Salamanca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o univerzitním městě ve Španělsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Salamanca (rozcestník).
Salamanca
Barokní Plaza Mayor
Barokní Plaza Mayor
Salamanca – znak
znak
Salamanca – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice40°57′54″ s. š., 5°39′51″ z. d.
Nadmořská výška798 m n. m.
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Autonomní společenstvíKastilie a León
ProvincieSalamanca
Salamanca
Salamanca
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha39,34 km²
Počet obyvatel143 954 (2023)[1]
Hustota zalidnění3 659,2 obyv./km²
Etnické složeníŠpanělé
Náboženské složenířímští katolíci
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityhistorické město Salamanca
Typkulturní dědictví
Kritériumi, ii, iv
Odkaz381 (anglicky)
Zařazení1988 (12. zasedání)
Správa
StarostaCarlos Manuel García Carbayo (od 2018)
Oficiální webwww.salamanca.es
Telefonní předvolba923
PSČ37001–37009
Označení vozidelSA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salamanca (latinsky Salmantica; francouzsky Salamanque) je univerzitní město ve Španělsku. Je hlavním městem stejnojmenné provincie a součástí autonomního společenství Kastilie a León. Leží 175 km západně od Madridu na řece Tormes. V roce 2019 zde žilo přes 144 000 obyvatel a patřila tak mezi 50 největších španělských měst. Dnes je kulturním a turistickým centrem, největší rozkvět však zažila v 16. století.

Dějiny, kultura a univerzita[editovat | editovat zdroj]

Katedrála
Univerzita v Salamance

Město bylo založeno v době Římské říše; tehdy se nazývalo Salmantica či Helmantica. Postupně se vyvinulo v důležitou obchodní křižovatku. Od roku 589 zde sídlilo biskupství. Mezi lety 712 a 939 byla pod nadvládou Maurů. Po znovudobytí, zejména v 11. století, se sem stěhovalo nové obyvatelstvo z mnoha částí poloostrova.

V roce 1218 byla výnosem Alfonse IX. Leónského zřízena zdejší univerzita, která je jednou z nejstarších v Evropě a nejstarší funkční univerzitou ve Španělsku (o něco starší univerzita v Palencii fungovala necelé půlstoletí). Se zdejší univerzitou jsou spojena jména osobností jako byli Elio Antonio de Nebrija, Luis de León, Francisco de Vitoria, Miguel de Unamuno (rektor na počátku 20. století) a další. Mezi studenty byl i Jan od Kříže, dále Hernán Cortés, než odjel dobývat Mexiko a na svou cestu se zde připravoval i Kryštof Kolumbus.

Největšího rozkvětu město dosáhlo v 16. století, kdy byl vystavěn také zdejší chrám a klášter sv. Štěpána (San Esteban). Tehdy prožila nejslavnější období zdejší univerzita, na níž se kolem roku 1580 ročně zapisovalo 6 500 studentů; v celém městě žilo 24 000 lidí. V 17. století ovšem stejně jako v celé Staré Kastilii nastal citelný úpadek. Během této doby bylo však vybudováno mj. monumentální náměstí Plaza Mayor.

Ve španělské válce za nezávislost porazila v bitvě u Salamanky 22. července 1812 britsko-portugalská aliance francouzskou armádu. Během represí provázejících restauraci absolutismu byla univerzita zavřena a po znovuotevření už nedosáhla svého výsadního postavení; podobně samotná Salamanca se při územní reformě roku 1833 stala řadovým provinčním městem. Roku 1877 dorazila do města železnice.

Během občanské války bylo město opěrným bodem frankistů. Dodnes zde sídlí Archiv španělské občanské války.

Historické centrum města patří od roku 1985 k památkám Světového dědictví UNESCO. V roce 2002 obdržela titul Evropské město kultury. Salamanca se jako jedno z nemnoha větších španělských měst potýká s úbytkem a zejména stárnutím obyvatelstva.

Výuka španělštiny[editovat | editovat zdroj]

Oblast Castilla y León, ve které město leží, je proslulá jako kolébka španělštiny. I v současnosti se zde používá nejčistší španělština téměř bez přízvuku. Toho využívají jazykové školy, které zde soustředí výuku španělštiny jako cizího jazyka. Ve městě tak potkáte mnoho studentů (téměř jakéhokoliv věku) z celého světa, kteří sem přijeli kvůli jazyku.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Salamanca je odkázána především na silniční dopravu. Rychlostní komunikace (autovías) vedou ve směrech do měst Ávila, Valladolid, Zamora, Cáceres a na hranici s Portugalskem. Železnice byla značně zredukována: po zrušení železnice v trase Vía de La Plata a odbočky na Porto zbyly tratě na Madrid a Medinu del Campo, obsluhované zejména regionálními vlaky, a trať do portugalské Guardy s jedním spojem denně. Význam zdejšího letiště je jen okrajový. Městskou dopravu zajišťují pouze autobusy.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Kromě rodáků patří mezi osobnosti města také množství postav spjatých zejména se zdejší univerzitou (viz výše).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.
  2. ↑ DE LOZOYA, Marqués. Historia del arte hispánico - Tomo II. Barcelona: Salvat editores, 1934. 580 s. S. 347. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Španělské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
Alcalá de Henares (univerzita a historická oblast) • Almadén (hornické město) • Kulturní krajina Aranjuez • jeskyně Altamira • Dolmeny v Antequeře • Atapuerca • Ávila • Barcelona (Palau de la Música Catalana a nemocnice Sant Pau) • Biskajský most • Burgos (katedrála Panny Marie) • Cáceres • Córdoba • Cuenca • Doñana (národní park) • El Escorial • Gaudího díla • Garajonay (národní park) • Granada (Alhambra, Generalife a Albaicín) • Herkulova věž • Ibiza (biodiverzita a kultura) • San Millán de Yuso a Suso (kláštery) • Las Médulas • Llotja de la Seda • Lugo (římské hradby) • Mérida (archeologická lokalita) • Monte Perdido • Mudéjarská architektura v Aragonii • Salamanca • Palmový háj v Elche • Santa María de Guadalupe (klášter) • památky Ovieda a Asturského království • Poblet (klášter) • San Cristóbal de La Laguna • Santiago de Compostela • Segovia a její akvadukt • kulturní krajina Serra de Tramuntana • Sevilla (katedrála, alcázar a indický archiv) • Skalní umění ve Středomořské pánvi na Pyrenejském poloostrově • Svatojakubská cesta • Tarragona (archeologické lokality) • Teide (národní park) • Toledo • Údolí Côa a Siega Verde • Úbeda a Baeza (renesanční památky) • Vall de Boí (románské kostely) • Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy • Medina Azahara • Risco Caído • Paseo del Prado a park Retiro v Madridu • Prehistorická talajotická naleziště na Menorce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Salamanca&oldid=23622438“