Jan Augusta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Augusta
Narození 1500
Praha
Úmrtí 13. ledna 1572 (ve věku 72 let)
Mladá Boleslav
Povolání spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Augusta (1500, Praha13. ledna 1572, Mladá Boleslav) byl literárně činný kněz a biskup Jednoty bratrské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny pražského kloboučníka Augusty, který byl utrakvistického vyznání a vyučil se otcovu řemeslu. Z rozčarování nad poměry v církvi podobojí se v době svého mládí během pobytu v Táboře, kam se dostal vandrem jako řemeslník, načas přidal k sektě tzv. mikulášenců, ačkoliv nadále zůstal ve spojení s utrakvistickými kněžími, od nichž přijímal svátosti.[1] Na doporučení jednoho z nich se nakonec obrátil k Jednotě bratrské, do níž v roce 1524 vstoupil. Pobýval nejprve u Lukáše Pražského v Mladé Boleslavi a po určitý čas také v Turnově. V roce 1529 se stal jáhnem, 1531 byl v Brandýse nad Orlicí ordinován knězem a ustaven správcem sboru v Benátkách nad Jizerou. Již v roce 1532 byl zvolen do úzké rady a 1537 biskupem. Oba tyto úřady vykonával do roku 1548 jako správce sboru v Litomyšli, který převzal po svém předchůdci Vavřinci Krasonickém. V roce 1547 se stal po smrti Jana Roha prvním mezi bratrskými biskupy, tzv. biskupem-sudím.

V Litomyšli, odkud Augusta pečoval o bratrské sbory v celých východních Čechách, naplno rozvinul své představy o sbližování Jednoty s utrakvisty, jež se snažil přimět ke vzájemné spolupráci, a také s postupující evropskou reformací. Korespondoval s Martinem Lutherem, do Vitemberku vysílal k rozhovorům s reformačními teology bratrské kněze a ke studiu na tamní univerzitě budoucí bratrské duchovní. Později se mu tyto kontakty staly osudnými. Jeho motivací bylo vyvést Jednotu z pozice pronásledované sekty, postavené mimo zákon. V jeho době sílila angažovanost významnějších členů Jednoty ve společenském a politickém životě a rozrůstala se skupina bratrské šlechty, která na svých panstvích umožňovala zakládání nových sborů. Jen velmi pozvolna se však v Jednotě měnil vztah k vyššímu vzdělání a k přijímání nových trendů (reformační humanismus), které zcela ovládly protestantské školství v jiných částech Evropy.

Po porážce prvního protihabsburského povstání a po obnovení mandátu krále Vladislava Jagellonského proti pikartům byl Augusta 25. dubna 1548 z rozkazu krále Ferdinanda I. litomyšlským královským hejtmanem Sebastianem von Schönaichem zatčen, uvězněn a na Pražském hradě podroben mučení. Hlavním důvodem tohoto postupu bylo obvinění ze spiknutí se saským kurfiřtem Janem Fridrichem I. proti českému králi. Toto podezření bylo založeno na Augustových kontaktech s vitemberským reformačním centrem, avšak ani během mučení se k žádné činnosti proti králi nepřiznal. Poté, co se odmítl zřeknout svého vyznání a přestoupit ke straně podobojí nebo pod jednou, byl na 16 let uvězněn na královském hradě Křivoklátě. Jeho tamní osudy literárně vylíčil Augustův spoluvězeň a bratrský kněz Jakub Bílek.

Zatímco v prvních měsících vězení žili Augusta s Bílkem v dosti nuzných podmínkách, později jim bylo uleveno a byly přemístěni do obyvatelnějších prostor. Vedení Jednoty dokázalo prostřednictvím osob z hradního personálu i přes občasné výpadky s Augustou udržovat kontakt a zásobovat jej písařskými potřebami a knihami. Za těchto podmínek Augusta mohl navázat i na svoji dřívější literární činnost a zajistit z křivoklátské internace vydání některých svých spisů tiskem. Zároveň vzniklo mezi ním a vedením Jednoty napětí, neboť Augusta nebyl ochoten bez své účasti povolit volbu a svěcení nových bratrských biskupů. K tomu nakonec v letech 1553 a 1557 i přes jeho odpor došlo. Na začátku 60. let 16. století bylo Augustovi nabídnuto propuštění výměnou za jeho přestup k církvi podobojí. Zatímco vedení Jednoty tuto možnost vyloučilo, Augusta po delší době váhání a hledání vhodných formulací deklarace, kterou by se přiznal k utrakvistům, přijal. Jednota jej v reakci na tento krok vyloučila ze svých řad, ale po jeho propuštění z internace v roce 1564 a po vzájemném vyjasnění stanovisek jej opět přijala a navrátila mu i biskupský úřad.

Augustovo další působení v Jednotě poznamenaly nové konflikty, které vyplývaly z řady nedorozumění s novou generací bratrských biskupů. Z dochovaných pramenů je také zřejmé, že Augusta jevil malou ochotu podřizovat se kolektivnímu rozhodování úzké rady a jednal samostatně. Rozpory se projevily například v postoji k jiným konfesním skupinám. Zatímco vedení Jednoty během doby Augustova věznění opustilo dřívější tendence ke spolupráci s utrakvisty a vědomě posilovalo svou identitu v konfrontaci s jinými nekatolickými proudy, zejména luterány, Augusta se nadále snažil orientaci na utrakvisty prosazovat. Napětí přerostlo v otevřený konflikt, při němž byl Augusta na počátku 70. let 16. století zbaven biskupského úřadu a tím i veškerého vlivu v Jednotě. Jeho přání spojit různé proudy české reformace byly částečně naplněny tři roky po jeho smrti politickými událostmi motivovaným sepsáním České konfese, na jejímž vzniku se podíleli utrakvisté inspirovaní evropskou reformací a s určitými výhradami i zástupci Jednoty bratrské.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Většina Augustových literárních děl vznikla během jeho působení v Litomyšli, kde byla některá z nich Alexandrem Oujezdeckým vytištěna. Augusta napsal řadu zejména obranných spisů, ale i vášnivých a často nevybíravých polemik.

  • Rozmlouvanie jednoho muže učeného, čest a rozkoš světa viece nežli Boha milujícieho, druhého neučeného, ačkoli sedlského, však Boha a spasenie znajícího člověka (tisk 1532, podruhé ve 2. pol. 16. stol.). Spis byl zaměřen na čtenáře církve podobojí a je svědectvím o Augustově kladném vztahu k Lutherově reformaci. Ústřední téma představuje důkaz, že člověk může dojít jistoty spasení cestou pokání a víry.
  • Kniežka tato bez titule jest o tomto: Jestli to pravda, by to člověk jistotně věděti mohl, že spasen bude (tisk 1534, podruhé 1535, potřetí v 80. letech 16. století). Spis je znám také pod názvem O jistotě spasení. Augusta se v něm obrací na (novo)utrakvistickou veřejnost, zejm. laiky, za účelem sblížení Jednoty s utrakvistickou církví. Věnuje se zde zvláště rozboru otázky jistoty spasení, vycházející z Lutherova učení, jež má být Jednotě i utrakvistům společná.
  • Kázání o stavu manželském (1535, rkp.). Pojednání o záležitostech rodinného života vzniklo pod patrným vlivem Lutherových myšlenek. Od jiných bratrských projevů se liší tím, že nemluví jen o povinnostech v rodině, ale i o radosti, kterou křesťan smí a má mít ze své manželky a ze svých dětí.
  • Pravidlo těch, jenž sbory Páně navštěvují a k nim dohlídají (1537, rkp.). Příručka pro bratrské biskupy k provádění vizitací ve sborech.
  • O závazcích křesťanských zákona Kristova (tisk 1540 nedochován). Psaný na žádost mydláře Řehoře z Nového Města na Moravě, určený pro úzký kruh bratří a jejich přátel.
  • Kázanie o ustavenie na biskupstvie svatého Matěje miesto Jidaše (tisk 1540). Kázání, přednesené 20. června 1540 v Mladé Boleslavi při ordinaci nových bratrských kněží. Augusta v něm obhajuje platnost bratrského kněžství: jeho apoštolská povaha není vázána na posloupnost vnějšího obřadu. Augusta líčí také volbu prvních kněží ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou v roce 1467.
  • Ohlášenie a ozvánie Jana Augusty proti té knížce kněžské pod titulem kněze Petra, faráře v Zásadí u Litoměřic vydané (tisk 1541). Polemický spis proti utrakvistickému faráři Petrovi ze Zásadí.
  • Zrcadlo kněžské Doktora Martina Luthera (tisk 1542). Překlad části spisu Martina Luthera Wider Hans Worst. Publikace tohoto spisu měla za následek vydání zatykače na Jana Augustu.
  • Pře Jana Augusty a kněžstva kališného, od něho samého věrně a právě sepsaná, všem vuobec k soudu podaná (tisk 1543). Veřejná polemika s utrakvisty, rozdělená do šesti artikulů. Augusta hájí (také s použitím Lutherovy argumentace) bratrské kněžství.
  • Svědectvie pobožné o urozené paní Justyně z Kunštátu, paní manželce urozeného pana, pana Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli, učiněné v zboru litomyšlském (tisk 1544). Pohřební kázání nad ženou majitele litomyšlského panství.
  • O vyobcování dvou osob hřiešných ze zboru litomyšlského stalém skrze Jana Augustu (tisk 1544).
  • Umění práce díla Páně služebného, dary a milostmi od Krista Pána služebníkuom od něho poslaným, danými a svěřenými k vzdělání svatých v jednotu těla jeho v obnovení jich (1550, tisk 1560). Anonymní spis, jehož autorem je s největší pravděpodobností Augusta, jenž jej sepsal během svého křivoklátského věznění. Jde o příručku praktické teologie, zejména pastýřské péče, k níž dává zevrubný, s osobní vřelostí psaný návod. Svým osobním tónem a svěží životností příručka kontrastuje zejména s obsáhlými, místy až těžkopádnými „Zprávami kněžskými“ Lukáše Pražského.
  • Registrum piesní bratřie sjednocený, obnovený u vieře apoštolské, k zpievání přes celý rok (1558, rkp.). Liturgická příručka, je soupisem písní, které se mají zpívat při bratrských nedělních a svátečních bohoslužbách.
  • Mezi lety 15601561 Augusta sepsal celou řadu menších teologických pojednání v souvislosti s nabídkou přestupu k církvi podobojí. Dochovaly se v rukopisné podobě ve sbírce Acta Unitatis Fratrum.
  • Písně bratra Jana Augusty, kteréž dělal u vězení (1562, rkp.)
  • Smysl a úmysl Kristuov jeho vlastní o svátosti večeře jeho (1562, rkp.). Tříbení Augustových teologických názorů na Večeři Páně v době, kdy probíhalo jednání o jeho přestupu k podobojím za účelem propuštění z křivoklátského vězení.
  • Summovník (tisk ze začátku 70. let 16. století). Soubor kázání na celý rok na biblické texty vybrané k výkladu Apoštolského vyznání. Další z děl, které Augusta sepsal během křivoklátské internace. Tisk třetího dílu byl vedením Jednoty zastaven.
  • V roce 1571 Augusta podal návrh reformy pražské konzistoře podobojí, v níž měla být zastoupena také Jednota bratrská. Dílo zůstalo v rukopise, který se zřejmě záhy ztratil.
  • Augusta byl autorem velkého množství duchovních písní, překládal také písňové texty Martina Luthera. Byly otištěny již v Rohově kancionále z roku 1541, do Šamotulského kancionálu jich bylo přejato kolem sto padesáti. Dvě jeho písně v německém překladu jsou otištěny ve zpěvníku Michaela Weisseho. Mezi nejznámější Augustovy texty patří Vítej, Jezu Kriste, Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové či Pane Ježíši Kriste.
  • Dochovaly se také některé Augustovy dopisy, např. Martinu Bucerovi a Janu Kalvínovi ze 40. let 16. století, listy, jimiž povzbuzoval bratrské sbory i jednotlivce během pronásledování v roce 1547 a listy Janovi z Pernštejna, Jindřichovi z Plavna a Václavovi z Ludanic, jimiž se obhajoval před nařčením ze spiknutí proti českému králi. Dochovaly se též některé jeho dopisy psané z křivoklátského vězení.

Janu Augustovi jsou někdy připisována díla, u nichž se jeho autorství s různou mírou pravděpodobnosti pouze předpokládá. Některá jsou mu připsána zcela bezdůvodně, jako např. Rechenschafft des Glaubens, der dienst unnd Ceremonien der brüder in Behmen und Mehrern. Froschouer. (tisk Zurich 1532)[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. FIEDLER 1863, 257–258.
  2. Digitalisat

Edice[editovat | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, František (ed.). Jakub Bílek: Jan Augusta v letech samoty. 1548‒1564. Praha 1942
  • BEDNÁŘ, František (ed.). Jan Augusta: Umění práce díla Páně služebného. In: Věstník Královské české společnosti nauk. Třída pro filosofii, historii a filologii (1941), č. 2
  • FIEDLER, Joseph (ed.). Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder. Fontes rerum Austriacarum. Oesterreichische Geschichts-Quellen. Abt. 1. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863, 257–258 (životopis Jana Augusty v bratrském Nekrologiu)
  • GINDELY, Anton (ed.). Dekrety Jednoty bratrské. Praha 1865 (podle rejstříku)
  • HALAMA, Ota ‒ MAREK, Jindřich (ed.), Smrt a pohřby bratrské šlechty v polovině 16. století. In: Martin Wernisch (ed.). Unitas Fratrum 1457–2007. Jednota bratrská jako kulturní a duchovní fenomén. Praha 2009 (Studie a texty Evangelické teologické fakulty, sv. 15.2), 146–164 (edice spisu Svědectvie pobožné o urozené paní Justyně z Kunštátu)
  • KÖPL, Karel (ed.). Nové zprávy o Janu Augustovi a jiných vězních na Křivoklátě, z let 1549–1556. In: Sborník historický 3 (1885), 366–368
  • MÜLLER, Joseph Theodor (ed.). Die Gefangenschaft des Johann Augusta, Bischofs der böhmischen Brüder 1548 bis 1564 und seines Diakonen Jakob Bilek von Bilek selbst beschrieben. Leipzig 1895

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, František Michálek. Nové rukopisy „Života Augustova“ a otázka, od koho pochází. In: Reformační sborník 5 (1935), 97–98
  • BAŤOVÁ, Eliška. Koncepce liturgického roku v hymnologické činnosti Jana Augusty. In: Hudební věda 49 (2012), č. 1–2, 33–44
  • BAŤOVÁ, Eliška. Augustovo Registrum aneb Zpráva, co se kdy a o čem čísti má a jeho kontext: nové pohledy. In: Petr Hlaváček (ed.). O Felix Bohemia! Studie k dějinám české reformace. Praha 2013, 195–213
  • BEDNÁŘ, František (ed.). Zwei Versuche der alten Brüderunität um einen Aufbau der praktischen Theologie im 16. Jahrhundert. Theologische Zeitschrift (Basel) 8 (1952), 357–385
  • BERÁNEK, Karel. K pobytu Jana Augusty u Jezuitů r. 1561. K věrohodnosti Bílkova spisu. Listy filologické 83 (1960), 333–336
  • ČAPEK, Jan Blahoslav. Rozpornost osobnosti Jana Augusty. Z kralické tvrze 6 (1972–1973), 10–18
  • DVORSKÝ, František. Jan Augusta. Časopis Musea Království českého 52 (1878), 295–296
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Sv. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 89–90.  
  • LANDOVÁ, Tabita. Lekcionář Jana Augusty a jeho role v bratrském sporu o perikopy. Listy filologické 135 (2012), 333–365.
  • LANDOVÁ, Tabita. Liturgie Jednoty bratrské (1457-1620). Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014, 124-146.
  • LARANGÉ, Daniel S. Kazatelské umění jako literární odkaz Jednoty bratrské. Jan Augusta – Jan Blahoslav – Jan Amos Komenský. In: Martin Wernisch (ed.). Unitas Fratrum 1457–2007. Jednota bratrská jako kulturní a duchovní fenomén. Praha 2009 (Studie a texty Evangelické teologické fakulty, sv. 15.2), 101–121
  • Masarykův slovník naučný. Sv. 1. Praha 1925, 315
  • NEBESKÝ, Václav Bolemír. Písně bratra Jana Augusty, kteréž dělal ve vězení. Časopis Českého museum 19 (1845), 595–604
  • NODL, Martin. Utrakvismus a Jednota bratrská na rozcestí. Dobový kontext náboženské konverze Jana Augusty. Marginalia historica 4 (1999), 137–154
  • ODLOŽILÍK, Otakar. Two Reformation Leaders of the Unitas Fratrum. Church History 9 (1940), 253–263
  • Osobnosti – Česko. Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 22.  
  • Ottův slovník naučný. Sv. 2. Praha 1889, 1034–1036
  • SCHULZ, Václav. Jak byl Jan Augusta, biskup Bratří Českých, na Křivoklátě vězněn. Časopis Musea Království českého 73 (1899), 77
  • SCHULZ, Václav. Bratr Jan Augusta a Jiřík Sádovský ze Sloupna. Časopis Musea Království českého 74 (1900), 80–83
  • SMOLÍK, Josef. Jan Augusta na Křivoklátě. Středočeský sborník historický 8 (1973), č. 1, 167–180
  • SMOLÍK, Josef. Jan Augusta. In: Dietrich Meyer (Hg.). Lebensbilder aus der Brüdergemeine, Herrnhut 2007, 16‒23
  • SMOLÍK, Josef. Jan Augusta na pomezí víry a politiky. In: Křesťanská revue 67 (2000), 264–269
  • SMOLÍK, Josef. Bratr Jan Augusta. Praha 1984
  • SMOLÍK, Josef. Ekumenický přínos Jana Augusty. In: Pavel B. Kůrka ‒ Jaroslav Pánek ‒ Miloslav Polívka (ed.). Angelus pacis. Sborník prací k poctě Noemi Rejchrtové. Praha 2008, 323–339
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí. Sešit 1. A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 137–138.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]