Přeskočit na obsah

Svatý Linhart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Linhart
opat
Narozenína přelomu 5. a 6. století
Orléans
Úmrtípravděpodobně 5. října 559
Saint-Léonard-de-Noblat
Svátek6. listopadu
Místo pohřbeníSaint-Léonard-de-Noblat, Francie
Řádbenediktini
Vyznáníkřesťanství
Úřadyopat
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavné církve,
anglikánské společenství
Významné zasvěcené kostelySeznam kostelů zasvěcených svatému Linhartovi
Seznam kostelů svatého Leonarda
Atributymnišský oděv
Patronempolitických vězňů, vězněných lidí, válečných zajatců, pracujících žen, domácího dobytka zvl. koní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Linhart, též Leonard či Leonhard z Noblacu, franc. též Liénard (?- asi 5. října 559?), jinde 570 – byl franský poustevník, mnich a misionář.

Pocházel z franské šlechtické rodiny v Noblacu nedaleko Limoges. Narodil se v přesně nedoloženém roce na přelomu 5. a 6. století, za vlády merovejského krále Chlodvíka I.. Křest, vzdělání a kněžské svěcení získal od remešského biskupa svatého Remigia v dómské škole v Remeši. Odmítl dvorský úřad, úřad biskupa i rodinné dědictví a odešel do pustiny jako poustevník. Později jako benediktinský mnich založil v rodném místě klášter Nobiliacum, v němž se stal opatem. Život dovršil jako misionář. Zemřel a je pohřben v Noblatu v románském kostele svého někdejšího kláštera Saint-Léonard-de-Noblat. Podle některých pramenů se tak stalo až roku 570.[1] Proslul péčí o nemocné, exorcismem a osvobozováním křesťanských vězňů ze zajetí.

Úcta ke svatému Linhartovi se šířila ve Francii a v Německu (zejména v Bavorsku a alpských krajích) od 11. století. První životopis byl napsán roku 1030. Jeho pohřební chrám leží na trase Svatojakubské cesty, což přispělo k šíření světcova kultu poutníky. Další rozšíření úcty znamenalo zařazení Linharta mezi čtrnáct svatých pomocníků v nouzi a utrpení, kult se značně rozmohl v době barokní. Středisky Linhartova kultu byla poutní místa Inchenhofen a Aigen am Inn v horním Bavorsku (od 14. století), Ganacker v dolním Bavorsku a Tamsweg v Rakousku.

Linhart osvobozuje vězně, románská freska z kostela sv. Kryštofa v Montferrand-du-Périgord

Vyobrazení

[editovat | editovat zdroj]

Linhart bývá vyobrazen v černém mnišském hábitu benediktina s vlasy zastřiženými do tonzury, nebo jako opat v liturgickém oděvu s mitrou na hlavě. Jako atributy drží nejčastěji okovy (na znamení osvobození vězně), podkovu nebo svíci. Jako opat má v pravici berlu. Je-li vyobrazen v cyklu, pak to bývají tyto legendární výjevy: 1. Křest či svěcení; 2. Odchod do pustiny; 3. Osvobození krále Chlodvíka ze zajetí barbarů; 4.Stráž v táboře královny při její "těžké hodince"; 5. Z královského daru zlata a stříbra zakládá klášter; 6. Smrt v kruhu spolubratří v klášteře.

Ve skupině Čtrnácti svatých pomocníků bývá vyobrazen s krávou či volem u nohou nebo s koňskou podkovou.

Linhart je patronem fyzicky i duševně nemocných, trpících, domácího dobytka a vězňů. Patronát drží nad městem Bad Tölz v Bavorsku, kde se každoročně 9. listopadu pořádá slavnost zvaná Leonhardiritt, v Kirkopu na Maltě se poutní slavnost koná třetí neděli v srpnu.

Patrocinium v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Kostel svatého Linharta a Kostel svatého Leonarda.

Linhartovi jsou zasvěceny přes dvě desítky kostelů a mnoho oltářů, zejména venkovských kostelů.

Výběr:

  1. Reclams Lexikon der Heiligen und biblischen Gestalten, Stuttgart 1987, s.379)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lexikon der christlichen Kunst, ed. Wolfgang Braunfels, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, Band 7, s. 394.
  • Reclams Lexikon der Heiligen und der biblischen Gestalten. Stuttgart 1987 (6.vydání), s. 378-379.
  • SLEPIČKA, Martin. Kult patrona vězňů a sedláků sv. Linharta (Leonarda) ve středověkých Čechách a na Moravě. Bohemiae Occidentalis Historica. 2022, roč. 8, č. 1, s. 5–24. ISSN 2336-7547. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]