Ferdinand Arnošt z Valdštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Ferdinand Arnošt z Valdštejna na rytině Eliase Wittmanna (1646)
Ferdinand Arnošt z Valdštejna na rytině Eliase Wittmanna (1646)

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
24. květen 1652 – 21. květen 1656
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jan Hartvík z Nostic
Nástupce Maxmilián Valentin z Martinic

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
13. květen 1651 – 24. květen 1652
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jan Hartvík z Nostic
Nástupce Maxmilián Valentin z Martinic

Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
28. září 1650 – 13. květen 1651
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jan Hartvík z Nostic
Nástupce František Karel Libštejnský z Kolovrat

Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1645 – ?
Panovník Ferdinand III.

Císařský (?) komorník[1]
Panovník Ferdinand III.

Osobní šenk (Mundschenk) (koho ?)[2]
Ve funkci:
1643 – ?
Panovník Ferdinand III.

Narození kolem 1622
Vídeň (?)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 22. května 1656 (ve věku 34 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť 1. Filiberta di Madruzo
2. Marie Eleonora z Rottalu
Rodiče Maxmilián z Valdštejna
Kateřina Barbora z Harrachu
Děti Ferdinand František, Jan Maximilian, Arnošt Josef
Příbuzní Jan Josef Valdštejn a František Josef z Valdštejna (vnuci)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Valdštejnů

Ferdinand Arnošt hrabě z Valdštejna (* kolem 1622 Vídeň?, † mezi 20.[3]21. květnem[4][5] 1656 Praha) byl český šlechtic, zakladatel druhého pokračování mnichovohradištské větve rodu Valdštejnů. Zastával dvorské a posléze nejvyšší zemské úřady, kariéru završil jako nejvyšší zemský komorník Českého království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se přesně nezjištěného roku jako druhorozený syn Maxmiliána z Valdštejna (před 1600–1655), povýšeného roku 1628 do hraběcího stavu, z prvního manželství s Kateřinou Barborou, hraběnkou z Harrachu (1599–1640), kteří uzavřeli sňatek roku 1618 a žili střídavě v Praze a ve Vídni. Absolvoval malostranské gymnázium jezuitů a pokračoval studiem filozofie a práv na pražské univerzitě. Vzhledem ke zdravotním potížím nejstaršího syna Albrechta Leopolda byl otcem brzy pověřován různými úředními úkoly a byl určen po jeho smrti převzít valdštejnské dominium.

Slibnou kariéru zahájil jako císařský dvorní rada roku 1643, pravděpodobně až po dovršení plnoletosti, tj, v 21 letech. Tehdy také dostal od otce panství Zvířetice a Valečov, k nimž přikoupil Kněžmost. V letech 1646–1648 vystupoval po boku Georga von Plettenberg jako zástupce císaře Ferdinanda III. na mírových jednáních třicetileté války ve vestfálském Münsteru a v Osnabrücku, misi spojil s pozdní kavalírskou cestou po severním Německu. Po skončení mírových jednání se zúčastnil jednání bavorského sněmu ve Wasserburgu. Během krátké bohaté kariéry zastával tyto úřady: od 1650 přísedící českého zemského soudu, 1650–1651 prezident rady nad apelacemi, 1651–1652 nejvyšší zemský sudí, od 1652 nejvyšší zemský komorník Českého království.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jeho předčasnou smrt pravděpodobně vyvolala tuberkulóza plic a hrtanu. Jako tuberkulózní abses ji označil Valdštejnův sluha Jan Zikmund Neschitz v dopisu kardinálu Arnoštovi z Harrachu 21. května 1656[6]. Pohřeb se konal v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odkud bylo tělo roku 1657 přeneseno do Turnova.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženat. První manželství s Filibertou di Madruzo († před červnem 1650) zůstalo pravděpodobně bezdětné. Z druhého sňatku, uzavřeného v Brně 10. října 1650 s Marií Eleonorou z Rottalu (1629 – 15. 5. 1655) vzešli tři synové:

  • Ferdinand František, (4. 4. 1651 – 1667)
  • Jan Maximilian, (5. 6. 1652 – 7. 1. 1668)
  • Arnošt Josef, (7. 6. 1654 Praha – 28. 6. 1708 tamže), manželka Marie Anna Kokořovská z Kokořova (1651–1687), dědic a mimořádně schopný rozmnožitel panství

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Arnošt byl nejméně třikrát portrétován, dvakrát již v rámci mírových jednání. Portrétoval jej například rytec Elias Wittmann (Widemann), činný v Augsburgu a v Olomouci, dále antverpský malíř Pieter II. de Jode a posmrtně Václav Vavřinec Reiner na nástropní fresce sálu zámku v Duchcově.

Devisa[editovat | editovat zdroj]

Na portrétech je kromě rodového erbu také jeho osobní heslo, které znělo: VITIUM FUGERE VIRTUS EST. (Prchat před neřestí je ctnost.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 663–664
  2. Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 663–664
  3. Rodokmen uvádí 20. květen, avšak roku 1657
  4. PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 388. 
  5. Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670
  6. Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670, pozn. 717

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Jiří Hrbek. Praha: NLN, 2013. ISBN 978-80-7422-233-7 (NLN); ISBN 978-80-7308-451-6 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta).
  • HRBEK, Jiří. Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století. Praha: Togga, 2015. 422 s. ISBN 978-80-7476-082-2. 
  • Pavel R. Pokorný, Pavel Preiss, Zámek Duchcov, valdštejnská rodová galerie. Praha 1992

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Rodokmen
  • Historická šlechta: Valdštejn, internetový magazín, Sdružení autorů FONTES EUROPAE.