Adolf Vratislav ze Šternberka
_bild02.jpg)
Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka (1627 Postoloprty[1] – 4. září 1703 Zásmuky, celým jménem Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka) byl český šlechtic a diplomat z rodu Sternbergů (Šternberků), zastával nejvyšší zemské úřady, kariéru završil téměř dvacetiletým působením v úřadě nejvyššího purkrabí Českého království. Vlastnil panství Častolovice a Zásmuky.
Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana Rudolfa ze Šternberka (1601–1638) a jeho manželky Heleny Eustachie Křinecké z Ronova († 1644). Jeho starší bratr Štěpán Jiří ze Šternberka (1626–1706) si zvolil vojenskou kariéru a dosáhl hodnosti plukovníka.
Adolf Vratislav navštěvoval jezuitské gymnázium v Praze, kde ho mimo jiné vyučoval Bohuslav Balbín.[1] Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde magisterská studia dokončil v roce 1655.[1][2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Byl oblíbencem císaře Leopolda I. Kariéru zahájil jako císařský diplomat. Od října 1673 do dubna 1674 působil jako císařský vyslanec u dvora Karla XI. ve Švédsku.[3] Doprovázela ho i jeho choť Anna Lucie.[4] Jeho hlavním úkolem bylo zabránit Švédsku, aby válčilo po straně francouzského krále Ludvíka XIV. proti Spojeným provinciím nizozemským.[4] Tohoto cíle však nedosáhl. Po návratu do Vídně sepsal obsáhlou, mnohostránkovou zprávu o situaci ve Švédském království.[5] V roce 1676 se vydal na diplomatickou misi ke dvoru braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I.[6] Získal titul císařského komořího, tajného rady a v roce 1687 dokonce Řád zlatého rouna.[2]
V roce 1661 byl povýšen do stavu říšských hrabat,[2] spolu s ním i jeho bratr Štěpán Jiří a další příbuzní Jan Norbert († 1678) a Ignác Karel († 1700). V roce 1662 získal i český hraběcí titul.[2]
Od roku 1678 natrvalo přesídlil z Vídně do Prahy.[7] Zastával nejvyšší zemské úřady v Českém království. Přes post viceprezidenta rady nad apelacemi (1659–1667), místokancléře (1667–1678), nejvyššího zemského sudího (1678–1685) dosáhl nejvyššího zemského úřadu v Českém království – nejvyššího purkrabího. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1703.
Zemřel na svém panství v Zásmukách. Pohřben byl se svou ženou v rodinné hrobce, kterou nechal vystavět v kostele Stigmatizace sv. Františka při františkánském klášteře v Zásmukách.[1] Náhrobní deska se dochovala dodnes.[2]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
V roce 1653 zdědil panství Zásmuky u Kolína, které tehdy tvořil zámek, dvůr a městečko Zásmuky, jedno další městečko, dvě tvrze a 12 vsí.[8] Zámek nechal opravit a přestavět v raně barokním stylu, komplex získal trojkřídlou dispozici, pilířové arkády a věž čtvercového půdorysu v severovýchodním rohu nádvoří.[8] Stavební aktivitu Adolfa Vratislava připomíná šternberský znak na ostění vstupního portálu a malovaný alianční šternbersko-slavatovský znak na průčelí vstupní věže.[8] Adolf Vratislav učinil zámek svým hlavním vesnickým sídlem. Zajížděli sem vyslanci a návštěvy od císařského dvora. V Zásmukách také v roce 1691 založil františkánský klášter a v jeho kostele sv. Františka Serafinského nechal zbudovat rodinnou hrobku.[1] Na sever od Zásmuk nechal v roce 1681 postavit kapli Narození Panny Marie jako poděkování za odvrácení moru.[9][10] Panství Žirovnici a Stráž nad Nežárkou přinesla rodině v roce 1654 jako věno manželka Anna Lucie.[2] Vlastnil také Šternberský palác na Malostranském náměstí v Praze, který vznikl spojením dvou domů zakoupených v letech 1664 (levý dům) a 1684 (pravý).[11] V roce 1686 zdědil zámek v Cerhenicích.[2]
V roce 1694 koupil z dědictví své manželky od hraběte Tomáše Zachea Černína z Chudenic panství Častolovice.[12][1] V Častolovickém zámku je nad krbem v Sále předků vyobrazen alianční znak Adolfa Vratislava a jeho manželky Anny Lucie Slavatové.[2] V 90. letech 17. století nechal ve zmiňovaném sále umístit 38 portrétů předků.[13] Šlechtic si také objednal prospekt Častolovic,[14] který byl vyhotoven v roce 1696 a do poloviny 18. století byl jediným dokladem obrazových reprezentací panství hrabat ze Šternberka.[15]
V roce 1701 se Zásmuky a Častolovice staly nedělitelným rodinným svěřenectvím (fideikomis).[1][2]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Oženil se 16. ledna 1654 s hraběnkou Annou Lucií Slavatovou z Chlumu a Košumberka (17. červenec 1637 Vídeň – 3. březen 1703 Praha, pohřbena v Zásmukách), dcerou Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606 Jindřichův Hradec – 4. květen 1645 Bruck an der Mur) a jeho manželky Marie Františky Terezie z Meggau (28. říjen 1609 Vídeň – 22. září 1676 Vídeň). Narodilo se jim 14 dětí,[2][1] mezi nimi:
- 1. [rodiče nejistí] Marie Anna Klára († 1699)
- ∞ Jan Vilém z Kounic (1656 – 20. 3. 1721)
- 2. Maria Eleonora (1656 – 2. 12. 1706)
- ∞ (25. 11. 1675 Vídeň) Dominik Ondřej I. z Kounic (30. 11. 1654 – 11. 1. 1705)
- 3. Marie Renata (1658 – 17. 2. 1724?)
- ∞ Karel Josef Paar (20. 5. 1654 – 12. 5. 1725)
- 4. František Karel
- 5. Josef (* 1667)
- 6. Marie Josefa (31. 10. 1668 – 28. 12. 1747)
- ∞ (6. 4. 1697 Praha) Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1650 – 24. 7. 1714)
- 7. Maria Karolina Josefa (asi 1670 – 9. 4. 1754)
- ∞ (9. 3. 1692) Jan Antonín II. Josef z Eggenbergu (6. 1. 1669 – 9. 1. 1716)
- 8. Marie Terezie (* po 1671)
- ∞ Jan Maxmilián z Thunu-Hohenštejna (1. 12. 1673 – 25. 3. 1701)
- 9. František Damián Jakub Josef (26. 7. 1676 Vídeň – 15. 5. 1723 Častolovice)
- ∞ (25. 11. 1699 Praha) Marie Josefa z Trauttmansdorffu (29. 8. 1681 – 30. 11. 1742)
- 10. František Leopold (9. 7. 1680 Praha – 14. 5. 1745 Žirovnice)[16]
- ∞ (4. 6. 1708 Vídeň) Marie Anna Johana ze Schwarzenbergu (23. 11. 1688 Vídeň – 27. 9. 1757 Praha)[16]
Synové založili dvě linie rodu, František Damián založil Damiánovu linii se sídlem Zásmukách a Častolovicích a František Leopold Leopoldovu linii se sídlem v Žirovnici.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2. S. 129.
- ↑ a b c d e f g h i j JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 76–77. Dále jen Šternberkové.
- ↑ BAKEŠ, Martin. Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance. Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav, 2014, roč. 29, čís. 1, s. 31–62, zde 39. Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance. Dostupné online. ISSN 0231-7494.
- ↑ a b Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 44
- ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 59
- ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 60
- ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 61
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. S. 550–51.
- ↑ MÁDL, Karel Boromejský. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Politický okres kolínský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. S. 112.
- ↑ Šternberkové, s. 175
- ↑ VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy: Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 138.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze VI., s. 67
- ↑ ŠIMŮNEK, Robert. Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 2018. 704 s. ISBN 978-80-7422-654-0. S. 374.
- ↑ Prospekt Častolovic [online]. Zámek Častolovice [cit. 2020-08-27]. Dostupné online.
- ↑ Šimůnek, s. 141
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 359. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BAKEŠ, Martin. Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance. Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav, 2014, roč. 29, čís. 1, s. 31–62. Dostupné online. ISSN 0231-7494.
- JOUZOVÁ, Miroslava; JOUZA, Ladislav; RIŠLINK, Vladimír. Nikdy nezapadá. In: Chotkové a Kutnohorsko. Praha: Státní oblastní archiv v Praze - Státní okresní archiv Kutná Hora, KLP - Koniasch Latin Press, s.r.o., 2015. ISBN 978-80-86772-92-9. S. 141–144.
- JOUZOVÁ, Miroslava; JOUZA, Ladislav. Adolf Vratislav ze Šternberka jako stavebník pražského paláce na Malé Straně a barokního areálu v Zásmukách. In: Život pražských paláců : šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní doby. Praha: Scriptorium, 2009. ISBN 978-80-86852-30-0. S. 193–217.
- JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7.
