibských mistrů 18. století, 2 LP, Supraphon 1968, č. katalogu 0 12 0251.
  • Hudba citolibských mistrů 18. století, 5 LP, Supraphon 1985, č. katalogu 1119 4081-85 G.
  • Musica antiqua Citolibensis, Supraphon 1994, č. katalogu 11 2148 - 2 - výběr z nahrávek z let 1968 a 1985.
  • Musica antiqua Citolibensis, Supraphon 2007, 4 CD, č. katalogu SU 3908-2 - kompletní reedice nahrávek z let 1968 a 1985.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bezdíček, Viktor, Zdeněk Šesták. Zrození symfonika, dizertační práce na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2003
  • Mlejnek, Karel, Hudební svět Zdeňka Šestáka, Hudební rozhledy 28, 1975, s. 559-561
  • Šesták, Zdeněk, Musica antiqua Citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla..., Cítoliby a Louny 2009, s. 171-173, ISBN 978-80-904113-2-6 /recenze Kašpar, Oldřich, Zdeněk Šesták: Musica antiqua Citolibensis, Hudební rozhledy 64, 2011, č. 2, s. 56/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]