Kostel Nalezení svatého Kříže (Litomyšl)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nalezení svatého Kříže
Průčelí kostela a koleje
Průčelí kostela a koleje
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Litomyšl
Souřadnice
Kostel Nalezení svatého Kříže (Litomyšl) (Česko)
Základní informace
Církev Římskokatolická
Provincie Česká
Diecéze Královéhradecká
Vikariát Litomyšl
Datum posvěcení 1722, 2014
Světitel J.E. Miloslav Vlk (2014)
Architektonický popis
Architekt Giovanni Battista Alliprandi
Stavební sloh baroko
Výstavba 1716–1726
Specifikace
Umístění oltáře Jižně
Odkazy
Ulice Jiráskova
Oficiální web farnostlitomysl.cz
Kód památky 23615/6-4224 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Areál piaristického kostela Nalezení svatého Kříže se nachází v Litomyšli na svahu východně od náměstí. Zahrnuje samotný kostel Nalezení svatého Kříže, budovu piaristické koleje, zahradu a budovu bývalého piaristického gymnázia, kde od roku 1926 sídlí Regionální muzeum Litomyšl.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád piaristů z Mikulova do Litomyšle přivedla Frebonie Eusebie z Pernštejna roku 1640. Piaristé nechali postavit tři křídla koleje, školu a kostel. Piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. Poslední křídlo koleje bylo postaveno v roce 1681, součástí koleje byl refektář se štukovou a malířskou výzdobou a kaple zvaná Očistec. U koleje byla založena rozsáhlá zahrada se sadem, která je součástí komplexu tzv. Klášterních zahrad. V kostele se konaly bohoslužby zejména piaristů a studentů jejich škol.[1] Piaristé z Litomyšle odešli v roce 1948.[2]

Kostel[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl postaven v barokním slohu v letech 1716–1726 podle návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho na místě staršího piaristického kostela.[3] Budovu nechal postavit tehdejší majitel panství František Václav z Trauttmansdorffu.[4] Na stavbu byla pravděpodobně vypsána soutěž, jíž se účastnil mladoboleslavský architekt Mikoláš Rossi, který za neprovedené plány a model kostela dostal v roce 1715 honorář. V roce 1714 byla uzavřena smlouva s Alliprandim, který stavbu vedl do roku 1719, kdy se řízení stavebních prací ujal František Maxmilián Kaňka. Ten se věnoval práci na zevnějšku, vnitřku a portálu do roku 1726.[3] V roce 1722 byl kostel vysvěcen.[5] Roku 1735 při požáru shořela pravá věž, o čtyřicet let později oheň pohltil celý kostel s částí vnitřního zařízení, požáru odolaly pouze tři dřevěné sochy evangelistů. Po požáru chrám opravoval Jan Kr. Habich.[3] V roce 1814 kostel postihl další požár.[1] Další opravy byly provedeny v letech 1814, 1892, 1894 a 1903.[3]

V letech 1948–1949 proběhla oprava věží a krytiny. V roce 1958 byl stanoven havarijní stav kostela a začaly snahy o rekonstrukci. Roku 1967 vandalové zdemolovali část rakví v kryptě kostela i další části stavby. O pět let později byl chrám převeden do státního vlastnictví. Spravuje jej Památkový ústav v Pardubicích. V roce 1978 byl zpracován projektový plán rekonstrukce. V letech 1981–1982 bylo vnitřní zařízení kostela demontováno a jeho část předána k restaurování. Na počátku 90. let 20. století se v kostele konalo několik koncertů festivalu Smetanova Litomyšl. V letech 1991–1994 se uskutečnila rekonstrukce střechy, věží a fasády. V letech 1997–2000 opravou prošla i budova koleje. Interiér kostela byl renovován v letech 2010–2014 v rámci projektu Revitalizace zámeckého návrší.[1]

Architektura a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Portál piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli se sochami z Braunovy dílny (alegorie Víry a Naděje) a erbem Trauttmansdorffů

Jednolodní chrám má půdorys latinského kříže. Má dvě čtvercové nakoso postavené věže. V pozadí stojí v půlkruhu přistavěné kaple.[4] Kostel je uzavřený valenou klenbouvýsečemi nad podélnou lodí a plackovou klenbou nad křížením. Jednoduše členěné průčelí je přepásáno těžkou kordonovou římsou.[3] Fasáda je konvexně řešená a zdobí ji plastiky z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna.[4]

Interiér je prosvětlený a bohatě vybavený.[5] Sochařskou výzdobu zadal František Václav z Trauttmansdorffu dílně Matyáše Bernarda Brauna, některé práce vytvořil i Jiří František Pacák, ale jeho podíl není rozpoznatelný. Právě Pacákovo jméno je s výzdobou kostela nejčastěji skloňováno, ale dnes se již ví, že sochař má v této době již vlastní dílnu, a měl spoustu vlastních zakázek, případná spolupráce ale není vyloučena. Pacákovo jméno je uváděno pouze v účtech na kamenické práce a nezachované(nerealizované?) plastiky.[6]

K pracím Braunovy dílny, k jejímuž provedení byla ze strany objednavatele vyjadřována jistá míra nespokojenosti, patří sochy sv. Václava a sv. Prokopa, které stojí na balustrádě atiky ve střední části průčelí (1723) dále do roku 1724 zhotovené alegorické sochy Víry a Naděje nad hlavním portálem. K výrazným prvkům interiéru patří monumentální dřevěné bíle štafírované sochy čtyř evangelistů postavené v rozích křížení (1721–1725, upravované pár let poté, na základě kritiky Antonínem Appelerem). Při požáru roku 1775 zničenou sochu sv. Matouše (donedávna byla považována za zničenou socha sv. Jana Evangelisty[7]) nahradil v roce 1783 řezbář Jan Dornbacher z Dobrušky.[8] Klenbu kupole vymaloval morovým tématem roku 1728 Václav Jindřich Nosek, obraz pro hlavní oltář si nechal František z Trauttmansdofrfu objednat u významného italského malíře Francesca Trevisaniho. Freska a část vnitřního vybavení byla zničena při zmíněném požáru, oltář byl nově postaven zděný v klasicistních formách a oltářní obraz v roce 1778 nahradila kopie od profesora vídeňské akademie Vincence Fischera. Výzdobu v bílém štuku zahrnující sochy sv. Petra, sv. Pavla a Boha Otce vypracoval Martin Keller. [8]

Boční oltáře sochařsky obohatila dílna Františka Pacáka, syna Jiřího F. Pacáka. Byly osazeny obrazy Felixe I. Leichera, Josefa T. Rottera a dalších. Další zařízení bylo doplňováno v průběhu 19. století. Kazatelna je z roku 1842, oltáře v křížení mají obrazy Amalie von Peter (1845). Na kůru se nacházejí varhany, které postavil varhanář Jan Josefy Horák z Kutné Hory ve 20. letech 19. století.[1]

Pohřbeni tu jsou příslušníci řádu, hrabata z Trautmansdorfu a Valdštejnové-Vartenberkové.[1]

Piaristické gymnázium[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého piaristického gymnázia, sídlo Regionálního muzea Litomyšl

Bývalé piaristické gymnázium sousedí s kostelem Nalezení svatého Kříže, nachází se na zámeckém návrší nad městem. Postaveno bylo v letech 1714–1719 podle návrhu italského architekta Alliprandiho. V roce 1926 budovu zakoupilo městské muzeum. Objekt byl rekonstruován na počátku 80. let 20. století a byly do něj nainstalovány nové expozice – národní obrození v Litomyšli a historie města a okolí. Budova s obdélným půdorysem je postavena v barokním stylu. Dvě podlaží se nacházejí ve směru k zámku, na opačné straně jsou situována tři patra. Průčelí je ozdobeno portálem se sochou zakladatele piaristického řádu, Josefa Kalasanského. Střechu zdobí hranolová věžička.[5]

Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu bývalého kláštera čerpáno 9 400 000 Kč.[9]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1996 1997 1998 1999 2000
částka 2 500 800 2 000 1 600 2 500

Zahrady[editovat | editovat zdroj]

Kašna se sochami od Olbrama Zoubka

Zahrady piaristického kláštera se rozkládají mezi dvěma svatostánky – piaristickým kostelem Nalezení svatého Kříže a katolickým kostelem Povýšení svatého Kříže. Areál zaujímá plochu 1 ha. Dochoval se původní rastr historických zdí a zbytky původního zavlažovacího systému.[5] Po odchodu piaristů v roce 1948 zahrady zpustly a nebyly přístupné veřejnosti. Znovu byly zpřístupněny v roce 2000 v rámci Dnů Evropského dědictví. V centru se nachází bazén s mlhovištěm a sousoší, které městu věnoval Olbram Zoubek.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  2. a b Klášterní zahrady [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e NEUMANN, Jaromír. Český barok. Praha: Euromedia Group - Odeon, 1969. Kapitola Kostel Nalezení svatého Kříže v Litomyšli, s. 93. 
  4. a b c PRAŽÁK, Václav. Baroko východních Čech : architektura, sochařství. Hradec Králové: Garamond, 1999. 119 s. ISBN 80-902593-0-8. S. 8. 
  5. a b c d TKÁČ, Vladimír. Průvodce poklady UNESCO : Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Litomyšl, Praha. Olomouc: Fontána, 2006. 336 s. ISBN 80-7336-307-0. Kapitola Litomyšl, s. 90-91. 
  6. BOUČEK, Jan. Jiří František Pacák s jeho tvorba ve východních Čechách (diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, 2015. 
  7. MAREŠOVÁ-KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila. Barokní sochařství mezi Lanškrounem, Litomyšlí a Ústí nad Orlicí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta (disertační práce), 2012. 
  8. a b JIROUŠKOVÁ, Tereza. Umění baroka v Litomyšli (diplomová práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2016. 
  9. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100-101. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]