Jiří Bezdružický z Kolovrat
| Jiří Bezdružický z Kolowrat | |
|---|---|
 Erb rodu | |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1511[1] nebo 1512[2][3] – 1520[1] nebo 1516[2][3] | |
| Panovník | Vladislav II., Ludvík |
| Místodržící Českého království | |
| Ve funkci: 25. červenec 1508 – ? | |
| Panovník | Vladislav II. |
| Úmrtí | 1526[1][4] nebo 1528[3] |
| Choť | Eliška z Fictumu († 1539–1540) |
| Rodiče | Jan Bezdružický z Kolovrat († 1475) Anežka Berková z Dubé |
| Příbuzní | bratr: Jetřich Bezdružický z Kolovrat († před 1510) bratr: Václav Bezdružický z Kolovrat (1457– před 1539) strýc: Albrecht Novohradský z Kolovrat († 1491) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Bezdružický z Kolovrat (také z Kolowrat; zmiňován 1481, † 1526[1][4] nebo 1528?[3]) byl český šlechtic z rodu Kolovratů. V druhém desetiletí 16. století zastával úřad nejvyššího zemského sudího Českého království.
Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana Bezdružického z Kolovrat († 1475) a jeho manželky Anežky Berkové z Dubé.
Vystupoval jako horlivý katolík.[5] Rozhodnutím svatojakubského sněmu z 25. července 1508 byl jmenován jedním z místodržících, kteří zastupovali Vladislava Jagellonského, protože ten dlouhodobě sídlil v Budíně.[6] V letech 1511–1520 (nebo 1512–1516)[2][3] byl nejvyšším zemským sudím Českého království.[1] Na zemském sněmu, v jehož čele stál, v této době soupeřila šlechta s královskými městy, která si chtěla zachovat hospodářská práva a moc na zemském sněmu. Spor byl ukončen Svatováclavskou smlouvou v roce 1517.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Držel Bezdružice[3] a odkázal je své manželce. Ta je jako vdova podle závěti převzala v roce 1528.[5] Zdědil Buštěhrad a koupil Mšec.[3]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Václav Bezdružický z Kolovrat se oženil s Eliškou z Fictumu († 1539–1540), ale neměli žádné děti.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia – Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 55. Dále jen Juřík (2016).
- ↑ a b c PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 361.
- ↑ a b c d e f g Ottův slovník naučný. 14. Kartel - Kraj. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. S. 602.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
- ↑ a b BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 32.
- ↑ Juřík (2016), s. 56.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia – Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 55–56.