Přeskočit na obsah

Svatojakubská cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cesta do Santiaga de Compostela
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Cesta do Santiaga de Compostela
Cesta do Santiaga de Compostela
Souřadnice42°52′50″ s. š., 8°32′38″ z. d.
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iv, vi
Odkaz669 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1993 (17. zasedání)
Změny2015 (rozšíření)

Svatojakubská cesta, Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) či běžně hovorově zkrácenou formou jen camino[1] je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry. Rozsáhlá hustá celoevropská síť poutních cest byla roku 1987 zapsána jako vůbec první Kulturní stezka Rady Evropy a v roce 1993 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.[2][3][4][5]

V Česku se v současnosti[kdy?] nachází šest tras (kulturně-turistických, nikoliv přímo historických), o které se stará spolek Ultreia ve spolupráci s KČT. Síť, vznikající od roku 2008, čítá tak přes 1300 km.[6][7] Jmenovitě se jedná o Všerubskou (206 km), Železnou (257 km), Žitavskou (149 km), Východočeskou (264 km), Jihočeskou (213 km) a Moravskoslezskou trasu (276 km). Ačkoliv česká větev patří do evropské sítě camina a navazuje na dálkové trasy, nespadá však přímo pod oficiální certifikaci Kulturní stezky jako členský stát, ani nenáleží pod památkovou ochranu.[8][9][10]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Detail vyobrazení sv. Jakuba Většího na retáblu z Rokytnice u Přerova (Arcidiecézní muzeum Olomouc, 15. století)
Středověcí poutníci na Svatojakubské cestě
Moderní poutnická socha sv. Jakuba u ruprechtického kostela sv. Jakuba Většího (Východočeská trasa)

Ve zdejší katedrále jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka (apoštola), jenž za svého života údajně kázal i v Hispánii. Po své mučednické smrti, patrně r. 44, byl pohřben v Jeruzalémě, ale později byly jeho ostatky – dle různých legend v různých dobách a různými způsoby – přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě dnešního Santiaga. Místo bylo poté na několik staletí ztraceno, až byl hrob s pravděpodobnými ostatky sv. Jakuba znovu nalezen 25. července roku 813 (v dataci se ovšem prameny různí), kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy (proto název Santiago de Compostela, tj. „sv. Jakub v hvězdném poli“). Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem (hrob z římské doby krytý mramorovou deskou i stavba nad ním jsou archeologicky doložené), a kolem něj vyrostlo město v tehdejším Asturském království. Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika. Roku 1095 byla přeložena katedra (biskupství) papežem Urbanem II. z Iria Flavia do Compostely. Sv. Jakub Starší (Větší) se stal symbolem křesťanské španělské reconquisty. V rámci tohoto kultu byl také často vyobrazován jako bijec Maurů (tzv. matamoros).[3][11]

První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 (jiné zdroje 950) a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy-en Velay (současné sídlo Kulturní stezky). Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, síť kostelů a klášterů, poskytující poutníkům azyl. Ve středověku se jednalo o jedno ze tří nejposvátnějších křesťanských poutních míst po Římu a Jeruzalému. Po cestě Via Francigena (Canterbury–Řím) se jedná o druhou nejstarší poutní cestu Evropy.[3]

První manuál (z dnešního pohledu komplexní středověký itinerář) pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář, pod názvem Liber Sancti Jacobi (či Codex Calixtinus). Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nacházejí také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit, zvyky místních obyvatel, praktické rady a bohaté ikonografické prameny. Svým obsahem je hlavním poznáním a odvozením tradice putování do Santiaga.[12] Poutnický trend dosáhl svého vrcholu v 14. století, poté byl po dlouhá staletí výrazně omezen v celoevropském kontextu v důsledku moru, válek, reformace a obecně politické nestability.[1][11]

Skalnatý mys a výběžek Fisterra jako domnělý konec světa

V poutnické kultuře a vyobrazeních se stala symbolem dlouhotrvající poutě již ve středověku mušle hřebenatky, ať již skutečná, nebo vyobrazená na poutním odznaku, někdy proťatá dvěma poutnickými holemi. Dále se jednalo o nádobu na vodu vyrobenou z tykve, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti.[11] Zatímco středověcí poutníci obdrželi mušli až v cíli poutě jako důkaz dokončení cesty, soudobí poutníci ji nesou jako symbol-amulet.[3]

Poutníci si cestu často prodlužovali až k břehům oceánu v nejzápadnější části Galicie (Muxía), kde dle středověké tradice byl konec světa (tj. Fisterra či Finisterre).[1]

Od roku 1987 je platný systém značení pomocí směrových značek se symbolem svatojakubské mušle a žlutých šipek. V Česku získal spolek Ultreia roku 2018 oficiální certifikaci k užívání mušle na našem území.[13]

Současné poutnictví

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální logo Kulturní stezky Rady Evropy

]

Přehled celoevropské sítě Svatojakubské cesty s českou větví (informační tabule)

Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat jako oživená tradice teprve od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v r. 1982. Významným milníkem se stalo zařazení do nově vznikajících Kulturních stezek Rady Evropy roku 1987. Následně i fakt, že roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a její nové značení bylo podpořeno grantem Evropské unie. Kancelář poutníků v Santiagu de Compostela vede podrobné statistiky o poutnících, kteří dorazí do města. Pravidelně nejvyšší počet zaznamenaných poutníků připadá na vyhlášený Svatý rok (naposledy Svatý rok 2025).[14][15] V Česku se síť v posledních letech intenzivně rozvíjí a začíná tvořit komplexní organizační celek.[8]

Motivace v postmoderní době

[editovat | editovat zdroj]

Moderní poutníky motivuje zejména fenomén tzv. slow tourismu (přiblížení se stylu pomalého putování se středověkou tradicí). Důvodem a záměrem pro vykonání poutě převažuje již kulturně-historický přesah než pouze čistě duchovní rozměr. Podle Religion News Service vykonalo camino jen asi 40 % poutníků z náboženských důvodů. Odborníci za tím spatřují vzrůst tzv. nenáboženské spirituality.[16][17]

Camino poblíž Pamplony

Statistika a vývoj počtu poutníků do Santiaga (dle osvědčení Compostela)

[editovat | editovat zdroj]
Rok Poutníků
1970 68
1971 4511
1972 67
1973 37
1974 108
1975 74
1976 2431
1977 31
1978 13
1979 231
Rok Poutníků
1980 209
1981 299
1982 1 8681
1983 146
1984 423
1985 690
1986 1 801
1987 2 905
1988 3 501
1989 5 760²
Rok Poutníků
1990 4 918
1991 7 274
1992 9 764
1993 99 4361
1994 15 863
1995 19 821
1996 23 218
1997 25 179
1998 30 126
1999 154 6131
Rok Poutníků
2000 55 004³
2001 61 418
2002 68 952
2003 74 614
2004 179 9441
2005 93 924
2006 100 377
2007 114 026
2008 125 133
2009 145 877
Rok Poutníků
2010 272 7031
2011 179 9194
2012 192 488
2013 215 880
2014 237 886
2015 262 458
2016 277 915
2017 301 036
2018 327 378
2019 347 578
Rok Poutníků
2019 347 578
2020 54 111
2021 178 9121
2022 437 5075
2023 446 035
2024 499 239
1) Jacobeo (Xacobeo), Svaté roky, tedy ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli.

2) IV. světový den mládeže v Santiagu de Compostela
3) Evropské hlavní město kultury
4) 800. výročí dokončení katedrály, XXVI. Světové setkání mládeže v Madridu

5) Svatý rok (Jacobeo) byl o rok prodlužen, kvůli pandemii covidu-19.
(Zdroj: statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela [18][19])
Oficiální český credencial (poutnický průkaz) Svatojakubské cesty od spolku Ultreia
Příklad českého credencialu s razítky Východočeské svatojakubské cesty
Credencial s razítky z Camina de Santiago Alcarreño (směrem od Madridu)

Ubytování a credencial

[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii jsou odedávna zřízeny ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o 8-30 postelích/palandách, se sprchou, někdy s kuchyňkou a prádelnou. Poskytují nocleh pro oficiální poutníky mající poutní knížku s aktuálními daty a razítky, tzv. credencial (tj. průkaz poutníka). Ve Francii se tyto ubytovny nazývají nejčastěji auberge, ve Španělsku albergue, refugio, případně bomberos v případě, že je provozují hasiči (bomberos jsou španělsky hasiči, nikoli poutnická ubytovna – mívají obvykle k dispozici místnost k přespání, zpravidla v každé větší vesnici, což platí ve Španělsku i v Portugalsku), v Portugalsku alberge. Většinou stojí ubytování od 5 do 10 € za noc, některé z nich jsou soukromé a provozované za dobrovolný příspěvek. Většina ubytoven poskytuje přespání pouze na jednu noc a je otevřena jen do 8 nebo do 9 hodin ráno, odpoledne lze přijít po 13. hodině. Rozdělují se na obecní, církevní a soukromé. Obecní bývají velmi levné, církevních je velmi málo a jsou většinou za dobrovolný příspěvek, soukromé jsou komfortní a stojí od 10 do 20 €. Kvalita ubytoven bývá úměrná ceně, ale není to pravidlo. V Galicii patří většina ubytoven kraji nebo městu, s konstantní cenou 6 €. Nemívají povlečení ani deky, proto si většina poutníků nosí vlastní spací pytel.[1] V Česku funguje od roku 2023 rozvíjející se komunitní portál Postel pro poutníka, který nabízí ubytování pro poutníky na trase Svatojakubských cest a dalších partnerských poutních cest.[20]

Certifikát

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální poutnický certifikát vydávaný v Santiagu (Compostela)

Pro získání oficiálního osvědčení o úspěšném vykonání pouti (tzv. Compostela) je potřeba ujít pěšky či v sedle minimálně posledních 100 km (v případě cyklistů ujet 200 km) Svatojakubské cesty směřující do Santiaga. Z nejfrekventovanější Francouzské cesty se jedná o úsek z města Sarria. Nutnou podmínkou je i nasbírání razítek v credencialu jako doklad průběhu cesty. Pro poutníky pokračující až k břehům oceánu se vydávají speciální certifikáty Muxiana a Fisterrana (dle lokalit Muxía a Fisterra), naprosto specifickým druhem je osvědčení o námořní trase Traslatio Xacobea a Pedronía.[1][21]

V českém prostředí je potřeba ujít nejméně 90 % celkové trasy. Taktéž je nutné nasbírat razítka do credencialu či turistického deníku jako ověření o absolvování trasy.[22]

Vzor oficiálního poutnického certifikátu z Východočeské svatojakubské trasy

Cesty a značení

[editovat | editovat zdroj]
Několik typů značení Svatojakubské cesty ve Španělsku

Ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu a Itálii trasy svatojakubské pouti většinou kopírují historické cesty (obcházejí pochopitelně dálnice a leckdy i průmyslové zóny), jsou značeny symbolem mušle a žlutou šipkou, posledních 100 km je v pravidelných vzdálenostech značeno také kamenným či betonovým patníkem s mušlí/sluncem na keramické dlaždici a se štítkem, na němž je číselný údaj – počet kilometrů a metrů do cíle.

V Česku vzniká rozsáhlá síť značení především v posledním desetiletí s odkazem na svatojakubskou tradici. Od roku 2018 vzniklo komplexnější jednotné značení i s kamennými milníky namísto prostého mezinárodního označení I 24. Dále například v letech 2022 až 2025 vzniklo na Východočeské trase na třicet patníků.[23]

Dvanáct základních tras „Camino“

[editovat | editovat zdroj]
Camino Francés v terénu
Francouzská cesta a francouzská síť camina
Síť camina ve Španělsku a v Portugalsku

Trasa v Česku

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální logo českého poutnického spolku Utreia

Česká větev a její trasy

[editovat | editovat zdroj]
Mapa české sítě tras Svatojakubské cesty (Ultreia)
Informační tabule s patníkem Východočeské svatojakubské cesty

Na českém území se původní historickou ustálenou trasu v celé délce nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Přibližně ji vytyčují kostely zasvěcené svatému Jakubovi. Jistý bod býval v Praze a od poloviny 13. století jej vyznačuje chrám sv. Jakuba kláštera minoritů na Starém Městě. Obdobně při hlavní zemské stezce se výchozím místem staly kostely sv. Jakuba v Jihlavě a v Brně. Trasy však částečně navazují na historické obchodní stezky (např. Praha– Řezno, tj. dnešní Všerubská trasa či Praha–Žitava, tj. Žitavská trasa).[27]

Klub českých turistů vyznačil českou větev v šesti trasách v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (Všerubská, Železná, Žitavská, Východočeská, Jihočeská a Moravskoslezská trasa). První český úsek byl k mezinárodní cestě slavnostně připojen 15. června 2003. Na českém území je Svatojakubská cesta značena žlutou mušlí v modrém poli, přičemž turistické rozcestníky mají speciální samolepky pro přehledné směrování cesty. Na několika místech jsou informační tabule, které prezentují i celoevropskou síť. Poutní základna vzniká díky iniciativě spolku Ultreia a dávná tradice tak ožívá opět od roku 2008.[6][28]

Svatojakubská cesta Východočeská u vrchu Spořilov s výhledem na Broumov

Česká síť propojuje na trasách poutní místa, hory a podhůří, přírodní zajímavosti, barokní krajinu, kláštery, kostely zasvěcené sv. Jakubovi a prezentuje kulturně-duchovní dědictví měst na trase s nadregionálním přesahem.[28][29]

Lavička s hřebenatkou na Východočeské svatojakubské cestě v Semíně

Všerubská a Železná trasa

[editovat | editovat zdroj]

Původně v Česku vznikla Jižní (dnešní Všerubská trasa) a Severní stezka (současná Železná trasa) vedená z Prahy přes Plzeňský kraj pro napojení na západoevropský okruh stezek (německá Jakobsweg).[27][30] Železná trasa je značena od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Beroun, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Rothenburg ob der Tauber, kde navazuje Francká svatojakubská cesta.[31][32]

Všerubská trasa je vedena obdobně od zbraslavského kláštera a pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram (Svatá Hora), Nepomuk, Klatovy a Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské svatojakubské cestě směrem na Řezno. Jedná se o páteřní výchozí cestu z Čech do Santiaga.[29][33]

Žitavská trasa

[editovat | editovat zdroj]

Z historického jádra Starého Města (bazilika sv. Jakuba) vede stará poutní a obchodní trasa s odkazem na sv. Vojtěcha a sv. Václava přes Starou Boleslav (Via Sancta, Palladium). Trasa dále vede přes Benátky nad Jizerou, Mladou Boleslav, Český Dub a Hrádek nad Nisou (trojmezí) až do německé Žitavy. Cesta je však oficiálně vedena s počátkem právě v Žitavě.[34]

Mapa oficiální poutní trasy Východočeské svatojakubské cesty

Východočeská trasa

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Svatojakubská cesta – Východočeská trasa.

V květnu 2017 u Zdoňova v okrese Náchod započali členové Spolku českých svatojakubských poutníků Ultreia se značením Východočeské větve Svatojakubské cesty. V Broumově (broumovský klášter) se setkávají trasy z polských poutních míst Křešov a Vambeřice, tj. Sudetská cesta sv. Jakuba vedoucí přes Broumovský výběžek.[35][36]

Východočeská trasa je vedena od roku 2018 přes Polici nad Metují, Hronov, Červený Kostelec, Ratibořice (Babiččino údolí), Kuks a Jaroměř do Hradce Králové, odkud dále směřuje na Pardubice. Poté pokračuje přes Přelouč, Kutnou Horu a Kácov do Vlašimi ke spojení s Jihočeskou trasou. Trasa je specifická pro svou duchovní barokní krajinu s velkým počtem svatostánků a přírodních zajímavostí.[37][38]

Jihočeská trasa

[editovat | editovat zdroj]
Poutní razítko Svatojakubské cesty – Moravskoslezské trasy v katedrále sv. Václava v Olomouci

Jihočeská trasa vede přes Louňovice pod Blaníkem, Tábor, Týn nad Vltavou, České Budějovice, Český Krumlov až na hraniční přechod Dolní Hraničná CZ/A. Zde navazuje na rakouskou cestu Jakobsweg-Böhmen-Bayern-Tirol a dále směrem na německý Pasov.[39]

Moravskoslezská trasa

[editovat | editovat zdroj]

Tato 276 km dlouhá trasa (vůbec nejdelší v Česku) probíhá územím našich dvou historických zemí, Slezskem a Moravou. Poutníci po ní přichází z Polska (od Ratiboře), přes Opavu, jakožto slezskou metropoli, Hradec nad Moravicí s kostelem sv. Jakuba, Olomouc se Svatým Kopečkem a katedrálou svatého Václava na Brno (Petrov a kostel sv. Jakuba) do Mikulova a dále do Rakouska (Krems) odkud lze pokračovat dále po evropské síti či k nejvýznamnějšímu poutnímu místu Rakouska (Mariazell).[40]

Trasa v Polsku

[editovat | editovat zdroj]
Značení Sudetské (Východočeské) svatojakubské cesty u Křešova

Trasa v Polsku je známá pod názvem Droga świętego Jakuba (např. Malopolská cesta). Její vytyčování bylo zahájeno v roce 2004 a má celkovou délku cca 7000 km.[35]

Česká větev (Východočeská trasa) je propojena se Sudetskou cestou a její kladskou částí přes Broumovský výběžek v úseku Vambeřice–Broumov–Křesobor. Souvisle tak tvoří osu mezi Kladskem, Královéhradeckým krajem a Dolním Slezskem. Moravskoslezská trasa je zase napojena na polskou spojnici z Ratiboře a Čenstochové.[36]

Trasa na Slovensku

[editovat | editovat zdroj]

První trasa na Slovensku vznikla v roce 2013 z Košic do Levoče. Tras na Slovensku je sedm.[41][42]

Páteřní úseky jsou:

Další trasy

[editovat | editovat zdroj]

Trasa vede v Evropě ze států Belgie, Česko, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království Velká Británie, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.[43][44]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Way of St. James na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 7 ZIBURA, Ladislav. Všechny cesty vedou do Santiaga. Praha: Kniha Zlín, 2023.
  2. ↑ Santiago de Compostela Pilgrim Routes - Cultural Routes - www.coe.int. Cultural Routes [online]. [cit. 2025-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-08-13. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 FITZPATRICK, Martin, Pilgrimage to Santiago de Compostela, Archaeology Ireland 24 (4), 2010, s. 14–17.
  4. ↑ Trasy EU – Ultreia [online]. [cit. 2025-10-04]. Dostupné online.
  5. ↑ Routes of Santiago de Compostela: Camino Francés and Routes of Northern Spain. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 Trasy ČR – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  7. ↑ HRABINOVÁ, Tereza. Svatojakubské cesty v Česku ukrývají 1300 km příběhů, krajiny i historie. iDNES.cz [online]. 2025-08-17 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
  8. 1 2 Svatojakubské cesty v České republice (The Ways of St. James in the Czech Republic), Praha: Ultreia, tištěný průvodce, 2024.
  9. ↑ Camino de Santiago. Camino de Santiago [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (španělsky)
  10. ↑ Fédération Européenne Des Chemins De Saint-Jacques-De-Compostelle – Saint James Way [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (francouzsky)
  11. 1 2 3 LARRAÑAGA, Miguel. The Cult to St James and the Jacobean Pilgrimage [online]. Balliol College: IE Universidad / Stanford University, 2013. Dostupné online.
  12. ↑ www.omifacsimiles.com
  13. ↑ Trasy ČR – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  14. ↑ Statistics. oficinadelperegrino.com [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné online.
  15. ↑ ŠTĚPÁN, Václav. Španělská Compostela zažívá rekordní návštěvnost. Už v půli prázdnin sem dorazilo nejvíc poutníků v historii. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
  16. ↑ Camino je čím dál více spirituální, méně náboženské : Náboženský infoservis, 18. 7. 2024
  17. ↑ INNOCENCI, Alesio. Middle Ages, Tourism and Cultural Routes [online]. Řím: MAMO Internatinal Conference, 2018. Dostupné online.
  18. ↑ Statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela
  19. ↑ Statistics | Pilgrim's welcome office [online]. [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ Postel pro poutníka – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
  21. ↑ What is the Compostela and how do I get one?. www.elcaminoconcorreos.com [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Poutnický certifikát Ultreia – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  23. ↑ Svatojakubská cesta má svou východočeskou variantu. Poznáte ji podle žluté mušle. Pardubice [online]. 2017-10-03 [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
  24. ↑ Trasy svatojakubské cesty ve Španělsku – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  25. ↑ Svatojakubské cesty v Portugalsku – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  26. ↑ El Camino de Santiago | Gronze.com. www.gronze.com [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  27. 1 2 Mezinárodní trasa I 24 – Svatojakubská cesta – severní trasa:. www.plzenskykraj.kct.cz [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-30.
  28. 1 2 O nás – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
  29. 1 2 Svatojakubské cesty v České republice (The Ways of St. James in the Czech Republic), Praha: Ultreia, tištěný průvodce, 2024.
  30. ↑ VITÁK, Karel. Svatojakubská cesta: Česká republika. www.vwv.cz [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-28.
  31. ↑ Svatojakubská cesta – průběh mezinárodní trasy I24 v Plzeňském kraji Archivováno 30. 7. 2010 na Wayback Machine., KČT, Plzeňský kraj
  32. ↑ Železná trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  33. ↑ Všerubská trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  34. ↑ Žitavská trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  35. 1 2 Droga św. Jakuba w Polsce [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (polsky)
  36. 1 2 Droga Sudecka [online]. 2024-10-01 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (polsky)
  37. ↑ ČTK. Z Česka do Španělska. Na Náchodsku začalo značení Svatojakubské cesty. Týden [online]. 2017-05-19 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.
  38. ↑ Východočeská trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  39. ↑ Jihočeská trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online.
  40. ↑ Moravskoslezská trasa – Ultreia [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
  41. ↑ Jakubská cesta [online]. Jakubskacesta.eu [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. (slovensky)
  42. ↑ Vitajte. Svätojakubská cesta na Slovensku [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online. (slovensky)
  43. ↑ Camino Europe, hochwertige Informationen. Camino Europe [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (německy)
  44. ↑ Camino de Santiago. Camino de Santiago [online]. [cit. 2025-11-23]. Dostupné online. (španělsky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BIERLEY, John: Camino guides, Forres (Scotland) 2011–2013, edice 12 průvodců s mapami pro každou výše uvedenou trasu.
  • FITZPATRICK, Martin, Pilgrimage to Santiago de Compostela, Archaeology Ireland 24 (4), 2010, s. 14–17.
  • HANÁK, Václav; PIVARČÍ, Michal. 900 kilometrů...: O španělském putování. Praha: Štrob, Širc & Slovák, 2007. ISBN 978-80-903947-4-2. 
  • KAISER, Vladimír. Pole plné hvězd. Pěšky z Ústí nad Labem do Santiaga de Compostela a pak ještě dál až na konec světa. Ústí nad Labem: Albis International, 2010. ISBN 978-80-86971-86-5. 
  • LÍZNA, František. Musím jít dál: 4 404 286 kroků P. Františka Lízny za svatým Jakubem. Brno: Cesta, 2006. ISBN 80-7295-086-X. 
  • LARRAÑAGA, Miguel. The Cult to St James and the Jacobean Pilgrimage [online]. Balliol College: IE Universidad / Stanford University, 2013.
  • ROHRBACH, Carmen. Svatojakubská cesta: Putování po nebeské stezce. Dolní Dvořiště: P.R.A.A., 2007. ISBN 978-80-254-0719-6. 
  • ŠAŠEK, Miloslav. Putování Svatojakubskou cestou Českou republikou, Německem a Švýcarskem. Plzeň: NAVA, 2019. ISBN 978-80-7211-548-8
  • ŠAŠEK, Miloslav a Vlastimil ZEDNÍČEK. Putování do Santiaga de Compostela a na kraj světa. Plzeň: Euroverlag, 2015. ISBN 978-80-7177-959-9
  • VÁLKOVÁ, Miluše; CHURANOVÁ, Zuzana. Svatojakubská cesta: Severním Španělskem do Santiaga de Compostela. Praha: KARPANA, 2009. ISBN 978-80-903952-4-4. 
  • BRAUNOIVÁ, Petra, 3333 km k Jakubovi.
  • ZIBURA, Ladislav, Všechny cesty vedou do Santiaga. Praha: Kniha Zlín, 2023.
  • Svatojakubské cesty v České republice: Východočeská trasa, Praha: Ultreia, tištěný průvodce, 2024.
  • Svatojakubské cesty v České republice (The Ways of St. James in the Czech Republic), Praha: Ultreia, tištěný průvodce, 2024.
  • Svatojakubská stezka od Broumova po Kutnou Horu, Centrum svatojakubských poutníků Přelouč: Ultreia, 2024.
  • Po stopách sv. Jakuba v česko-polském příhraničí / Śladami św. Jakuba na czesko-polskim pograniczu: Trasa Wschodnioczeska, CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_008/0001382, Meziměstí: Město Meziměstí, 2019.
  • Trasou sv. Jakuba v polsko-českém příhraničí. Projekt NR CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_008/0001291, tištěný průvodce projektu Programu INTERRREG V-A Česká republika – Polsko, 2017.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatojakubská_cesta&oldid=25892923“